Demonstrace, které jste pořádali, byly největší od roku 1989. Bylo těžké zmobilizovat tolik lidí?
Lidi už měli plné zuby toho, jak se korumpuje, jak se jejich země rozkrádá. Ve chvíli, kdy se dozvěděli o vraždě, jim došla trpělivost. Byla to poslední kapka. Vyšli do ulic. V době sociálních sítí se informace šířila rychle, takže když se nám ozvali lidé, že chtějí organizovat shromáždění v jiných slovenských městech (celkově jich bylo 54, pozn. red.), tak nebyl problém se spojit.
V důsledku politického tlaku pak rezignoval ministr Robert Kaliňák i premiér Robert Fico. Jste s výsledkem spokojený? Nebo jste čekali víc? Co jste vlastně chtěli změnit?
Od začátku jsme věděli, že naše požadavky mají dvě roviny. Politickou a kulturní. To, že odstoupil Fico, Kaliňák a další, je vítězství politické, protože lidé dokázali, že oni jsou těmi, kteří mají skutečnou moc. Ale je to i vítězství kulturní, protože všechno proběhlo bez násilností nebo jakéhokoliv incidentu.
A to, co očekáváme, je změna nastavení země, respektive politické kultury. Proto musíme pokračovat. Až parlamentní volby můžou přinést nový typ politiky. Takové, která nabízí řešení, a ne populismus. Která má vizi a odpovídá na problémy lidí. Jejíž hlavním cílem je sloužit, a ne korumpovat a krást.
Říká se, že vražda Kuciaka a Kušnírové už Slovensko změnila.
Myslím, že je to začátek změny. Zájem o věci veřejné roste enormně, to ukázaly komunální volby. Přišlo více lidí, mnohem více se řešily programy jednotlivých kandidátů a hlavně se nastartovala diskuse o tom, jak má vypadat politik, kterého lidé chtějí volit. Výsledky ukázaly, že stará politika Směru je na ústupu. Směr ztratil všechna krajská města. Místo toho se dostali do obecních zastupitelstev lidé s novou krví a novým politickým stylem. To je hmatatelná a čísly podložená změna.
A potom je tu ta změna kulturní, která je dlouhodobá. V ní jde o zájem o prostor kolem mě. Autentické pochopení, že stát patří mně jako občanovi.
Jaká je teď nálada mezi Slováky rok pro vraždě?
Myslím, že Slováci pochopili, že když se spojíme a překonáme rozdíly, které mezi sebou máme, máme velkou šanci vzít si naši zemi zpět. Udělat z ní slušnější a spravedlivější zemi.
Já osobně cítím podporu a naději. Naději, že my všichni společně - každý z nás na tom náměstí - jsme těmi, na které jsme od listopadu 1989 čekali.
Ovlivní tyto změny blížící se prezidentské volby?
Juraj Šeliga
Doktorand na právnické fakultě trnavské univerzity. V březnu 2018 spoluorganizoval shromáždění Za slušné Slovensko, které vedlo k založení stejnojmenné iniciativy, žádající vyšetření vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně Martiny Kušnírové.
Myslím si, že ano. Účastí stejně jako kritickým pohledem na kandidáty. Věřím, že i po této zkušenosti lidé chápou, že prezident může a dokáže ovlivnit zemi. To všechno, celý rok od vraždy, budou lidé reflektovat a nakonec zvolí dobrého prezidenta nebo prezidentku.
My budeme dělat všechno pro to, aby lidé přišli volit. A aby odmítli neofašisty a konspirátory jako například Kotlebu a Harabina (poslanec a volební lídr Ľudovej strany Naše Slovensko Marián Kotleba a politik a bývalý soudce Štefan Harabin, pozn. red.). Aby volili demokratické a proevropské kandidáty. Chválabohu si máme z čeho vybírat.
Jaké máte s iniciativou Za slušné Slovensko cíle teď?
Nebudeme spokojení, dokud pachatelé vraždy nebudou za mřížemi. A to nejen vykonavatelé, ale hlavně objednavatelé. Pro zemi je úplně klíčové, abychom věděli, kdo si bohorovně dovolil objednat vraždu novináře. Jsou indicie, že to směřuje do vysokých pater slovenské politiky a byznysu.
Jak vůbec hodnotíte průběh vyšetřování vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové?
Ukázalo se, že v momentě, kdy odešel Tibor Gašpar (z vedení slovenské policie, pozn. red.), vyšetřovatelům se uvolnily ruce. Patří jim velké díky a poklona. Nevím, jak daleko jsou teď v pátrání po objednavateli. Ale my budeme vyvíjet veřejný tlak na to, aby mohli pracovat svobodně a nikdo jim nesvazoval ruce nebo na ně tlačil. Mají naší plnou podporu a stejně tak podporu celé země.
Osudný den
Adam Valček, reportér deníku SME a spolupracovník Jána Kuciaka, vzpomíná na den, kdy Slovenskem otřásla vražda investigativního novináře:
"Ten den po příchodu do práce jsem nadřízeným hned oznámil, že Ján pracoval na článku o italské mafii a že jsme na tom spolupracovali. Vzápětí jsem kontaktoval ředitele Národní kriminální agentury a odešel na výslech. První den jsem strávil v kontaktu s policií a ještě v noci jsme řešili naší bezpečnost a policejní ochranu. brzy se ukázalo, že pravděpodobně Marián Kočner mě nechal sledovat a navíc zveřejnil na internetu soukromé informace o mojí rodině."
"Od té doby se vztah veřejnosti k médiím zlepšil. Myslím, že čtenáři více vnímají důležitost investigativní novinařiny."
