Republika srbská má méně než 1,2 milionu obyvatel, podobně jako třeba Jihomoravský kraj. Pokrývá ale bezmála polovinu území Bosny. V pátek si parlament tohoto převážně srbského pravoslavného regionu odhlasoval, že se dál nebude podílet na fungování celostátních ozbrojených sil, soudů a daňových úřadů. To je v rozporu s Daytonskou mírovou smlouvou z roku 1995.
Dohoda kromě klidu zbraní přinesla do Bosny i komplikovaný systém územní správy, soudnictví i politické reprezentace. Cílem bylo, aby se všechny tři národnosti podílely na správě země společně. Jenže to nefunguje. Situaci komplikují nejrůznější národnostní zájmy a nejhlasitějšími kritiky jsou právě zástupci bosenských Srbů v čele s Miloradem Dodikem. Ten teď chce, aby zmíněné instituce byly výlučně srbské, podobně jako státní majetek na území Republiky srbské.
Slib po šestnácti letech obnovit vlastní bosenskosrbskou armádu pronesl Dodik už dříve. Obdobné vojsko existovalo i za války v 90. letech, a když konflikt skončil, byl to jeho vrchní velitel Ratko Mladić, koho tribunál v Haagu odsoudil za válečné zločiny, včetně genocidy bosenských muslimů ve Srebrenici. Město dnes patří právě Republice srbské.
Zdejší bosňáčtí obyvatelé, kteří se po válce odhodlali vrátit, teď mají strach z nových útoků Srbů. "Nemůžu uvěřit, že po tolika letech, potom, co jsme přežili genocidu, se tu člověk pořád bojí sám o sebe, o svou rodinu a svůj život," popsal serveru al-Džazíra Ahmed Hrustanović, učitel a imám ze Srebrenice. V červenci 1995 mu Mladićovy jednotky povraždily většinu mužských příbuzných. Zpět domů se vrátil až v roce 2014 a nyní se stejně jako další lidé s podobným osudem obává, že ho útěk čeká znovu.
Edina Becirevićová ze Sarajevské univerzity vysvětluje, že současná krize není nová a má kořeny v minulosti. "Je to pokračování desetiletí trvajících Dodikových snah ukázat, že Bosna je nefunkční stát a její rozpad je nevyhnutelný," říká. Míru, s jakou se předák bosenských Srbů nyní pokouší svého cíle dosáhnout, považuje Becirevićová za bezprecedentní.
Zákaz popírání genocidy
Vážná krize v zemi propukla v červenci, kdy bosenskosrbští politici začali bojkotovat fungování všech hlavních celostátních úřadů, ve kterých jsou Bosňáci, Srbové i Chorvaté zastoupení podle etnického klíče. Protest zahájil Dodik a jeho lidé v reakci na zákaz popírání srebrenické genocidy. Při ní Srbové povraždili víc než osm tisíc bosenských mužů a chlapců.
Republika srbská vznikla původně už v roce 1992 na začátku války v tehdejší Jugoslávii. Uznání se jí ale dostalo až po konci konfliktu, a to výlučně jako jedné ze dvou hlavních entit mnohonárodnostní Bosny. "Dodik a jeho lidé se teď snaží (…) vnutit své zájmy většině bosenských obyvatel. A také mezinárodnímu společenství, které by muselo řešit dopady krize plynoucí z rozpadu Bosny, což by s sebou přineslo také hrubé násilí," míní politolog z americké Elon University Jasmin Mujanović.
Na zachování míru v Bosně a Hercegovině dohlíží podle Daytonské dohody zástupce mezinárodní komunity, vysoký představitel Christian Schmidt. Ten páteční hlasování v Republice srbské odsoudil. Schmidt by teoreticky mohl odvolat ty bosenské politiky, kteří mírová ustanovení poruší.
Zbrojení Srbska
Západní vlády však o porušování smlouvy nehovoří, současné dění nazývají jejím "zpochybňováním". A bosenští Srbové, podobně jako také Rusko nebo Čína, existenci Schmidtova úřadu neuznávají. Podle politoložky Becirevićové je právě podpora z Bělehradu a Moskvy jednou z hlavních příčin Dodikovy rostoucí schopnosti prosazovat své plány.
Sousední Srbsko v posledních letech navíc masivně zbrojí, podle odborníků rovněž s ruskou pomocí. Vlastní národnostní nároky navíc začínají zdůrazňovat v Bosně i Chorvaté. Experti v té souvislosti zdůrazňují, že Evropská unie i Spojené státy by se o region měly začít mnohem více zajímat a přijít s návrhem, jak by bylo možné bosenskou ústavu a politický systém od základu proměnit. Nová německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková v pondělí vyzvala k uvalení evropských sankcí proti Dodikovi.
Jak se odhlasování faktického odtržení Republiky srbské projeví, bude jasné za půl roku. To budou podle Milorada Dodika hotové příslušné zákony. Varovných signálů je několik: když se ho novináři v říjnu ptali, jak chce přimět ne-srbské soudce nebo vojáky k odchodu, odpověděl odkazem na rok 1992. Tehdy válka v Bosně začala a byly to právě instituce a úřady obsazované výlučně jednou národností, kde se odpor proti jiným etnikům posiloval.
"Mnohem zásadnější otázkou je ale to, zda budou obyvatelé Republiky srbské ochotni (Dodika) následovat. Jedna věc je nacionalistická rétorika, druhá skutečně vzít do rukou zbraně," dodává pro britský list The Guardian Jelena Subotićová, politoložka z americké Georgia State University.
