reklama
 
 

Donbas ani Krym do toho nepleťte. Někteří odpůrci invaze do ČSSR v srpnu 1968 dnes podporují Kreml

20. 2. 2017 20:38
Někteří ruští odpůrci invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 dodnes mluví o masivní vlně sovětské propagandy, která se je tehdy snažila ovlivnit. Mluvila o kontrarevoluci v Praze i o naivních Češích a Slovácích, podléhajících propagandě Západu. K současné politice Kremlu na Ukrajině, která některými prvky propagandy události v ČSSR silně připomíná, jsou ale tito lidé daleko smířlivější. "Náš prezident pozvedl prestiž Ruska na novou úroveň. V devadesátých letech minulého století bylo Rusko velmi špatně vnímáno," říká dnes bývalý výsadkář Boris Šmeljov, který se v roce 1968 účastnil invaze do Československa. A později se za ni veřejně omluvil.

Moskva - "Vnímali jsme to jako dobrodružství, jako součást akce, víc v tom nehledejte," vzpomíná bývalý výsadkář Boris Šmeljov na invazi do Československa v srpnu 1968, jejíž byl součástí.

Někdejší příslušník sovětských elitních výsadkových vojsk, které jsou dodnes chloubou ruské armády, patřil v srpnu 1968 hned do první linie vojáků Varšavské smlouvy, kteří vtrhli do Československa. V prvních hodinách operace Dunaj obsazoval Prahu.

"Tak ostrý a masový odpor jsme nečekali. Bylo zřejmé, že lidé nechápou, proč jsme přijeli," zavzpomínal před několika lety Šmeljov s tím, že odpor lidí v československé metropoli sovětské vojáky překvapil. Obrázek, představovaný tehdejší sovětskou propagandou, se jim začal před očima rozpadat.

"První dva týdny nám otevřely oči. Pochopili jsme, že situace v ČSSR zdaleka není tak jednoduchá, jak nám politruci tvrdili. Byli jsme nezvaní hosté," vzpomíná výsadkář v české knize "Invaze 1968. Ruský pohled", jejíž ruský překlad vyšel nedávno v Moskvě.

Jak Šmeljov uvádí, během invaze byli doslova zaveleni sovětským tiskem a propagandistickými letáky. Po návratu do Moskvy si prý ale uvědomil, že se stal nedobrovolným spolupachatelem zásahu, který zadusil snahy Čechů a Slováků o změny k lepšímu.  

"Když si to celé zpětně vybavuji, cítím se jako nedobrovolný spolupachatel udušení naprosto legitimní české a slovenské snahy o demokratizaci a větší svobodu. Je těžké a nepříjemné si to přiznat, ale je to tak," dodal Šmeljov.

"Putin pozvedl prestiž Ruska"

Do hodnocení současné politiky Kremlu na Ukrajině, která mnohým tamním obyvatelům - zejména kvůli masivní propagandě ruských prokremelských kanálů - události v ČSSR ze srpna 1968 silně připomíná, se Šmeljovovi moc nechce.

"Proč se zajímáte o můj názor? Jsem starý člověk, důchodce. Vás by mohlo spíš zajímat, co si pamatuji z událostí srpna 1968. Koho zajímá, co si myslím teď?" diví se otázce Šmejlov.

A pokud v případě srpna 1968 přiznává, že se nechal sovětskou propagandou zmást, v případě dnešních událostí na Ukrajině a války v Sýrii se drží verze, kterou nabízejí ruská provládní média. Stejně jako drtivá většina Rusů. 

"Náš prezident pozvedl prestiž Ruska na novou úroveň. V devadesátých letech minulého století bylo Rusko velmi špatně vnímáno," říká Šmeljov. Vojenské akce Ruska v Sýrii považuje za nutnost. Jde podle něj o boj s terorismem, kterému se Rusko nemůže vyhýbat.

"Ano, Rusko se musí účastnit, i když je válka špinavá záležitost. Jakékoliv konflikty nikomu nedělají radost," tvrdí bývalý sovětský výsadkář.

Podobně se Boris Šmeljov staví k situaci na Ukrajině. "Je to tragédie Rusů a Ukrajinců, kteří jsou obyvatelé stejného státu. Lidé tam umírají, je to občanská válka. Občanská válka nikomu moc dobrého nedala," myslí si.

Podle průzkumu zveřejněného loni v listopadu serverem Levada.ru si 64 procent Rusů myslí, že připojení ukrajinského Krymu přineslo Rusku víc pozitivního než negativního. Navzdory mezinárodním sankcím a kritice. Opačný názor zastává jen 19 procent Rusů. Svůj postoj k současné Ukrajině, usilující o vstup do EU a NATO, pak podle dalšího průzkumu kladně hodnotí jen 22 procent Rusů, negativně 56 procent.

