Tehdy 44letá dočasná ředitelka neziskové organizace se těšila na výlet za horskými gorilami, před ním ale strávila ještě jedno poslední odpoledne v ugandském národním parku. Spolu se skupinou osmi lidí se vydala do jeskyně plné netopýrů, kterou jim doporučoval průvodce.

Uvnitř byl cítit silný zápach, vzpomíná v rozhovoru pro americký list The New York Times. Zakryla si proto rukou nos a ústa. Teď se domnívá, že právě to byl moment, kdy se nebezpečným virem nakazila. Zbytek skupiny neonemocněl.

První příznaky se u ní začaly projevovat až po cestě domů. Trpěla bolestmi, vysokými horečkami, později jí začaly selhávat orgány. Podstoupila mnohá vyšetření, žádný z doktorů ale nedokázal říct, co jí je. Nejlepším odhadem lékařů bylo neidentifikovatelné virové onemocnění. Proto byla po jedenácti dnech propuštěná domů.

Trvalo ještě rok, než se začala cítit zdravá. "Připadalo mi, že mám pořád pásmovou nemoc (jet lag)," vzpomíná Barnesová. I přes neustálou únavu a psychické vyčerpání to ale nakonec byla ona, kdo odhalil, jakou nemocí trpí.

Půl roku po nakažení se dočetla o nizozemské turistce, která navštívila stejnou jeskyni a byla se stejnými příznaky hospitalizována. Ačkoliv Holanďanka nemoci podlehla, podařilo se lékařům zjistit, že zemřela na následky nakažení virem Marburg.

Barnesová proto požádala lékaře, aby ji na stejnou nemoc také otestovali. Díky tomu se potvrdilo, že její případ byl prvním výskytem viru ve Spojených státech.

Smrtelnější než ebola

Do té doby se virus vyskytoval hlavně v Africe. Své jméno získal podle události ze 60. let z německého města Marburg. Virem se tu nakazilo několik vědců, sedm z nich zemřelo. Důvodem byly nakažené pokusné opice dovezené z Ugandy.

Podle Světové zdravotnické organizace se virus Marburg šíří přímým kontaktem s nakaženým. Následují krvácivé horečky, bolesti a apatie. Smrt nastává většinou do devíti dnů.

Zatím nejhorší dopady měla epidemie viru v letech 2004 až 2005 v Africe, kdy na ni zemřelo 355 lidí ze čtyř set nakažených. Jelikož případů v posledních několika letech přibylo, imunologové z amerického Centra pro kontrolu nemocí se obávají rozšíření viru v celosvětovém měřítku.

Jejich výzkum se proto přesunul do ugandských jeskyní za kaloni egyptskými, kteří jsou pravděpodobnými přenašeči viru. Sami jsou vůči němu imunní.

Důležité lepidlo a navigace

Cílem amerických vědců je odhalit, kde se kaloni, kteří jsou aktivní v noci, pohybují a kam až by mohli virus zanést. Využili k tomu moderní GPS navigaci a lepidlo.

Ve speciálních kombinézách, díky kterým výzkumníci nepřijdou do kontaktu s potenciálními přenašeči, chytili v jeskyni celkem 20 samců.

Díky malému zařízení GPS, které bylo létajícím savcům přilepeno na záda, nyní doufají, že odhalí, jaké oblasti mohou být viru vystaveny. "Nemám nejmenší ponětí, jak to půjde, protože je to poprvé, co jsme podobnou věc zkoušeli. Může to totálně vybuchnout," řekl americkému deníku The Washington Post Jonathan Towner, který vede jeskynní výzkum. Předchozí snahy o přilepení navigace na netopýry selhaly, pro nynější výzkum proto vědci zvolili silnější lepidlo.

Dalším možným řešením by mohla být samotná dříve nakažená Barnesová. Když lékaři zjistili, jakou nemocí trpí, požádali ji o vzorky krve, ze kterých se pokoušejí vytvořit vakcínu.

Pokud imunologové uspějí, doufají, že vakcína by mohla zabrat i na ebolu, která je Marburgu podobná. "Chytit Marburg je strašné, nikomu bych to nepřála. Ale pokud můžete pomoci s nalezením vakcíny, je to skvělé," říká Barnesová.

VIDEO: Svět ebolu podcenil, říká imunolog

14:28

Oblast nákazy v Africe je nutné hermeticky uzavřít, včetně leteckého provozu, varuje předseda České vakcinologické společnosti Roman Prymula. Považuje za chybu, že Evropa důrazně nezareagovala. | Video: DVTV