Haag - Mezinárodní soudní tribunál pro bývalou Jugoslávii po čtyřech letech vynesl rozsudek nad sedmi bývalými důstojníky bosenskosrbské armády, kteří se v roce 1995 podíleli na masakru v bosenském městě Srebrenica.
Za podíl na vyvraždění více než sedm tisíc muslimských mužů a chlapců dostali bývalí velitelé Vujadin Popovič a Ljubisa Beara doživotní trest. Byli shledání vinnými z genocidy a vražd.
"Popovič věděl, že nejde jen o to zabít ty, na které srbská armáda narazí. Šlo o to zabít tolik muslimů, kolik jen bylo možné. Cílem bylo vyhladit celou menšinu," konstatuje se v rozsudku.
Za spoluúčast na cíleném vyhlazování národnostní menšiny dostal další bývalý důstojník srbské armády Drago Nikolič 35 let. Ostatní obvinění byli odsouzeni za jiné válečné zločiny a odsedí si od 5 do 19 let.
Jednalo se o největší proces, který kdy před tribunálem pro zločiny bývalé Jugoslávie probíhal. Od července 2006, kdy soud začal, bylo vyslechnuto na 650 svědků. Výpovědi a předkládání důkazů byly ukončeny v září minulého roku. Od té doby soudci rozhodovali o verdiktu.
Během procesu se podařilo prokázat 5 336 obětí masakru, jejich skutečný počet je ale velmi pravděpodobně vyšší. S masakrem v Srebrenici je spojena i další hromadná vražda v sousedním městečku Žepa.
Do východobosenské Srebrenice, kterou OSN během bosenské války označila za "chráněnou zónu," se během let 1993-95 postupně uchýlily tisíce bosenských muslimů.
Nizozemské jednotky, které měly z pověření OSN Srebrenici na starost, toto město nedokázaly v červenci 1995 ubránit před bosenskosrbskou armádou. Holanďané jen přihlíželi, jak Srbové Srebrenici obsazují, a pak bosenské muže, kteří v městečku zůstali, oddělují od žen a odvážejí je neznámo kam.
Ženy s dětmi byly naloženy do autobusů a převezeny na bosenskou stranu válečné linie.
Mužské obyvatelstvo enklávy zato uteklo do kopců obklopujících Srebrenici a následně se pokusilo přejít v dlouhé koloně přes srbské území na teritorium kontrolované vládou v Sarajevu. Během přibližně šedesát kilometrů dlouhé pouti ale většina Bosňáků padla do rukou Srbům a byla hromadně popravena.
Těla zabitých mužů a chlapců byla naházena do masových hrobů. Jejich ostatky mohly být identifikovány až po skončení války v bývalé Jugoslávii.
