Všechno začíná na kurzu přežití v Ukrajinských Karpatech. Právě tady se diváci nového dokumentu Polské modlitby s Antekem seznámí, jednadvacetiletý muž je tu se svými přáteli z konzervativní katolické skupiny. Říkají si Bratrství a pasují se na rytíře, poté, co splní úkoly vycházející z Bible. Mluví o tom, jak je důležité, aby ženy byly cudné, aby sex přišel až po svatbě a vedl k plození dětí, aby muži měli velké svaly a dokázali se o partnerky postarat.
Jiný životní styl neuznávají. Na Pochod rovnosti podporující práva leseb, gayů a dalších sexuálních menšin, zkráceně označených jako LGBT+, vyrážejí s transparenty o pedofilii a hlasitým megafonem ho zkoušejí přehlušit.
"Jejich názory se opírají o zavádějící studii amerického konzervativního doktora. Protože má certifikát, není trestné, že takové věci říkají," vysvětluje pro Aktuálně.cz Hana Nobisová, režisérka dokumentu, který v Česku uvede festival Jeden svět. Diváci ho budou moci vidět v Semilech, Ústí nad Labem, Lounech, Olomouci, Uherském Hradišti, Hradci Králové, Opavě, Brně, Plzni a v Praze, kde ho Nobisová osobně uvede.
Téma sexuálních menšin je v Polsku živé, jejich obhájci mají problémy. V zemi vládne konzervativní strana Právo a spravedlnost známá mimo jiné zaváděním přísných protipotratových zákonů. "Vládnoucí strana používá LGBT jako nepřítele. Před šesti lety to byli uprchlíci, před deseti Židé," popisuje režisérka.
S pokračující agresí na Ukrajině se do role úhlavního nepřítele dostává Rusko. "Pořád ale platí, že vláda vytvořila velmi homofobní náladu," vysvětluje Nobisová. Zažila i pochody rovnosti, na které kolemjdoucí házeli cihly. Zastání nemají sexuální menšiny ani u prezidenta Andrzeje Dudy. "Podle něj nejde o lidi, ale o ideologii," říká režisérka.
Vykročení ze sociální bubliny
Neuplyne ani rok a Antek se seznámí s Weronikou. Život nevěřící ženy, která konzumuje lehké drogy a chodí na party, nemůže být od jeho vidění světa vzdálenější. Přesto navážou vztah a hlavní hrdina začne přemýšlet o životě jinak. Poruší slib o uchování panictví a svým "bratrům" řekne, že už nevěří v Boha. Navštíví gay klub, podpoří Pochod rovnosti a stane se veganem, což dříve považoval za nemužné.
"Překvapilo mě, že existují dobří a citliví lidé, kteří žijí podle svých hodnot a nemusí být nutně katolíci. Bylo to pro mě odhalení, že je i něco mimo náboženský systém, který umožňuje smysluplný a naplněný život," líčí pro Aktuálně.cz nyní pětadvacetiletý Antek.
Jeho příběh režisérka popisuje jako vykročení z vlastní bubliny. "Antek je otevřený zjistit, jak to vypadá na druhé straně a pokusí se jí porozumět. Už to je velký krok," říká Nobisová s tím, že nejde o nic ojedinělého, naopak je to celkem univerzální příběh. "Co jsem dělal a čemu jsem věřil, zcela záviselo na lidech, se kterými jsem se bavil a kterým jsem se přizpůsoboval. Líbil se mi život, který vedli," vysvětluje hlavní hrdina.
Zachycení tak radikální změny postojů nebývá ve filmech časté, upozorňuje filmový publicista Jan Bergl. U polských snímků to označuje spíš za ojedinělé. "Ty jsou zpravidla postavené na jednoduché binaritě my versus oni. Běžně je ve filmech skupina homosexuálů napadaná duchovní většinou. Staví na opozici, spíše než na přechodu mezi skupinami," vysvětluje pro Aktuálně.cz.
Lepší porozumění druhé straně
Vyhrocené názory zachycuje Nobisová i v právě dokončovaném dokumentu o levicových radikálech. Díky době strávené se skupinami na opačných stranách spektra se změnil i její pohled na svět. "Nejsem tak nalevo, jak jsem byla před filmem," přiznává.
Vedlo ji k tomu větší porozumění sociální politice vládní strany Právo a spravedlnost, která vyplácí podporu ženám se dvěma a více dětmi. Díky tomu se například Antekova matka, která má čtyři děti, mohla rozvést a najít si vlastní bydlení. "Pochopila jsem, proč má konzervativní vláda podporu, i to, že realita může mít mnoho vrstev," říká.
Stejný pohled chce se svým dokumentem předat i divákům. "Nejprve mi všichni říkali, že jsem naivní, když si myslím, že můžu vzít dva rozdílné póly a vybudovat mezi nimi malý most. Ale teď jsem si tím jistá, že to funguje," říká. Lidé jsou podle ní černobílým pohledem na svět už unaveni.
Podobně to vidí i Antek. "Pokud změníte úhel pohledu a pokusíte se do někoho vcítit, může vás to posunout dál. Myslím, že síla dokumentu je v jeho upřímnosti," říká s tím, že všechno ve filmu je pravdivé. "Nic jsem nehrál, maximálně jsem předstíral sám před sebou. Ale to si musím vyřešit sám," otáčí se za dokumentem mapujícím část svého života.
Trailer dokumentu Polské modlitby (2022)
