Muž poprvé překročil hranici už v listopadu 2020, kdy se dostal do Jižní Koreje. Přestože uprchlíci častěji volí o něco snazší cestu přes Čínu, tento třicátník se mohl spolehnout na své zkušenosti z gymnastiky, a tak překonal vysoké ploty i demilitarizované pásmo.
Následně mu přidělili ubytování na severu Soulu, byla mu poskytnuta zdravotní péče a získal také zaměstnání - pracoval jako uklízeč. "Dal by se zařadit do nízkopříjmové skupiny, měl sotva na živobytí," uvedl pro agenturu Reuters nejmenovaný armádní představitel.
Už v červnu panovalo podezření, že by se Severokorejec mohl pokusit uprchnout zpět. K vyšetřování ale nebyl dostatek důkazů.
Jeho neobvyklého chování si všiml den před útěkem soused. "Odnášel matraci a lůžkoviny do kontejneru. Bylo to zvláštní, protože vypadaly dost nově. Zvažoval jsem, že se ho zeptám, jestli nám je nedá, ale nakonec jsem to neudělal, protože jsme se nikdy ani nepozdravili," líčí. Osud uprchlíka je teď, po jeho návratu do KLDR, neznámý.
Za posledních deset let se přibližně třicet Severokorejců rozhodlo, že se z Jižní Koreje vrátí do původní vlasti. Zato opačným směrem přišlo od začátku devadesátých let minulého století přes 33 tisíc lidí, uvádí Reuters. Poslední případ proto vyvolal debatu o podmínkách, ve kterých severokorejští uprchlíci v nové zemi žijí.
Krize identity
Přijímací procedura je pro všechny Severokorejce stejná: Nejdřív jsou podrobeni vyšetřování, a pokud nejsou odhaleni jako špioni, pokračují do vzdělávacího centra. V něm se tři měsíce učí o kultuře v nové zemi, jak funguje vláda a co je to demokracie, a také si osvojují praktické dovednosti, například používání platební karty nebo hledání práce, píše britská stanice BBC.
"Bylo tu mnoho kulturních rozdílů… Museli jsme začít úplně od začátku," popsala svou zkušenost Kim Ji-young, která se dostala do Jižní Koreje v roce 2013.
Po třech měsících uprchlíci dostanou ubytování, práci a finanční podporu. Čas od času na ně chodí dohlížet přidělený policista.
"Když byli na severu, nikdy nepřemýšleli sami za sebe a jednoduše dělali to, co jim nařídil stát," vysvětluje Song Young-Chae z mezinárodní organizace Celosvětová koalice za zastavení genocidy v Severní Koreji. "Nyní jsou svobodní a mají možnosti, mohou cestovat a volně mluvit. Je to pro ně velmi matoucí," dodává pro německou stanici Deutsche Welle. To vše podle něj vede ke krizi identity.
Z prosincového průzkumu prováděného mezi 407 uprchlíky vyplynulo, že 18 procent z nich by bylo ochotných se vrátit do KLDR. Jako nejčastější důvod uvedli stesk po rodině. "Nemůžete ale jít domů, protože jste považováni za zrádce. Jste odříznuti od rodiny, přátel a svého prostředí. Je to traumatická zkušenost," říká analytik Fyodor Tertitsky.
Dalším uváděným důvodem je jiná představa o životě v zemi, kterou Severokorejci znají pouze z nelegálních jihokorejských televizních kanálů. "Ve skutečnosti si ale jen málo běžných lidí může dovolit takový životní styl, jaký ukazuje televize," dodává pro americkou stanici CBS News Jung Gwanga II z organizace No Chain, která pomáhá uprchlíkům s přesídlením.
Tato deziluze někdy vede i k myšlenkám na smrt. Průzkum, ze kterého cituje BBC, uvádí, že 15 procent severokorejských uprchlíků přemýšlí nebo přemýšlelo nad sebevraždou. To představuje o deset procent vyšší podíl než v běžné populaci.
Musí mlčet o svém původu
Problémem je také začlenění do jihokorejské společnosti. Loni vydaný průzkum ukázal, že se za poslední rok setkalo s diskriminací 17 procent uprchlíků - ať už kvůli svému přízvuku nebo způsobu života. Téměř polovina pak uvedla, že s nimi lidé jednají jinak, když se dozvědí, odkud pocházejí.
"Na začátku jsem rozeslal více než sto životopisů s veškerými informacemi, včetně mého vzdělání a pracovních zkušeností ze Severní Koreje. Žádná firma mě nepozvala na pohovor," popisuje svou zkušenost Eom Yeong-nam, který uprchl v roce 2010 a nyní pracuje v neziskové organizaci. "Tak jsem v životopise začal používat jen zkušenosti z Jižní Koreje. Firmy mi najednou začaly volat," cituje ho německá stanice.
Podobné zkušenosti mají i jiní Severokorejci, kteří navíc kvůli odlišnému vzdělání nejsou kvalifikovaní na lépe placené pozice. Problém s hledáním dobře placené práce tak má i Ryu Hyun-woo, bývalý zástupce severokorejského velvyslance v Kuvajtu, který utekl v roce 2019.
"Říkali, že si najdu práci, když získám v Jižní Koreji titul, ale neprošel jsem ani prvním kolem," uvádí bývalý vysoce postavený úředník, který má vysokoškolský titul z KLDR. S hledáním zaměstnání mu nepomohly ani rozsáhlé znalosti severokorejského režimu. Proto chce, aby jeho dcera studovala ve Spojených státech. Prý tak získá více možností než v Jižní Koreji.
Podobné překážky zapříčinily, že 56 procent severokorejských utečenců patří do nízkopříjmové skupiny, a čtvrtina je dokonce závislá na státních příspěvcích. V porovnání s běžnou jihokorejskou populací je to až šestkrát víc.
