Manila - "Pokud mám zemřít kulkou atentátníka, ať se tak stane," prohlásil v roce 1983 nedlouho před svým návratem do Manily hlavní politický rival tehdejšího diktátora Ferdinanda Marcose Benigno Aquino, přezdívaný Ninoy.
Na den přesně před 24 lety se jeho věštba naplnila. Jen několik okamžiků poté, co se otevřela dvířka linkového letounu z Tchajwanu, kterým se vrátil z dobrovolného exilu ve Spojených strátech, zazněl výstřel a Aquino se zřítil ze schůdků na přistávací plochu.
Neprůstřelná vesta mu nebyla nic platná. Vrah jej zasáhl zezadu do hlavy.
Věčný stín smrti
Populární opoziční vůdce si riziko spojené s jeho návratem do vlasti plně uvědomoval.
Vojenský tribunál ho už v roce 1977 poslal před popravčí četu za údajnou protistátní činnost, Marcos si ale nepřál učinit ze svého dlouholetého oponenta mučedníka, a tak jej nechal sedm let zavřeného ve vězení, povětšinou na samotce.
Až když v roce 1980 Ninoy prodělal srdeční příhodu, dovolil mu režim vycestovat na operaci do Spojených států.
Oproti předchozímu slibu, že se okamžitě vrátí a že nebude proti Marcosovi vyvíjet politickou činnost, zůstal Ninoy s manželkou Corazon v americkém exilu tři roky. Po celou dobu publikoval, přednášel a neúnavně kritizoval Marcosovu diktaturu.
Zprávy o zhoršující se situaci na Filipínách jakož i o podlomeném Marcosově zdraví jej v roce 1983 přiměly veřejně oznámit, že se vrátí do vlasti a pokusí se přesvědčit prezidenta, aby v zemi obnovil demokracii.
"Za Filipínce stojí za to zemřít," odbýval dnes slavným citátem veškerá varování.včetně signálů ze strany oficiální Manily, že mu v případě návratu nemůže být zaručena bezpečnost.
Podívejte se na poslední rozhovor a osudové záběry z 21.8.1983
Začátek Marcosova konce
Zpráva o atentátu na letišti se v Manile rozšířila rychlostí blesku a nikdo z historiků dnes nepochybuje o tom, že to byla právě smrt Benigna Aquina, která znamenala začátek Marcosova konce.
Opoziční hnutí, které bylo do té doby doménou hrstky intelektuálů a rebelů, nabralo na síle a přelilo se do ulic. V jeho čele stanula do té doby nenápadná vdova po Ninoyovi Corazon alias Cory.
Tváří v tvář domácímu i mezinárodnímu tlaku souhlasil Marcos v listopadu 1985 s předčasnými prezidentskými volbami.
Ty se konaly v únoru následujícího roku a přestože se Marcos prohlásil za jejich vítěze, opozice odmítla výsledky hlasování s odkazem na jejich zjevné zfalšování uznat.
Srdce, které neodpouští
Část armádního velení pak v kritickou chvíli vypověděla Marcosovi věrnost a přešla na stranu legitimní vítězky volby, Corazon Aquinové.
Statisíce Filipínců přišly chránit vojenské vzbouřence vlastními těly a svět obletěly snímky jeptišek klečících s růženci v rukou před hlavněmi tanků.
Marcosovo setrvání v prezidentském paláci bylo neudržitelné. Jeho američtí spojenci pro něj poslali vojenskou helikoptéru a odvezli jej s celou rodinou na Havaj, kde v září 1989 zemřel.
Vdova Imelda s dětmi se na Filipíny směla vrátit až v roce 1991. Corazon Aquinová rodině Marcosových nikdy neodpustila, přestože je hluboce věřící katolička.
Imelda Marcosová pláče dojetím. Nemusí platit daně - ČTĚTE ZDE
Kdo dal rozkaz?
Marcosovi nicméně vždy odmítali, že by s Ninoyovou smrtí měli cokoli společného a vcelku logicky tvrdili, že by to z jejich strany byl akt politické sebevraždy.
Teorií, kdo vraždu naplánoval, je nepřeberné množství. V okruhu podezřelých jsou nejrůznější hráči, americkou rozvědkou počínaje a bratrancem Cory Aquinové Eduardem Cojuangcem konče.
Za samotné provedení vraždy byli nicméně po Marcosově pádu pravomocně odsouzeni příslušníci ozbrojené stráže, kteří se v době atentátu pohybovali v Ninoyově bezprostřední blízkosti. V manilské věznici Bilibid si odpykávají doživotní trest.
Za jejich propuštění na svobodu se v předvečer dnešního výročí trochu nečekaně přimluvil bývalý předseda filipínského Nejvyššího soudu Andres Narvasa, jenž svého času atentát na Aquina vyšetřoval v rámci tzv. komise soudkyně Agravové, kterou jmenoval ještě Marcos.
Pětice vyšetřovatelů se nicméně nemohla shodnout, jak vysoko ve vojenské hierarchii při hledání viníků mířit, a vznikly proto hned dvě zprávy.
Menšinovou zprávu, která vyviňovala Marcosovu pravou ruku, generála Fabiana Vera, podepsala jen šéfka komise. Zbylí čtyři členové podepsali většinovou zprávu, která z podílu na vraždě k Marcosově nelibosti obvinila právě náčelníka generálního štábu a další dva vrchní generály.
Pravdu už se nedozvíme
"Ver je po smrti, Marcos je po smrti. Nemyslím si, že se ještě někdy dozvíme pravdu," říká v rozhovoru pro dnešní vydání listu Philippine Daily Inquirer soudce Narvasa.
"Je lepší to tak nechat. Nemá cenu dál po tom pátrat. Pokud se dalo něco zjistit, už bychom to teď věděli," domnívá se Narvasa.
"Ninoye uctíváme jako hrdinu, mučedníka pravdy a svobody. Nechme to tak. Myslím, že on sám by dal přednost usmíření před pomstou."
Co se týče 16 řadových vojáků, kteří byli za vraždu odsouzeni na doživotí, je 78letý soudce toho názoru, že už si odseděli dost. Tím spíš, že i podle něj šlo jen o "malé ryby" v mnohem širší konspiraci.
"Ve vězení jsou před deset let. Myslím, že už trpěli dost. Možná přišel čas pustit je na svobodu."
