Nové svědectví o největším útoku československých letců RAF. Obdiv přiznal i nepřítel

Jan Gazdík Jan Gazdík
20. 12. 2018 10:23
Německá ozbrojená obchodní loď Alsterufer převážela z Japonska do nacistického Německa stovky tun strategických surovin, wolframu, cínu a kaučuku. Její potopení dne 27. prosince 1943 představovalo patrně největší jednorázový úder, který během druhé světové války zasadili válečné mašinerii třetí říše českoslovenští letci ve službách britského RAF. "Dokonce mnohem citelnější, než se až dosud uvádělo," upřesňuje Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu, jenž v Britském národním archivu prostudoval až donedávna tajnou zprávu o výsleších německých námořníků, kteří potopení Alsteruferu přežili.
Čs. osádka Liberatoru, která potopila Alsterufer. Zleva: Š. Fonta, Ivan Schwarz, J. Hahn, Marcel Ludikar, O. Doležal (kapitán), Z. Hanuš, R. Procházka, J. Kosek. Chybí F. Veitl, přebývá Š. Fonta.
Čs. osádka Liberatoru, která potopila Alsterufer. Zleva: Š. Fonta, Ivan Schwarz, J. Hahn, Marcel Ludikar, O. Doležal (kapitán), Z. Hanuš, R. Procházka, J. Kosek. Chybí F. Veitl, přebývá Š. Fonta. | Foto: Archiv JIřího Rajlicha

"Zneškodnění každé takové lodi znamená ránu pro Osu (spojenectví Berlín-Řím-Tokio, pozn. red.), která se vyrovná krvavému odražení útoku na Volze nebo v Tunisu," prohlásil v květnu 1943 v britském parlamentu Dingle Mackintosh Foot, podtajemník britského ministerstva pro vedení hospodářské války.

O tom, jak velký význam měly wolfram, cín, molybden, kaučuk a další strategické komodity pro válečné úsilí států Osy a jejich satelitů, které trpěly jejich nedostatkem, vypovídá i proslov velitele další německé lodi určené k prolomení spojenecké námořní blokády. Ten posádku "lamače" Ramses před zahájením plavby mobilizoval slovy: "Prolomíte-li blokádu, je to veliká bitva vyhraná pro Vůdce…"

Dokumenty publikované německými historiky v roce 1995 podle Rajlicha ukazují, že československými letci potopená loď Alsterufer vezla převážně wolfram. Měla ho mít na palubě celkem 344 tun, což by německou potřebu této vzácné suroviny pokrylo téměř na rok.

Z nedávno prozkoumané britské analýzy výslechů německých námořníků ovšem vyplývá, že kromě wolframu (300 tun) Alsterufer vezl navíc i další úzkoprofilové komodity: především 200 tun cínu a také značné množství kaučuku.

"Viděno touto optikou byl úspěch československých letců ke konci roku 1943 mnohem větší, než se až dosud soudilo. Jinými slovy: českoslovenští letci způsobili nacistické válečné mašinerii opravdu velmi citelnou ránu. Nenámořnický český národ navíc zasáhl do námořních dějin, což se jen málokterému z Čechoslováků kdy povedlo," hodnotí letecký historik výkon osádky bombardéru Oldřicha Doležala.

Pro srovnání: 4000 tun gumy, kterou během své poslední plavby do cíle nedovezla již zmiňovaná německá loď Ramses (potopená 9. srpna 1942) by umožnilo vybavit vozidla pro osm zcela nových obrněných divizí nebo čtyři už existující divize udržet v provozu po celý rok.

Mistrovská akce československých letců

Poslední minuty nacistického lamače Alsterufer se začaly odpočítávat 27. prosince 1943 kolem 09:45, když jej objevil hlídkový obří čtyřmotorový létající člun Short Sunderland Mk.III EJ137 (T) od 201. peruti RAF. Jeho pilot, budoucí britské protiponorkové eso Leslie Baveystock, loď spatřil asi 900 km západoseverozápadně od španělského mysu Finisterre a asi 1350 km západně od francouzského přístavu Bordeaux, kam Alsterufer evidentně směřoval.

Pilot Sunderlandu shodil na loď dvě 500librové pumy a dvě 250liberní hlubinné nálože. Nepřesně. Loď pokračovala plnou parou dál a srdnatě se bránila protiletadlovými kanony.

