Vylodění v Normandii? Nic nebylo jisté, pomohlo počasí

Jan Gazdík Jan Gazdík
5. 6. 2014 13:04
Rozhovor s historikem Jiřím Rajlichem o tom, co rozhodlo o úspěchu vylodění Spojenců a proč nešlo o otevření druhé fronty v boji s nacistickým Německem.
Vylodění v Normandii.
Vylodění v Normandii. | Foto: Reuters

Praha - Zkuste před Jiřím Rajlichem z Vojenského historického ústavu nazvat vylodění v Normandii, jehož 70. výročí připadá na tento pátek, otevřením druhé fronty. V tu ránu máte o zarytého protivníka postaráno.

Dosud nepřekonanou kombinovanou výsadkovou operaci, která přispěla k porážce nacistického Německa, považuje naopak za vyvrcholení a pokračování válečných akcí "první fronty".

Vylodění na pláži Omaha.
Vylodění na pláži Omaha. | Foto: Aktuálně.cz

Aktuálně.cz: Zní to zajímavě a logicky, ale objasněte to. Určitě víte, že vylodění v Normandii je označováno jako otevření druhé fronty i v novodobé historické literatuře.

Jiří Rajlich: Tím více mně vadí a fascinuje mě, jak jsme stále ovlivňování bolševickou propagandou. Jde o jednu z největších dezinformací o druhé světové válce - a rezonuje mezi lidmi dodnes. Máte pravdu, že termín "druhá fronta" slýcháme dosud i z úst jinak respektovaných historiků. Jenomže i oni, bohužel, podléhají sovětskému a vrcholně neobjektivnímu nazírání na tuto důležitou etapu druhé světové války. Pro Sověty totiž začala válka 22. června 1941. A to ostatní byla "ta druhá fronta, kterou Moskva pořád chtěla, ale Západ ji vypočítavě pořád oddaloval".

Velká Británie, Francie, ale například i českoslovenští vojáci a hlavně letci s nacistickým Německem bojovali o přežití už celé dva roky. A Sovětský svaz? Ten měl od 23. srpna 1939 s nacistickou třetí říší smlouvu o neútočení a vzájemné hospodářské pomoci. V Evropě se tedy bojovalo, zatímco Hitler se na východě paktoval se Stalinem. Což například znamenalo, že v bitvě o Británii létala luftwaffe na ruský letecký petrolej. Do války vstoupily jako první západní mocnosti, a ne Sovětský svaz. Přesněji: Moskva vstoupila do války jako spojenec nacistického Německa 17. září 1939, když anektovala půlku Polska, které si po dohodě s Německem chladnokrevně rozporcovala.

A.cz: Takže tou skutečnou druhou frontou byla podle vás ta východní?

Samozřejmě. Zároveň si ale uvědomme, že wehrmacht měl největší ztráty na této východní frontě. Nicméně souslednost válečných operací je jasná.

Pláž Juno.
Pláž Juno. | Foto: Aktuálně.cz

Bolševická propaganda se s vyloděním v Normandii vypořádala například "geniálně" ve válečném velkofilmu Osvobození od Jurie Ozerova. Maršál Žukov tam při inspekci první linie přátelsky klábosí s vojínem a ten mu při zmínce o chystané invazi Spojenců na západě řekne: "U nás na vesnici se říká - poslední se začal prát a první se začal chlubit."

Touto jedinou větou se Ozerov vyrovnal s invazí do Normandie, ale i s gigantickými spojeneckými dodávkami zbraní Sovětskému svazu. Jen nákladních automobilů obdržel od USA 350 000, 15 000 letadel a tisíce tanků. Spojené státy postavily navíc Sovětům celé továrny, aby byli schopni čelit náporu nacistů... mimochodem i na obuv a uniformy pro armádu. A to pomíjím obrovské dodávky surovin a kovů...

Už chápete, proč jsem alergický na argumenty o "vypočítavosti západních spojenců" a že jim "otevření druhé fronty až neskutečně dlouho trvalo"? Normandie nebyla navíc jediným - jakkoliv největším - vyloděním. V červenci 1943 se například Spojenci vylodili na Sicílii a následně v Itálii. Oslavuje se například vítězství Sovětů v největší tankové bitvě u Kurska. Zlom to na východní frontě nepochybně byl, ale zapomíná se, že bitva u Prochorovky skončila s mnohem většími ztrátami na sovětské straně. Jenomže Hitler v tento - pro Němce klíčový - moment nařídil zastavit další postup, protože musel přesunout elitní tankové jednotky na Sicílii, kde se právě vylodili Spojenci. Psal se červenec 1943.

Britové i Francouzi se pamatují, kdo jim pomáhal bojovat

A.cz: Zpět k Normandii. O podílu československých letců RAF v bitvě o Británii se ví asi už vše. O jejich účasti na vylodění v Normandii ale už méně... alespoň v Česku.

