reklama
 
 

Volby v ocelové pěsti Vladimira Putina. Jak hlasuje město, kde vyrábí tanky pro ruskou armádu

18. 9. 2016 17:00
V Rusku probíhají parlamentní volby, jasným favoritem je vládní strana Jednotné Rusko. Dělníci z tankového závodu Uralvagonzavod ve městě Nižnij Tagil na pomezí mezi Evropou a Asií patří k nejvěrnějším podporovatelům režimu Vladimira Putina, k nedělním volbám zde přesto moc lidí nechodí, píše spolupracovník Aktuálně.cz v Rusku Jiří Just.

Asi pouze dvě města v Rusku mají blízko k srdci Vladimira Putina. Petrohrad, rodiště ruského prezidenta, a Nižnij Tagil. Bezmála čtyřsettisícové uralské město ležící u hranice mezi Evropou a Asií těsně přilnulo k vládci Kremlu po minulých parlamentních volbách.

Dělníci tankového závodu Uralvagonzavod se během masových opozičních protestů v prosinci 2011 postavili za vládní režim a v tradicích proletářského předvoje slíbili, že si to s moskevskými opozičníky vyřídí. Stačí dát rozkaz.

"Pokud naše policie neumí pracovat, neumí si poradit, tak s chlapama jsme připraveni vyjít a bránit naši stabilitu. Ale v rámci zákona," nechal se slyšet v televizní debatě s Putinem tehdejší dělnický předák Igor Cholmanskich.

Dnes mobilizace Putinových věrných není potřeba. Oheň protivládních demonstrací dávno vyhasl. Nedělní volby do dolní komory ruského parlamentu jsou z tohoto hlediska pro Kreml formalitou. Klid je v Moskvě i v na první pohled ospalém Nižním Tagilu.

Uralský konzervatismus

"Nižnij Tagil, především díky Uralvagonzavodu, má v politice i celkově v Rusku významné postavení. A své role si je vědom," potvrzuje Alexandr Solovjov, ředitel místního kanálu Tagil TV.

Podle jeho slov jsou Tagilci spíš konzervativní, jak je typické pro dělnické regiony. Dávají přednost jistotám a jsou patrioti svého města. To se prý odráží i během hlasování. Jak říká, není proto divu, že současný starosta města Sergej Nosov dostal ve volbách před čtyřmi lety neuvěřitelných 92 % hlasů. Prý zcela poctivě, bez podvodů.

"Politici u nás kandidují pod heslem Tagil za naše lidi. Budeme je volit, protože chceme, aby se prosadili na celoruské úrovni a tam lobbovali ze naše zájmy," vysvětluje Solovjov.

Putin táhne víc

Poblíž křižovatky ve čtvrti Dzeržinského rajon, v níž bydlí především pracovníci nedalekých továren, stojí dívka s velkou směrovkou. Rozdává letáky a kolemjdoucím ukazuje směr, kterým se mají vydat k nejbližší volební místnosti.
Z dálky na ni čtverácky mává Vladimir Lenin. Socha vůdce komunistické revoluce stojí před ohromnou průmyslovou školou, v jejímž pompézním foyer se nachází hlasovací místnost s plentami a zázrakem ruských voleb, tak zvanými KOIBy – moderními volebními urnami.

"Neřekla bych, že volební účast je vysoká. Přála bych si, aby přišlo víc lidí," uvádí tajemnice volební komise Jelena Ivanovna. Zatím prý odvolila asi třetina obyvatel sousedních paneláků. "Přála bych si, aby přišlo alespoň 50 nebo 60 procent voličů," dodává.

A skutečně, před dvěma automatickými schránkami, které se cvrkotem požírají a okamžitě skenují vhozené volební lístky, fronta není.

"Nevím, jak mohu vysvětlit nízkou volební účast. Možná lidi nemají zájem. Možná že jsou na zahrádkách. Parlamentní volby u nás ale nejsou příliš populární, stabilně se jich účastní 36 % voličů. Vyšší účast je na prezidentských volbách, ta přesahuje 50 %. Vypadá to tak, že naše voliče zajímá víc prezident než poslanci," dodává s úsměvem úřednice volební komise.
To potvrzuje tendenci panující v zemi. Rusové mají odtažitý vztah k poslancům Státní dumy. Za jedninou politickou autoritu považují prezidenta Putina.

Za bílé i rudé

U vchodu do volební místnost číslo 2257, která se nachází v bývalém domě pionýrů upgradovaného do soudobého paláce tvůrčí mládeže, sedí postarší dáma. Prosklenými dveřmi s plakáty rudoarmějců vyhlíží potenciální voliče z paneláků přes silnici.

"Říkáte, že tady někde má být památník československým legionářům? To nevím," diví se vrátná. Načež ochotně vytočí číslo jakéhosi Valery, který jí rozšiřuje místopisné znalosti blízkého okolí.

"Pomník je na pozemku dětského domu. Asi 10 minut pěšky odsud," ukazuje směrem k zlatým korouhvičkám mezi stromy. "To jsem ráda, že jsem potkala někoho z Česka. Byla jsem kdysi dávno u vás v Chebu. Je partnerské město Nižního Tagilu," zasní se korpulentní dáma.

Za branou vede zablácená cesta k rudému ženskému klášteru. Jak hlásá pamětní deska, v 20. letech minulého století bolševici z chrámu udělali koncentrační tábor. "Hledáte Čechoslováky? Ti jsou ještě trochu dál," ochotně ukazuje cestu jeptiška celá v černém.

A skutečně, na okraji lesoparku, hned naproti barákům dětského internátu, stojí pomník z černé žuly zasazený v šedém oblouku. Pod zlatým lvem je vytesáno 67 jmen československých legionářů, kteří přišli o život při měsíčním urputném dobývání Nižního Tagilu na podzim 1918.

Před pomníkem leží dva věnce. Jeden od českého konzulátu z Jekatěrinburgu, druhý s černou stuhou a smiřujícím nápisem: "Bílým a rudým Čechům a Rusům."

autor: Jiří Just | 18. 9. 2016 17:00

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama