Londýn - Somálci jsou pro většinu lidí zbídačelým národem, z něhož se rekrutují především nebezpeční piráti a islámští radikálové.
Jejich země je pak peklem na zemi, kde vládne bezpráví a jedinými nástroji moci jsou samopaly.
Zažité stereotypy by teď ale mohly částečně ustoupit. Minimálně sportovní příznivci si totiž zapamatují, že dvě z celkem devětadvaceti zlatých medailí, jež na "své" londýnské olympiádě získala Velká Británie, vybojoval 29letý reprezentant somálského původu Mohamed "Mo" Farah.
Jeho vítězství v závodech na 5000 a 10 000 metrů mohou znamenat mnohem víc než jen triumf pod pěti kruhy. Mohou totiž potlačit předsudky obyvatel ekonomicky vyspělého světa.
Největší vlnu emocí Farahovo vítězství vyvolalo v rodném Somálsku, které už od roku 1991 nemá vládu.
Díval se každý, kdo mohl. Somálci totiž Faraha stále považují za svého, byť se jeho otec narodil v Anglii a "Mo" se za ním přestěhoval coby osmiletý.
"V Mogadišu byla zapnutá snad každá televize. Každý kluk se cítil, jako by byl na stadionu s ním. Somálsko je už roky rozdělené podle politické, kmenové nebo náboženské příslušnosti, ale když se Mohamed objevil v televizi, na krátkou chvíli sjednotil celou zemi," líčí reportér BBC Idil Osman.
Rovněž on pochází ze Somálska a v době olympiády byl právě v tamní metropoli. Cestou zpátky na britské ostrovy se zastavil v keňském hlavním městě Nairobi, konkrétně ve čtvrti Eastleigh, v níž tvoří většinu obyvatel etničtí Somálci. I tam se stal "Mo", jak Farahovi všichni přezdívají, superhrdinou a dětským vzorem.
Pro všechny muslimy musí být navíc příjemný pohled, když Farah po každém vítězství děkuje Alláhovi. Může se tak stát vzorem toho, jak africké kořeny a muslimskou víru nenásilně spojit se životem na Západě.