Baveystocka vystřídal jiný Sunderland (Q) od kanadské 422. peruti, avšak i její pumy minuly cíl. A stejně dopadl v silném dešti i další Sunderland Mk.III, EK579 (U) od 201. peruti.

Zlom v pronásledování Alsteruferu nastal až s příletem čtyřmotorového Liberatoru GR.MK.V BZ796 (H) osádky kapitána Oldřicha Doležala, jehož toho dne nad Atlantik vyslala 311. československá bombardovací peruť. Její výkon měl podle Jiřího Rajlicha vejít zakrátko do historie.

Útok obdivovali i němečtí zajatci

K útoku na plavidlo použila československá osádka veškeré své zbraně - od kulometů přes raketové střely až po obě pumy. Prolétajícímu Liberatoru odpovídali Němci zuřivou palbou z protiletadlových kulometů a lehkého i těžkého flaku. A vystřelili i lanovou baráž.

"V 16:07, navzdory husté a poměrně přesné německé palbě, Doležal sklonil nos svého bombardéru a zahájil útok," píše se v britské zprávě. Nejprve odpálil neřízené raketové střely. Z osmi jich záď lodi zasáhlo nad čárou ponoru pět.

Navigátor Hanuš svrhl zároveň z výšky 180 metrů obě pumy (250librovou a průraznou pětistovku). Ani jedna neminula cíl. Z lodi vyšlehly plameny a detonace byla natolik silná, že Liberator poskočil doslova ve vzduchu. Proletěl nepřátelskou palbou a s pravým vnějším motorem poškozeným palbou Alsteruferu se vzdaloval z místa boje.

"Liberator 'H' 311. perutě provedl velmi odhodlaný hloubkový útok s využitím všech svých zbraní. 'H' útočil v letu střemhlav z pravoboku tváří v tvář těžké protiletecké palbě a padáky neseným lanům. Trvalo čtyři hodiny, než se již opuštěná nacistická loď Alsterufer potopila," shrnuje nedávno odtajněná britská analýza výslechů přeživších Němců.

"Mít v pumovnici jen dvě bomby a oběma za doslova strašných povětrnostních podmínek, hustého deště a v úporné palbě z Alsteruferu tuto manévrující loď trefit, to byl skutečně mimořádný výkon hodný opravdového mistra. Je to stejné, jako kdybyste měli z deseti metrů zasáhnout z pistole plovoucí sirku, a ještě po vás stříleli," hodnotí historik akci. Zejména ale navigátora a bombometčíka Zdeňka Hanuše a prvního pilota Oldřicha Doležala.

Brilantní výkon československých letců je podle Rajlicha mimořádný i proto, že již stojící a nebránící se Alsterufer se snažily už v ideálních povětrnostních podmínkách dorazit bombami další britské bombardéry Liberator z 86. perutě RAF a opět se ani jeden z nich se netrefil.

Z výslechů přitom vyplývá, že dokonce i němečtí zajatci oceňovali "čestný" způsob vedení boje a odvahu posádky Liberatoru. "Byli ohromeni tím, že letadlo klidně letělo skrz tu nejtěžší palbu, jaké byli schopni," píše se v britských dokumentech.

V hledáčku Spojenců

Jiří Rajlich vysvětluje, že potopení Alsteruferu, který vyplul 4. října 1943 z japonského přístavu Kóbe, bývá v Česku vnímáno jako izolovaná válečná epizoda. Ve skutečnosti ale šlo o širokou britskou protiakci (nazvanou příznačně Stonewall, tedy "Kamenná zeď"), která měla přehradit Atlantik a zamezit doplutí hned pěti lamačů blokády, které na cestu se zásobami pro Německo vyrazily v říjnu 1943.