České, respektive československé vlajky, které vlají u Památníku v Arromanches v Normandii anebo v Muzeu vylodění v Portsmouthu v jižní Anglii, jsou tam především kvůli našim letcům. Vylodění v Normandii, ale i obdobné akce v srpnu 1942 u Dieppe, se českoslovenští letci zúčastnili v dosti slušných počtech. Nad Normandií například operoval celý československý stíhací wing (křídlo, označení letecké jednotky - pozn. red.).

Otto Smik, nejúspěšnější československý stíhač RAF v době invaze.
Otto Smik, nejúspěšnější československý stíhač RAF v době invaze. | Foto: Archiv Jiřího Rajlicha

Abych ale odpověděl na otázku: ve Francii i Velké Británii dobře vědí, kdo všechno jim pomáhal při porážce nacismu. Proto ony naše vlajky v Arromanches i v Portsmouthu. Při hodnocení leteckých operací během vylodění v Normandii navíc západní historici ve svých dílech Čechy nikdy neopomíjejí a vždy je chválí. A je opravdu za co. V jediném vzdušném souboji nad Normandií neutrpěli ztrátu a 8. června 1944 sundali dokonce velké německé eso Ludwiga Zweigarta, jenž měl na kontě devětašedesát sestřelů. S největší pravděpodobností ho sestřelil Otto Smik. Úspěchů však čeští letci zaznamenali při vylodění mnohem víc.

A.cz: Když jsem před lety hovořil se stíhacím esem Ladislavem Světlíkem, popisoval mi tu akci málem jako bezstarostné létání - nejprve podél pobřeží a pak nad vnitrozemím Francie. Pokud je mi ale známo, tak z dnešního pohledu naprosto jasný výsledek operace nemusel tak jasně dopadnout... a možná i zkrachovat.

Pro Ladislava Světlíka (zemřel na Novém Zélandu 23. 3. 2012 - pozn. red.) to bylo typické. Vážný komentář jsem z něj nikdy nedostal. Nanejvýše to, jak se těšil, že si nad plážemi zase jednou pořádně zalétá a někoho při tom navíc sundá. Tento mimořádně zkušený, schopný a vzácný pilot - stejně jako jemu podobní - své činy obvykle shazoval a obracel v legraci. O svém hrdinství mluví zpravidla jen lidé, kteří statečností nevynikají. Faktem ale na druhé straně je, že Spojenci měli ve vzduchu drtivou převahu - a byla to jedna z hlavních příčin úspěchu vylodění v Normandii. Luftwaffe už nebyla schopna - tak jako například v srpnu 1942 při vylodění Spojenců v Dieppe - akci vážněji ohrozit.

Nebylo jen jedno vylodění

A.cz: Právě tragické vyloděni u Dieppe v srpnu 1942 je zmiňováno jako generální zkouška na Normandii. Bylo to pro Spojence velké poučení?

Je to tak trochu legenda. Princip kombinovaných operací a jejich leteckého krytí, které se aplikovalo v Normandii, nevycházel až tak ze zkušeností u Dieppe, nýbrž z vyloďovacích operací Anglo-američanů třeba na Sicílii v červenci 1943. Právě tato akce byla po tu v Normandii nejvíce přínosná.

U Dieppe dostalo britské letectvo od luftwaffe na frak - doslova čočku. Ztratilo desítky strojů. I ztráty druhé britské divize, která se tam vylodila, byly strašlivé. Nechala tam všech osmadvacet tanků a její útok se zhroutil hned v prvních hodinách. Nezapomínejme ovšem na úspěšný a velmi zajímavý výpad na pobřeží Francie v únoru 1942 pod označením Bruneval s úkolem obsadit a rozmontovat německý protiletecký radar Würzburg. Anebo na útočné nájezdy na Bordeaux... Tohle vše byly zkoušky na Normandii, testování německé obrany, jakkoliv měla každá z těchto akcí své specifické cíle.

Německá stíhačka Fw-190 zasažená spojeneckým stíhačem v době vylodění
Německá stíhačka Fw-190 zasažená spojeneckým stíhačem v době vylodění | Foto: Archiv Jiřího Rajlicha

A.cz: Proč se to u Dieppe zvrhlo v katastrofu?

Akci se nepodařilo utajit, protože byla několikrát odložena. Zanedbal se i průzkum nosnosti a charakteru vyloďovacích pláží. V oblázcích britské tanky buď uvízly, anebo se jim poškodily pásy. Rovněž luftwaffe byla z blízkých leteckých základen po ruce a v plné síle. Když zmíním hlavní důvody.

Eisenhowerův omluvný dopis

A.cz: Jsou oprávněné úvahy či obavy, že i v Normandii to mohlo skončit katastrofou?

Jednalo se o kombinovanou operaci za účasti námořnictva, parašutistů, speciálních jednotek a letectva, při níž bylo nutné přepravit přes kanál La Manche desetitisíce vojáků, obrovské množství zbraní a těžké techniky, statisíce tun pohonných hmot, střeliva či potravin. Na plážích byl kvůli tomu postaven přístav a na dně kanálu položeno potrubí pro pohonné hmoty. Důležitá ale byla absolutní vzdušná nadvláda Spojenců. O čtyři roky dříve - v roce 1940 - se Hitler chystal na invazi do Anglie. Jenomže v letecké bitvě o Anglii, při níž se vyznamenali i Čechoslováci, nezískala luftwaffe absolutní vzdušnou převahu, takže Hitler invazi odpískal. Pokud by tedy Spojenci neměli převahu ve vzduchu - a stačilo k tomu jen špatné počasí -, tak by vylodění v Normandii pravděpodobně selhalo. Ani u Normandie nebylo nic jasné.

Baterie těžkého dělostřelectva bránící Atlantický val.
Baterie těžkého dělostřelectva bránící Atlantický val. | Foto: Archiv Jiřího Rajlicha

A.cz: Uvědomovalo si to velení Spojenců?

Nepochybně. A nejlépe o tom svědčí chování vrchního velitele spojeneckých expedičních sil generála Dwighta Eisenhowera (pozdějšího prezidenta USA - pozn. red.). Ležela na něm odpovědnost za úspěch či neúspěch vylodění. A nemuselo se povést, pokud by nevyšlo mnou stále zmiňované počasí. Mohlo totiž s invazní flotilou až neskutečně zamávat, především s lehčími plavidly. Kvůli špatnému počasí byla také invaze o den odložena. O tom, že si Eisenhower nebyl výsledkem operace jist, svědčí snad i jeho dopis, který napsal po vydání rozkazu k vylodění. Píše se v něm zhruba toto: "Vylodění v Normandii se nezdařilo. Vojáci udělali vše, co bylo v jejich silách... a já beru všechnu zodpovědnost za neúspěch na sebe." Dopis podepsal a strčil do šuplíku svého stolu, pro případ, pokud by invaze selhala. Znovu říkám. Spojenci neměli vítězství v kapse, jakkoliv měli velkou přesilu.

Luftwaffe reagovala nad Normandií jen asi tři sta devatenácti bojovými vzlety, které už nic neovlivnily. Na účtu Spojenců jich bylo mimochodem čtrnáct tisíc. Své vojáky ze shora dokonale ochránili. V bitvě v Ardenách krváceli Američané i proto, že jejich letectvo nemohlo - aby podpořilo a ochránilo pozemní jednotky - kvůli špatnému počasí často vzlétnout.

Foto: Archiv Jiřího Rajlicha

Místo vděku a pochopení averze?

A.cz: Hollywoodský velkofilm Zachraňte vojína Ryana sice moc nemusím kvůli přemíře patosu, ale jeho úvod z vylodění nám ukazuje, co spojenecké vojáky na plážích asi čekalo. Aniž bych opomíjel dobové dokumentární snímky. Při pohledu na odvahu a zarputilost vojáků diváka až mrazí. Nejsem si úplně jist, zda jsme to dnes vůbec schopni docenit.

Jako místo nejtvrdších bojů bývá často uváděna pláž Omaha, na níž měli Američané ohromné ztráty - odhaduje se kolem pěti tisíc zabitých a zraněných vojáků. Zapomíná se ale, že Britové na tom nebyli na těch "svých" plážích lépe. A motivy mužů, mnohdy dobrovolníků, kteří na nich bojovali? Nelze o nich mluvit bez patosu, který vám na filmu Stevena Spielberga vadí.

A.cz: Američané zachraňovali Evropu v první světové, druhé světové, ale i ve válce v Jugoslávii. A schyluje se k tomu možná i teď po ruské anexi Krymu. Většinou za svou pomoc Spojené státy platily nemalými oběťmi. Odkud se přesto bere vzrůstající averze k USA? V případě plánů rozmístit v Brdech protiraketový radar jsme pak Američany v podstatě vypráskali.

Američané jsou idealistický národ, proto do toho vždy šli a stále jdou. Averze vůči nim si samozřejmě všímám, jakkoliv ji nepřeceňuji. Třeba právě v první i druhé světové válce se Američané angažovali vždy ve prospěch Československa, které nemuselo v roce 1918 vůbec vzniknout, anebo mohlo po druhé světové válce vypadat zcela jinak - velmi okleštěně. Ta averze, o níž mluvíme, mě zaráží, mrzí a jde zcela mimo mé chápání.

 

Právě se děje

před 2 hodinami

Na vládní čtvrť v Bagdádu dopadly tři rakety

Tři rakety dopadly v pondělí večer do ostře střežené zelené zóny v Bagdádu, ve které se nacházejí vládní budovy i diplomatické mise včetně velvyslanectví Spojených států. Nikdo nebyl zraněn. Informovala o tom agentura AFP s odvoláním na bezpečnostní zdroje. 

Podobné raketové útoky zažila vládní čtvrť za poslední měsíce již několikrát. Kdo za útokem stojí, nebylo jasné. Nicméně podle Washingtonu měly podobné akce v minulosti na svědomí proíránské milice.

Zdroj: ČTK
Další zprávy