Londýn - Před pěti desítkami let britští archeologové vykopali v hrabství Yorkshire několik lidských koster z dob středověku. Kosti byly podivně rozřezané a popálené.
Šlo o kanibalismus? Nebo vesnici vypálili nájezdníci?
Vědci z Univerzity v Southamptonu a z organizace Historic England nyní kosti znovu zanalyzovali. A došli k překvapivému závěru.
Medieval villagers mutilated the dead to stop them turning into zombies https://t.co/eQlSbbJ5o1
— The Independent (@Independent) April 3, 2017
Zjistili, že někteří lidé se ve středověku báli návratu zemřelých ze záhrobí. Snažili se tomu zabránit, a proto lidská těla rozřezávali nebo pálili.
Může tak jít o vůbec první vědecký důkaz v Anglii, že "strach z nemrtvých" existoval už před stovkami let.
Popáleniny a neobvyklé řezy
Vědci zkoumali ostatky nejméně 11 lidí ve věku od dvou do 50 let. Žili někdy mezi 11. až 14. stoletím v oblasti vesnice Wharram Percy na severu Anglie, která je jednou z nejzachovalejších středověkých vesnic v zemi.
Kosti byly popáleny, na hrudi a lebkách archeologové našli neobvyklé řezy. Hlavy byly setnuté brzy po smrti - dokud byly kosti ještě měkké.
Vědci v tomto případě vyloučili, že by šlo o kanibalismus v dobách hladomoru. V takovém případě by byly stopy po řezech v kloubech, a ne seskupené kolem hlavy. Podobně odmítli teorii o případném masakru od nájezdníků.
Nejvěrohodnější podle archeologů je, že došlo k úmyslnému zmrzačení po smrti. A to se záměrem zabránit mrtvým, aby se vrátili ze záhrobí, šířili nemoci a ohrožovali živé.
"Představa, že kosti z Wharram Percy jsou pozůstatky těl, která byla spálena a rozřezána, aby mrtví nemohli vystoupit z hrobů, je nejpřesvědčivější. Pokud máme pravdu, pak jde o první archeologický důkaz," okomentoval objev odborník na kostry Simon Mays, kterého citoval britský list The Guardian.
Podle Mayse to ukazuje temnou stránku středověké víry.
Analýza až po desítkách let
Archeologové zkoumali 137 kostí, které našli ve vesnici. Své závěry publikovali v odborném časopisu Journal of Archaeological Science.
Kosti objevili už jejich předchůdci v 60. letech, když hledali ve Wharram Percy základy domu. Byly pohřbené ve třech překrývajících se jámách, a to mimo hřbitov.
Nikdo je však dosud podrobně nezkoumal.
Při nálezu se navíc archeologové domnívali, že kosti jsou pravděpodobně starší než vesnice a že patřily raně románským osadníkům, jejichž ostatky vesničané znovu pohřbili. Anebo že šlo o přivandrovalce.
To ale nyní vědci vyvrátili, když zanalyzovali izotopy stroncia v nalezených zubech.
"Souvislost mezi izotopy v zubech a geologickou strukturou ve Wharram Percy naznačuje, že tito lidé vyrůstali blízko místa, kde byli pohřbeni. Pravděpodobně ve vesnici," vysvětluje profesor Alistair Pike z Univerzity v Southamptonu.
"To nás překvapilo. Původně jsme si mysleli, že vzhledem ke způsobu zacházení s těly pocházeli tito lidé odjinud," dodal.
Upír z Hrádku nad Nisou
Obava z návratu "živých mrtvých" se netýká jen středověké Anglie. S podobnými kosterními nálezy se můžeme setkat také v českých zemích.
Jedním ze známých příkladů je kostra nalezená v roce 2010 v Hrádku nad Nisou. Archeologové ji objevili pouhých 20 centimetrů pod povrchem nedaleko hřbitovní zdi. Tělo bylo pohřbené obličejem k zemi a v ruce mělo čtyři pražské groše ze 14. století.
Vědci tehdy kostru celý rok důkladně zkoumali a zjistili, že šlo o muže, který zemřel ve věku 45 až 55 let. Jeho předkové pocházeli z území dnešní Albánie nebo Řecka. Byl neobvykle vysoký, trpěl artrózou a zřejmě kulhal.
Podle jedné z teorií mohlo jít o člověka, kterého lidé tehdy považovali za upíra. V poloze na břiše ho pochovali proto, aby nemohl vstát z hrobu.