Kdo je historik Jiří Rajlich
Autor fotografie: Jan Gazdík

Kdo je historik Jiří Rajlich

  • Vystudoval historii na Filozofické fakultě UK v Praze.
  • Od roku 1991 pracuje ve Vojenském historickém ústavu, kde zastává funkci ředitele historicko-dokumentačního odboru. Věnuje se především dějinám obou světových válek, historii československé armády, letectva a leteckých operací.
  • Autor, spoluautor či kurátor řady muzejních výstav a expozic. Autor nebo spoluautor několika stovek studií a článků v periodicích a sbornících a přibližně šedesáti knižních monografií, publikovaných doma i v zahraničí (Polsko, Francie, Velká Británie, Kanada, Itálie, Japonsko, Německo, Španělsko).
Zdroj: Jan Gazdík

Vedle Alsteruferu šlo o lodě Osorno, která vyplula rovněž z Kóbe, a tři lodě plující z Jokohamy - Rio Grande, Weserland a Burgerland. Nacistické Kriegsmarine i Luftwaffe na ochranu lamačů vyčlenily desítky válečných lodí a stovky stíhaček a průzkumných a bombardovacích letounů.

Nacistické lamače blokády byly proto spojeneckými zpravodajskými službami a leteckými a námořními silami ostře sledovány. Názorně o tom vypovídá i to, že téměř polovinu z nich se spojeneckým námořním nebo leteckým silám podařilo potopit. Případně dotlačily jejich posádky, aby to v bezvýchodné situaci udělaly samy.

Výsledky bádání Jiřího Rajlicha v britských archivech jsou cenné nejen proto, že přikládají mnohem větší význam akci osádky bombardéru Liberator kapitána Oldřicha Doležala. Očima Britů totiž potvrzují absolutní mistrovství, chladnokrevnost a odvahu československých letců. Vyplývá to z výslechů německých námořníků, kteří přežili potopení Alsteruferu, při kterých získali Britové řadu cenných zpravodajských informací. 

Nepříliš srdeční kamarádi

Poměrně velká část desítky let utajované britské analýzy je věnována vztahům Němců a Japonců. "Dozvídáme se o nepříliš srdečných vztazích nacistického Německa s účelovým spojencem Japonskem," konstatuje Jiří Rajlich.

Posádka Alsteruferu byla například šokována tím, jak s nimi na Dálném východě Japonci zacházeli. "V Jokohamě a Kóbe byli vystaveni soustavným urážkám, plivancům a políčkům ze strany japonských civilistů, aniž by je jakkoliv provokovali. Nejenže němečtí námořníci nesměli mimo loď nosit zbraně, ale velitelé německých lodí v japonských přístavech byli nuceni svěsit německou vlajku a vyvěsit místo ní vlajku japonskou," píše se v dokumentu.

S britskými a americkými zajatci pak bylo zacházeno tak strašným způsobem, že jejich úděl vyvolával podle analýzy soucit řady mužů z Alsteruferu.

Bojovali statečně, ale dožili tragicky

Československá posádka letounu, který potopil Alsterufer, sice bojovala statečně, ale její členové si šťastných dnů po válce moc neužili, pokud se jich vůbec dočkali. Zemřeli v boji, emigrovali nebo dožili bez zasloužených ovací.

Boční střelec Josef Kosek, který pořídil unikátní snímky bombami zasaženého Alsteruferu, zemřel v roce 1972 v Brně v naprostém zapomnění. Jeho fotografie umožnily britské admiralitě zjistit typ lodi, tonáže jejího nákladu a poskytly nezvratný důkaz o velmi úspěšném a obtížném útoku.

František Veitl zahynul před koncem války v boji. První pilot a kapitán bombardéru Liberator Oldřich Doležal se v březnu 1950 podílel s dalšími bývalými letci RAF na přeletu tří dopravních letadel Československých aerolinií Douglas C-47 na letiště v Erdingu u Mnichova ve Spolkové republice Německo, aniž by si toho cestující vůbec všimli. Doležal se s rodinou usadil v Británii, kde létal u civilní letecké společnosti Silver City. Zemřel v 71 letech.

Vynuceně emigrovali většinou i ostatní letci Zdeněk Hanuš, Ivan Schwarz a Marcel Ludikar.

"Těmto lidem stálo za to bojovat a umírat za svou vlast Československo," uzavírá svůj objev pro Česko v Britském národním archivu Jiří Rajlich. Plné znění odtajněné analýzy z výslechu posádky Alsteruferu přináší listopadové 4. číslo časopisu Historie a vojenství.

Video: Pieta za letce RAF se stala demonstrací. Za pomník přišli bojovat i veteráni

Pieta za československé letce RAF | Video: Tomáš Cetkovský
 

Právě se děje

Další zprávy