O Česku se kvůli zeměpisné poloze mluví jako o zemi v srdci Evropy, máme velmi otevřenou ekonomiku… Jak hodnotíte prezidentův návrh ohledně hranic z pohledu účinného zabránění návratu koronavirové nákazy?
Myslím, že domácí opatření jsou důležitější než cestovní omezení, hlavně pokud je už v Česku velký počet nakažlivých lidí. Většina potvrzených případů je tu navíc domácího původu. Nevidím proto důvod ponechávat tato omezení déle, než je absolutně nutné. To ale samozřejmě neznamená, že otevření hranic by mělo být bezmyšlenkovité.
Jaký postup tedy z odborného pohledu doporučujete?
Začít u zemí, které testují ve vysokých počtech a zároveň drží riziko nákazy pod kontrolou.
Vláda uvažuje o Slovensku a jakémsi "koridoru na Jadran", i proto, že tam Češi rádi jezdí k moři. Co na to říkáte?
Důležitější než preference turistů by mělo být vyhodnocení míry rizika pro veřejné zdraví v Česku i v konkrétní destinaci. Na základě epidemiologických dat odhaduji, že například pohyb mezi Bratislavou a Prahou teď představuje podobné riziko jako cesta z Prahy do Brna. Na Slovensku je počet nakažených proporčně menší a existuje šance, že riziko nákazy bude podobné, nebo dokonce menší než při dovolené v Česku. Slovensko je proto podle mě logická první volba.
A Chorvatsko?
Pro Chorvatsko by čeští turisté byli zřejmě méně rizikovými návštěvníky a výrazně by pomohli místnímu cestovnímu ruchu. Naopak počet provedených testů v přepočtu na obyvatele v Chorvatsku je téměř trojnásobně nižší než u nás. To může vést k podcenění rizika pro Čechy na dovolené u Jadranu.
Obecně by vláda neměla omezovat cestování na dobu delší, než je absolutně nutné, ale měla by také upozorňovat, že jakýkoliv kontakt s dalšími lidmi znamená riziko infekce a že dodržování hygienických doporučení bude ještě dlouho namístě, ať už doma, nebo v zahraničí.
Na Kypr nebo do Lotyšska
Na základě čeho by měly přibývat další země?
Přístup, který považuji za vhodný, se zakládá na uvolňování mezi těmi zeměmi, ve kterých je riziko nákazy podobné a kde se zastavil exponenciální růst. To vyžaduje dvě věci: dostupné a transparentní testování ideálně i na protilátky, a to v reprezentativních vzorcích společnosti, a dostatečnou kapacitu zdravotního systému pro vážně nemocné.
Které státy by to tedy mohly být?
Podle testů a nakažených v přepočtu na obyvatele patří teď kromě Slovenska mezi méně rizikové destinace Kypr (29 tisíc testů a 639 případů na milion obyvatel), Litva (25 tisíc testů a 487 případů), Slovinsko (20 tisíc testů a 640 případů), Lotyšsko (20 tisíc testů a 400 případů) nebo Jižní Korea (11 tisíc testů a 208 případů na milion obyvatel).
Jakub Hlávka
Působí jako výzkumník v oblasti ekonomie zdravotnictví a managementu. Je členem Schaefferova centra pro zdravotní politiku a ekonomii na Univerzitě Jižní Kalifornie v Los Angeles. Pracovní zkušenosti získal v RAND Corporation, kde pracoval mimo jiné pro kosmickou agenturu NASA a pro ministerstva zdravotnictví a obrany Spojených států.
A neohrozilo by ani Čechy, kdyby Kypřané nebo Lotyši přijeli sem?
Pro srovnání: v přepočtu na milion obyvatel Česko otestovalo asi 17 tisíc lidí a má kolem 650 případů, takže pravděpodobně ne. Navíc by to pomohlo cestovnímu ruchu.
Co třeba Německo, náš významný ekonomický i politický partner a soused?
