Obávané vězeňské oddělení 209. Íránské demonstrantky končívají v "údolí pekla"

Dominika Perlínová Dominika Perlínová
23. 10. 2022 11:08
Věznici Evín se v Íránu říká "údolí pekla". Právě zde si svůj trest odpykávají političtí vězni a v posledních týdnech tu úřady uvěznily stovky lidí zatčených na protivládních protestech. Minulou sobotu zařízení zachvátil požár, při němž podle oficiálních údajů zemřeli čtyři lidé a přes šedesát jich bylo zraněno. Příběhy lidí, kteří "údolím pekla" prošli, nyní přinesl britský list The Times.
Žena na chodbě vězení Evín. Snímek z roku 2006.
Žena na chodbě vězení Evín. Snímek z roku 2006. | Foto: Reuters

V zařízení chybí základní hygienické nebo zdravotní vybavení. Tajně nahraná videa ukazují bití vězňů i zanedbávání nezbytné péče. Mezinárodní organizace Human Rights Watch nařkla íránské úřady a dozorce, že odsouzeným vyhrožují mučením a soustavně pošlapávají jejich práva.

Obzvlášť těžká je situace pro ženy vězenkyně, ke kterým patřila i známá britsko-íránská právnička Nazanin Zaghariová-Ratcliffeová. Mnoho z nich končí na samotce na oddělení 209, kde cely měří dva na tři metry a podmínky jsou ještě horší než v jiných částech. Ženy navíc na rozdíl od mužů nemají nárok na kontakt s rodinou.

Následky požáru ve věznici Evín.
Následky požáru ve věznici Evín. | Foto: Reuters

"Když jsem byla v cele, na chodbě už nebyl nikdo další. Nikdo neprošel kolem, nebyly tam žádné hlasy ani zvuk otevírajících se dveří. Jedinými dalšími živými bytostmi v okolí byli děsiví, obrovští švábi," vzpomíná na samotku v Evíně Nigara Afšarzádehová, která po propuštění žije v Turkmenistánu. V cele byla uvězněna rok a půl.

Když dostala jídlo, hodila malé kousky na zem ve snaze přilákat aspoň mravence. "Byla jsem nadšená, když se v cele objevila moucha. Dávala jsem pozor, aby neodletěla, když byly otevřené dveře. Sledovala jsem ji, jak létala po cele a mluvila na ni."

Výhrůžky smrtí

Afšarzádehová také vylíčila, že ji dozorci vyslýchali se zavázanýma očima a jen podle hlasů odhadovala, kolik jich je v místnosti. Bývalo běžné, že když s její odpovědí nebyli spokojeni, házeli po ní věci, uráželi ji a vyhrožovali popravou. Nakonec byla obviněna ze špionáže.

Teherán tvrdí, že nedávný požár vězení se současnými protesty nijak nesouvisí. Demonstrace po celé zemi začaly poté, co 22letá kurdská dívka Mahsa Amíniová zemřela v policejní vazbě. V září ji na ulici zadržela mravnostní policie, protože měla údajně špatně nasazený hidžáb. Po její smrti si ženy začaly na veřejnosti sundávat šátky a stříhat vlasy, studenti a žáci středních škol stávkují a v zemi vypukly nepokoje.

Podle verze íránských úřadů věznice Evín vzplála po vzpouře vězňů v oddělení drobných zločinů. Někteří novináři na sociálních sítích ale vládu nařkli z toho, že zařízení teokratický režim zapálil úmyslně, protože několik velmi známých politických vězňů dozorci krátce před vzplanutím ohně poslali domů.

Záběry z minulého víkendu ukazují hustý černý dým a na některých videích jsou slyšet lidé, jak před budovou skandují "smrt diktátorovi", což je jeden z oblíbených sloganů současného protestního hnutí, dodává britská stanice BBC. Na jiných jsou slyšet výstřely nebo výbuchy.

Otupení mysli

Mavša Sabet Šahriariová, další z vězněných žen, vysvětlila, že pro ni bylo nejhorší odloučení od rodiny. "Jednou mi řekli, že můj manžel nepřijde, protože kdyby přišel, byl by zadržen a okamžitě popraven za odpadlictví od víry," vzpomíná žena, která v Evíně psala básně, později oceněné anglickým Pen klubem.

Šahriariová byla nakonec v roce 2017 po deseti letech propuštěna. V červenci 2022 ji ale íránské bezpečnostní složky opět zadržely. Samotky jsou podle ní kombinací psychického i fyzického tlaku vyšetřovatelů a nedostatek spánku i jakýchkoliv vjemů otupuje a mate mysl.

Jednou z žen, která si ve vězení stále odpykává svůj desetiletý trest, je i Zára Zejtabčiová. První týden v cele nemohla spát. Na stropě byla silná žárovka, která nikdy nezhasínala. "Když jsem venku slyšela volání k modlitbě, modlila jsem se a uvědomila si, že je ráno. Pak přišlo poledne, pak večer," popisuje. "Neustále jsem šeptala k Bohu, aby mi pomohl. Nevěděla jsem, co mám dělat. V cele byl Korán, tak jsem ho četla stále dokola. Atmosféra cely byla děsivá."

Vzpomínky vězeňkyň posbírala a knižně vydala Nagres Mohammadiová, která je nyní sama politickou vězenkyní v Evínu. Sbírka rozhovorů nese název Bílé mučení a ukazuje hrůzy, které musí ženy na samotkách zažívat. Nyní se v "údolí smrti" ocitly stovky demonstrantů, konkrétní čísla ani jména však nejsou známá. Rodiny tak často nevědí, co se s jejich blízkými stalo, a děsí se, jestli byli převezeni do Evínu, nebo na protestech rovnou zastřeleni.

 

Právě se děje

Další zprávy