Téměř padesátimilionová země se na začátku devadesátých let vynořila z trosek Sovětského svazu jako jeho druhá nejlidnatější republika po Rusku a o jejím vstupu do eurotlantických struktur se začalo hovořit po takzvané oranžové revoluci na konci roku 2004.
Revoluce vynesla do čela prezidenta Vitkora Juščenka a spolu s ním i prozápadně orientovanou politiku, která viděla budoucnost Ukrajiny spíše ve spojení s Bruselem než s Moskvou.
(Skoro) všechno je jinak
Dva roky po revoluci je ale mnohé jinak.
A to zjistí i šéf EU pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Javier Solana, komisařka pro vnější vztahy Benita Ferrero-Waldnerová a německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier.
Jako takzvaná "trojka EU" budou jednat o ukrajinských evropských ambicích s tamními hlavními soupeři. Prezidentem Viktorem Juščenkem a premiérem Viktorem Janukovyčem.
Juščenko sliboval dovést Ukrajinu do Evropské unie i Severoatlantické aliance. Poté, co v opakovaných prezidentských volbách promoskevského Janukovyče porazil.
"Podle našeho názoru končí Evropa na Urale," tvrdil ukrajinský velvyslanec při EU Roman Špek. Vyjadřoval tak názor kyjevského prozápadního tábora, který považoval pozvolný posun jejich země do Unie za přirozený.
Moskva vrátila úder
Dnes má ale navrch právě Janukovyč, kterého otevřeně podporuje Rusko. Po loňských parlametních volbách se stal premiérem a "odstřeluje" z vlády jednoho Juščenkova spojence za druhým.
Naposledy rezignoval v pátek na funkci ministr zahraničí Boris Tarasjuk. Jedna z klíčových postav oranžové revoluce a rozhodný zastánce členství Ukrajiny v západních institucích.
Sám Janukovyč prohlásil, že podpora vstupu do NATO je na Ukrajině malá, a proto o tom nemá smysl jednat. Nahrává mu pokles popularity Juščenka: řada Ukrajinců, která vítala oranžovou revoluci, je dalším vývojem zklamána a dřívější hrdiny zavrhla.
Evropa nemá zájem
Chladné jsou ale také reakce na možné členství Ukrajiny uvnitř Unie. Proti dalšímu rozšiřování je zejména Francie a také veřejnost v mnoha členských zemích.
Někteří obyvatelé Unie těžko stravují už poslední rozšíření o Rumunsko a Bulharsko. A politici naléhají na to, aby se proces dalšího bobtnání EU zastavil.
Počkat tak musí nejen Chorvatsko, Srbsko a Černá hora, ale především Turecko a Ukrajina.
Jediný, kdo aktivně lobbuje za rychlé přijetí Ukrajiny do EU, je západní soused Polsko.
Žádné sliby nepadnou
Evropská komise ale naznačila, že žádné vstupní rozhovory s Ukrajinou nejsou na pořadu dne. V nedávné deklaraci se odmítla k čemukoliv zavázat a vyjádřila pouze potřebu "rozsáhlé spolupráce."
"Nová dohoda o vztazích mezi EU a Ukrajinou by neměla dopředu určovat další vývoj vzájemných vztahů," uvádí se v dokumentu ministrů zahraničních zemí Unie, jehož koncept získala agentura Reuters.
V praxi to znamená, že ani kdyby Ukrajinci chtěli, členství v EU jim nyní nikdo neslíbí, a je lepší, když s ním nebudou příliš počítat.
Dvě Ukrajiny
Ukrajina je názorově rozdělena i podle regionů. Na západ a východ.
Západ včetně Lvova a převážně i Kyjeva je více proevropský, volil Viktora Juščenka a bývalou premiérkou Julii Tymošenkovou. Oranžová revoluce měla podporu právě tady.
Na východě, včetně hornické oblasti kolem Doněcka, je obyvatelstvo více rusifikované a méně se ztotožňuje s ukrajinskou identitou. Volí spíše kandidáty, kteří chtějí zachovat dobré vztahy s Ruskem.