To bych zvážil hned v další vlně - nezbytné cesty do klíčových zemí, jako je právě Německo. Situaci má pod kontrolou i přes vyšší počet potvrzených nemocných (20 tisíc testů a 1800 případů na milion obyvatel). Opatrný bych byl naopak u Ruska, kde situace není zdaleka pod kontrolou a počty nadále exponenciálně rostou.
Není pak namístě upřednostnit třeba Evropskou unii nebo schengenský prostor? Podle českého ministra zahraničí by normální fungování Schengenu mělo být možné v druhé polovině letošního roku.
Cestování po Evropě bude pro mnoho Čechů prioritou, ale riziko se může v různých místech velmi lišit. Doporučil bych skutečně nejdříve bilaterálně jednat se zeměmi, které mají situaci pod kontrolou. Kromě už zmíněného počtu provedených testů to také znamená, že se jim podařilo dostat R0 (počet osob, které nakazí jeden nemocný člověk, pozn. red.) pod jedničku.
Klíčové bude, aby tyto země s odstraněním cestovních omezení vzájemně souhlasily. A tady by mohla sehrát koordinační roli Evropská unie - když sjednotíme administrativu, může se celý proces zefektivnit.
Určitě bych se vyhnul rozhodování na základě popularity destinací samotných, to může vést k zbytečnému riziku pro všechny obyvatele - i ty, kteří cestovat nebudou. Nehledě na chaos, který to může způsobit, pokud bychom museli uvolnění rychle odvolat.
Co by se ještě mělo brát v potaz? Kromě vámi zmíněných ukazatelů.
Na základě výsledků testů amerických námořníků na palubě lodi Theodore Roosevelt se zdá, že mnoho mladých lidí nemá v případě infekce žádné příznaky. To naznačuje, že skutečná smrtnost je daleko menší, než jsme odhadovali, a data o pozitivních případech nejsou moc přesná. Riziko ale bude samozřejmě vždy trochu neznámé a všem doporučuji zvážit nebezpečí, kterému sebe a spolucestující při případném otevření hranic vystaví.
Větší rozestupy a roušky na palubě
Představme si, že třeba otevřeme hranice se Slovenskem. Na co konkrétně se pak musíme zaměřit? Jak postupovat?
Bude to podobné jako vyhodnocování dopadu uvolnění domácích opatření. Doporučil bych počkat dva týdny a důsledně sledovat počet nakažených, ideálně i mezi cestujícími.
Změní se v době pandemie cestování jako takové?
Samozřejmostí musí být přísnější hygienická opatření v dopravních prostředcích - kontrola symptomů před nástupem, zajištění dostatečné kapacity dopravních prostředků, povinnost používat roušku a srozumění pasažérů s riziky, která koncentrace osob během cesty obnáší.
Osobně bych doporučil i větší fyzické rozestupy mezi pasažéry, kteří nejsou příbuzní, použití co nejkvalitnějších filtrů v klimatizaci, důkladnou dezinfekci a ochranu personálu hygienickými prostředky na nejvyšší úrovni.
Kromě překročení pozemní hranice, což si asi představíme u cest například ke Slovákům, je tu ještě letecká přeprava. Je rizikovější?
Nemusí být o nic víc riziková než ta pozemní, pokud budou dodrženy hygienické předpisy a v rámci možností se zabrání například dlouhým frontám na letištích. Paradoxně filtrace vzduchu v kabině moderních letadel je velmi dobrá a riziko přenosu může být podobné jiným dopravním prostředkům či kancelářskému prostředí.
Samozřejmě to musí jít ruku v ruce s ochranou personálu na letišti a ve vzduchu a s explicitním souhlasem cestujících podstoupit rizika vycházející z mezinárodní přepravy v období pandemie, což by se mělo ale vztahovat i na pozemní dopravu.
Dá se obecně říct, že zákaz cestování je v tuto chvíli natolik účinná ochrana, že vyváží negativní dopady s tím spojené?
Restrikce mají největší prospěch v brzkých fázích pandemie. Například z poklesu cestování po 11. září 2001 a následného oddálení chřipkové sezony na začátku roku 2002 víme, že částečné omezení cestování pravděpodobně pouze zpomalí šíření infekční nemoci o několik málo týdnů, během kterých se můžeme připravit. Kompletnímu šíření nákazy ale nezabrání.
Je z pohledu zdravotnické politiky nějaký rozdíl v tom, jestli se omezí vstup do země, nebo vycestování z ní? Česko jako jeden z mála států zvolilo druhou variantu, což vedlo ke kritice, že nás tu vláda "drží".
Dává smysl, aby omezení mířené na zahraniční návštěvníky bylo přísnější než na domácí obyvatelstvo, a to z důvodu omezených možností umístit krátkodobé návštěvníky do karantény.
Třeba zahraničním studentům a pracovníkům bych ale ve vstupu nebránil, pokud by měli možnost absolvovat stejnou karanténu a testování jako Češi vracející se ze zahraničí. Vstřícný přístup českého státu by pomohl řadě odvětví ekonomiky, která by jinak zbytečně trpěla.
Čeští ústavní právníci varují, že zákaz vycestovat na dlouhou dobu je protiústavní. Jak se s tím vypořádávají další země?
Ochrana veřejného zdraví je jedna z klíčových funkcí státu a v mnoha zemích je zakotvena v ústavních textech. Plošným zákazům vycestovat příliš nerozumím, pokud se například nejedná o zákaz cestovat jenom do ohnisek pandemie.
Třeba Spojené státy ale zakazují svým občanům cestovat do Severní Koreje z bezpečnostních důvodů - to je, myslím, velmi racionální rozhodnutí. Podobně jako v tomto případě by ale zákaz měl být vyhrazen pro extrémně rizikové destinace.
A co povinná karanténa - ta nezasahuje do osobních svobod?
Bude to ještě dlouhou dobu rozhodování v šedé zóně. Například po návratu z rizikové země dává karanténa v mnoha případech smysl. Čím více budeme testovat, a to i na protilátky, tím více budeme schopni snížit zátěž podobných restrikcí. Poslední slovo bych ale stejně jako u vaší předchozí otázky nechal právníkům.
Politikům chybí pokora
V tuto chvíli se rozjíždí projekt takzvané chytré karantény, tedy sledování, testování a hlídání jednotlivých možných případů nákazy. Jak to jde dohromady s cestováním za hranice?
Budu se opakovat, ale testování je dle mého naprosto klíčové. Mohlo by dokonce zkrátit 14denní karanténu na pětidenní. Kromě toho bych doporučil také vytvořit databáze těch, kteří byli po návratu z ciziny otestováni.
Pokud se například prokáže, že jeden z cestujících v dopravním prostředku byl infekční, měli by ostatní automaticky dostat upozornění o tomto riziku a být pozváni k rychlotestu, který by jejich nákazu vyloučil nebo potvrdil. Důvěra obyvatel v systém, který není represivní, ale pracuje v jejich zájmu, bude klíčová - zajištění ochrany soukromí lidí by proto mělo být prioritou.
Jste odborník na zdravotnickou politiku. Jak celkově hodnotíte postup a rozhodování členů české vlády?
Mrzí mě, že mnozí nedisponují pokorou, která je v době velké nejistoty potřebná. Nikdo na světě neví, jak se to vyvine, situaci ale můžeme aspoň částečně ovlivnit. Politici by měli vést otevřenou a konstruktivní debatu se skutečnými experty z různých oborů, sledovat zkušenosti ze zahraničí a být ochotní reflektovat nové poznatky pružně a předvídatelně. Dobrým příkladem nám v tomhle může být třeba Jižní Korea nebo Německo.
Česká republika by také jako jedna z nejbohatších zemí světa mohla přispět k debatě o pomoci chudším státům. Zhroucení zemí na Blízkém východě či v Africe v důsledku ekonomického kolapsu by totiž dlouhodobě mohlo být ještě dražší než pandemie samotná.
Kdy nejpozději budou podle vás hranice zase zcela otevřené?
Myslím, že bude potřeba to zkoušet v dvoutýdenních vlnách. Se Slovenskem můžeme začít po dohodě hned, nasbírat důležitá data a poskytnout zbytku světa pozitivní příklad.
