Džuba/Káthmándú - "Jel jsem do Nepálu na dovolenou," vypráví Aktuálně.cz Peter Gaštan, který momentálně působí v Jižním Súdánu coby logistik pro mezinárodní humanitární organizaci Lékaři bez hranic.
Na dovolenou v podhůří Himálaje si ale vybral špatný den, sobotu 25. dubna.
Dvě hodiny poté, co jeho letadlo přistálo, se země otřásla silou 7,8 stupně Richterovy stupnice. Nepřežilo na 8200 lidí, více než dvojnásobek dalších byl zraněn.
Gaštan s Aktuálně.cz mluvil o tom, jak se zapojil do humanitární pomoci a jak jeho práce vypadala.
Nepál mezitím zasáhly další silné otřesy, které si vyžádaly bezmála 120 obětí.
Aktuálně.cz: Jak jste se vlastně k pomoci v Nepálu nachomýtl?
Peter Gaštan: Jel jsem tam na dovolenou. Přistál jsem a dvě hodiny nato začalo zemětřesení, takže jsem přišel právě včas.
A.cz: Jinak pracujete v Jižním Súdánu?
Momentálně ano. Jsem v takové malé vesnici na severu země. Pracuji jako technik, čili technická podpora našich lékařských aktivit.
A.cz: Byl jste v Nepálu na dovolené. Jak jste se zapojil do humanitárních prací?
Po příletu jsem vlastně tři dny zůstal s přáteli, byli jsme venku v kempu. Komunikační sítě moc nefungovaly. Měl jsem pouze možnost přijímat zprávy, ale nemohl jsem je odesílat. Až po třech dnech, kdy už opravili elektrické vedení, jsem se dokázal spojit s Lékaři bez hranic a dostal jsem adresu s nabídkou, že náš krizový tým už je na místě a že budu vítaný. Tak jsem se připojil.
A.cz: Byli v Nepálu před zemětřesením i další lidé z Lékařů bez hranic?
Shodou okolností měl být v Káthmándú trénink našeho personálu, takže někteří lidé čistou náhodou přišli i odtud. Hotel byl také zamluvený - i s prostorem na mítinky -, takže svým způsobem už byl zajištěný i prostor pro kanceláře.
A.cz: Byli jste v Káthmándú celou tu dobu?
Sekce, ve které teď působím, to znamená Holandsko, byla v Káthmándú. Měli jsme na starosti mobilní kliniky. Pronajali jsme si vrtulník a létali do oblasti, kde jsme si mysleli, že budeme užiteční.
A.cz: Jak se dozvídáte, kam máte jet?
Našich sekcí je tam víc. Konkrétně do koordinace jsem nebyl moc zapojen, ale z toho, co vím, se samozřejmě dohodli, jaké oblasti si budou krýt. Potom jsme pronajali komerční vrtulníky a náš lékařský tým podnikal takové okruhy. Vozil zásoby, výbavu a léky. Přistával a analyzoval vytipovaná místa. Když bylo potřeba, poskytl pomoc.
A.cz: Co jste měl na starosti vy?
Pracoval jsem jako technik. Pomáhali jsme se zázemím, kancelářemi, nastavením satelitních telefonů a rozběhnutím počítačů. Potom začaly přicházet první dodávky, takže nastaly problémy s tím, kde je uskladnit. Všechno se to seběhlo poměrně rychle. Bylo také nutné vybudovat automobilový park, abychom se vůbec mohli pohybovat. Pronajímal jsem auta, sledoval jejich technický stav a tak dále...
A.cz: Pomáhal jste i s distribucí humanitární pomoci?
Začal jsem s technickou podporou. Potom - když už se věci rozběhly a dostali jsme první zásoby - jsem se připojil k distribučnímu týmu. Strávil jsem pět dní ve vrtulníku. Rozváželi jsme jídlo, nouzové jídlo.
A.cz: Silnice se tedy vůbec používat nedaly?
Malé vesnice v horské oblasti žádnou infrastrukturu ani neměly. Přístupové cesty do vesnic, které je měly, zablokovaly sesuvy půdy, takže byly od tohoto způsobu dopravy v podstatě odříznuté. Vrtulníky byly jedinou možností, jak se na ta místa dostat. Jedinou rychlou a efektivní možností dopravy.
A.cz: Byl ale vrtulníků dostatek? Armáda jich koneckonců sama měla jen asi tucet...
Ano, ale armádě přišli na pomoc Indové, stejně tak Číňané. Nám zůstaly komerční vrtulníky. Musím říct, že jsme se o ně s ostatními sekcemi dost prali. V průměru jsme měli přibližně dva vrtulníky na den.
A.cz: Dostal jste se do kontaktu i s lidmi v postižených oblastech? Co vás oslovilo?
Když jsme létali do vesnic, byly kompletně srovnané se zemí. Jednotlivé vesnice se ale dost lišily. V některých - těch, které ležely blíž turistickým oblastem - lidé mluvili anglicky, působili vzdělaně a organizovaně a začínali všechno znovu budovat. V jiných oblastech tomu ale bylo přesně naopak a lidé byli poměrně dost neorganizovaní a poměrně "pozadu". Myslím, že to tak měli i předtím. Což byl další problém. Bylo to dost rozdělené.
A.cz: Do Jižního Súdánu jste se teď o víkendu vrátil, protože vám "dovolená" skončila?
Svým způsobem ano. Měl jsem na výběr, že mohu zůstat tam a pokračovat, nebo se vrátím do Jižního Súdánu a dokončím svůj kontrakt. Rozhodl jsem se tedy vrátit.
A.cz: Co vás k tomu vedlo?
Sám netuším. Měl jsem takový vnitřní pocit, že můj kontrakt tu pomalu končí, tak bych to rád dokončil a vydal se někam znova. Na takovou tu kompletní cestu.