"Rusko neválčí, pomáhá"

Podle Denise Volkova, sociologa z ruské výzkumné agentury Levada Centr, je dnes většina Rusů dokonce přesvědčena, že Moskva de facto ani "nikde neválčí". Případně o tom odmítají vůbec přemýšlet.

"Pouze 25 % Rusů si myslí, že mezi Ruskem a Ukrajinou je válka. Možná že lidí, kteří si to myslí, je více. Ale celkově lidé upřednostňují o tom nepřemýšlet. V současné chvíli celková situace na Ukrajině, pokud nebudeme brát v potaz nedávné vyostření na Donbasu, není předmětem zájmu Rusů a celkově se zájem o Ukrajinu vrátil do období před Majdanem, tedy roku 2013," říká Volkov.

Podle jeho slov Rusové nevnímají události na Donbasu jako napadení Ukrajiny ze strany Ruska, ale spíš jako podporu rusky mluvícím Ukrajincům. Což je i linie, kterou razí drtivá většina ruských státních médií. 

Demonstrace utichly

Protiválečný ruský disent dnes mlčí.

Poslední masová protiválečná demonstrace se v Moskvě konala téměř před třemi lety - 15. března 2014. Tedy den před sporným krymským referendem o připojení poloostrova k Ruské federaci.

Dav asi 20 tisíc lidí prošel hlavním ruským městem na třídu Sacharova a vyjadřoval podporu Ukrajincům. Organizátoři akce tehdy použili heslo, které odkazovalo právě na protest moskevských disidentů proti sovětské invazi do Československa z roku 1968: "Za naši a vaši svobodu".

Protesty ale většinu Rusů nezaujaly. Naopak, většina z nich akce Kremlu na Ukrajině podporuje.   

Podobně jako Vladimir Lukin, známý ruský disident, historik, bývalý ruský velvyslanec v USA a někdejší ruský veřejný ochránce práv. V současné době řídí Ruský paralympijský výbor.

Před padesáti lety působil několik roků v Praze jako zpravodaj časopisu mezinárodního komunistického hnutí Otázky míru a socialismu. V srpnu 1968 odmítl podpořit "bratrskou invazi" do Československa, z žurnálu byl vyhozen, s rodinou byl deportován zpět do Moskvy a na deset let měl zakázáno vycestovat ze Sovětského svazu.

Potlačení pražského jara Vladimir Lukin považuje za tragédii, která ovlivnila další historické události, ruské nevyjímaje. Současnou ruskou politiku ale vnímá opačně a je k ní smířlivější.

"Zahraniční politika je věc, která žije vlastním životem i vlastní dynamikou. Můžeme pořád mluvit o tom, že demokracie je dobrá a autoritarismus špatný. Ale USA žijí mezi Kanadou a Mexikem, zato my mezi Čínou a Ukrajinou," tvrdí bývalý ruský ombudsman.

V Lukinových slovech se skrývají tradiční obavy, o kterých Moskva v posledních letech hovoří. Sám si myslí, že postupné rozšiřování Severoatlantické aliance k ruským hranicím je "přirozená hrozba existenci ruského státu."

"Nyní se říká, že k vyostření vztahů mezi Ruskem a Západem došlo za Vladimira Putina. K těmto sporům ale došlo ještě za Borise Jelcina, během války v Jugoslávii. A když se NATO v Bukurešti rozhodlo, že se k organizaci připojí Gruzie a Ukrajina, to už bylo příliš," vysvětluje Lukin původ dnešního tření mezi Západem a Ruskem. Podobnost mezi sovětskou invazí do ČSSR v srpnu 1968 a akcemi Kremlu na Ukrajině odmítá.  

Ani podle ruského sociologa Volkova Rusové invazi do Československa z roku 1968 a současné vojenské akce Ruska v zahraničí nevidí. Z paradoxního důvodu - o tzv. pražském jaru téměř nic nevědí. "Pro většinu Rusů to není aktuální téma," myslí si expert.

"Současná ruská zahraniční politika je vnímána jako obrození obrazu Ruska ve světě. Většina obyvatel je přesvědčena, že Rusko za svými hranicemi pomáhá navzdory pozici Západu. Rusko dělá to, co samo uzná za vhodné. A lidé to podporují," uzavírá Volkov.

autor: Jiří Just | 20. 2. 2017 20:38

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama