Volby živě: USA odvolí. Na výsledek mohou čekat dva měsíce

Přenos skončil
Dění související s volbami ve Spojených státech jsme sledovali v průběžně aktualizované online reportáži.
Mezi těmi, kdo využili možnosti hlasovat předčasně, byl v Chicagu i prezident Barack Obama
Mezi těmi, kdo využili možnosti hlasovat předčasně, byl v Chicagu i prezident Barack Obama | Foto: Reuters

Washington/Praha - Je vedle České republiky ještě jedna země, kde politici vedou permanentní předvolební kampaň a občané jsou tam s nezdravou kadencí hnáni k volebním urnám - Spojené státy.

V úterý 4. listopadu jdou Američané k volbám, aby si vybrali kompletně nové složení Sněmovny reprezentantů, dolní komory Kongresu, a třetiny Senátu. V osmatřiceti z 50 států americké unie se volí noví guvernéři, v šestačtyřiceti budou vybírat místní zákonodárné sbory.

Dění ve vrcholící kampani, která je zároveň přípravným výstřelem pro rozbíhající se závod o Bílý dům, jsme sledovali v průběžně aktualizované online reportáži.

Americké volby 2014

Přenos skončil

Další události kolem amerických voleb sledujte v online reportáži z volebního dne.

Volební místnosti napříč Spojenými státy se otvírají, aby se ty první po půlnoci středoevropského času zavřely. Výsledky by měly být známy během noci.

Ovšem klíčová otázka těchto voleb, tedy zda republikáni ovládnou po Sněmovně reprezentantů i Senát jako druhou komoru Kongresu, může zůstat bez odpovědi ještě dva měsíce. Jak je to možné?

Ve dvou státech, konkrétně Louisianě a Georgii, jsou volební pravidla nastavena tak, že v případě, kdy žádný z kandidátů nezíská 50 procent hlasů, koná se druhé kolo mezi dvěma nejúspěšnějšími (fakticky obdoba pravidel z českých senátních voleb). Jelikož jeden případný rozstřel je plánovaný na prosinec a druhý až na počátek ledna, mohou Američané skutečně na odpověď, kdo ovládne Senát, čekat až dva měsíce.

Tak dlouhou volební noc aby člověk pohledal!

4.11.

Volební místnosti se ve Spojených státech ještě oficiálně neotevřely, své hlasovací právo už přesto podle zprávy agentury AP uplatnilo na 17 milionů Američanů. Je to dáno tím, že velká část států, konkrétně jednatřicet z padesáti, umožňuje odevzdat hlas na dálku, respektive předčasně.

Oproti stavu před čtyřmi lety při posledních kongresových volbách uprostřed funkčního období prezidenta jde v některých státech o až trojnásobný nárůst počtu voličů, kteří odevzdali svůj hlas před oficiálním dnem voleb.

Obě strany, republikáni i demokraté, hlásí, že jsou s účastí svých voličů v tomto "hlasování dopředu " spokojeny. Některé statistiky však nesou přece jen lepší zprávy pro demokraty. Například v Severní Karolíně bylo mezi dosavadními voliči o 16 procent víc registrovaných demokratů než republikánů, což odpovídá stavu z prezidentských voleb před dvěma lety. V Iowě přišlo naopak dopředu volit jen o procento víc demokratů. 

Dobrá zpráva pro stranu prezidenta Obamy přišla také z Georgie. Afroameričané, kteří až z 90 procent volí demokraty, tvořili třetinu dosavadního voličstva, což je daleko víc než v předchozích volbách.

Co to všechno nakonec ve výsledku bude znamenat, na to si musíme počkat ještě nějakých 13 až 15 hodin.

Je velmi dobře možné, že až se posčítají všechny hlasy z voleb a demokraté v důsledku očekávané ztráty obou komor Kongresu nasadí zachmuřené výrazy do tváří, bude se jedna tvář potají usmívat. Ta Hillary Clintonové.

Nejen američtí novináři vnímají kongresové volby za něco jako přípravu na volby prezidentské v roce 2016. V nich bude takřka jistě kandidovat bývalá ministryně zahraničí, senátorka a první dáma Hillary Clintonová. A ve Spojených státech už naplno běží spekulace, že Kongres, obsazený v obou komorách většinově republikány, je přesně to, co by si přála jako kulisy pro start svého druhého souboje o Bílý dům.

Pochopitelně, toto přání je podmíněno tím, že republikáni si zachovají i po volbách svůj nesmlouvavý postoj k prezidentu Obamovi a nebudou ochotni s ním v důležitých otázkách uzavírat kompromisy.

Clintonová by pak mohla vyrazit do předvolební kampaně jako ta, která bude útočit na nefunkční, zabetonovaný Washington, otevřeně napadat republikány a mezi řádky i Obamu neschopného efektivně využít prezidentského úřadu.

Čím lépe o volební noci pro republikány a čím hůře pro Baracka Obamu a jeho i její stranu, tím lépe pro Hillary Clintonovou, mohla by znít ona složitá rovnice. Ale počítejte ji dva roky dopředu, když i měsíc může být v politice dlouhá doba... (Důkladnější rozbor toho, co letošní kongresové volby znamenají pro ty příští prezidentské, přineseme na Aktuálně.cz zítra ráno v článku kolegy Martina Nováka.)

Hillary Clintonová.
Hillary Clintonová. | Foto: Reuters
3.11.

Asi vůbec nejzajímavější předvolební propočet, který má také schopnost rychlokursovým způsobem nejlépe osvětlit okolnosti letošních voleb, přinesl Nate Cohn na datovém blogu New York Times Upshot.

Propočítal, že republikáni by získali většinu ve Sněmovně reprezentantů a pravděpodobně také v Senátu i v situaci, kdy by pro ně nehlasoval jediný Američan hispánského původu.

Jak je to možné, když právě před dvěma lety byl za jeden z hlavních důvodů porážky republikánského kandidáta na prezidenta Mitta Romneyho označován malý počet hispánských hlasů (takto nejrychleji rostoucí - nejen voličské - menšiny v USA)?

Především je třeba si uvědomit, že prezidentské a kongresové volby jsou dvě zcela rozdílné soutěže. A že většinový systém dokáže být pěkný "prevít". Zvlášť když se mu "pomůže" šikovným rozkreslením volebních obvodů.

Převedeno do reálií letošních voleb: Kdyby pro demokraty hlasovali úplně všichni Hispánci (a tedy pro republikány ani jeden), posílilo by to volební zisk Demokratické strany v obvodech, kde už tak jako tak zvítězí. Jinými slovy: jen by to nadbytečně zvětšilo vítězný rozdíl v těchto obvodech, ale nepřineslo straně žádný mandát navíc. Naopak: I kdyby republikáni nezískali žádný hlas od Američana hispánského původu, stále by si udrželi většinu v takovém počtu obvodů, které jim zajistí v Kongresu většinu.

Může za to přirozené rozmístění obyvatelstva, kterému se však pomohlo i umným, či chcete-li účelovým, nakreslením hranic volebních obvodů (odborně nazývaným gerry-mandering).

Pro republikány je to pro letošek jistě dobrá zpráva a vysvětluje také, proč jimi vedený Kongres nespěchá s jakoukoli reformou imigrační politiky, která by mezi Hispánci byla velmi populární.

S výhledem na prezidentské volby za dva roky je však staví do prekérní situace. Bez hispánských hlasů se totiž evidentně dá ovládnout Kongres, na Bílý dům ale může bez jejich podstatného dílu Republikánská strana na dlouho zapomenout.

"Texasané za Obamou". Clintonová začala ztrácet i mezi Texasany a latinskoamerickými voliči.
"Texasané za Obamou". Clintonová začala ztrácet i mezi Texasany a latinskoamerickými voliči. | Foto: Reuters
2.11.

V návalu průzkumů veřejného mínění, které se pár dní před volbami objevily, stojí za zmínku ten, který zveřejnila televize NBC. Agregací rozhovorů s více než šesti tisíci respondenty napříč Spojenými státy se analytici NBC dopracovali k pravděpodobné odpovědi na otázku, jak bude vypadat vzorek Američanů, kteří se zúčastní letošních voleb, a jak budou hlasovat (pro připomenutí: k poslednímu obdobnému hlasování před čtyřmi lety přišlo pouze 37 procent voličů). Vzhledem k očekávané nízké volební účasti je socio-demografický "rozpad" těch, kteří přijdou hlasovat, klíčový pro výsledek voleb.

Co tedy průzkum zjistil?

Muži budou s velkou převahou volit republikány (v poměru 54 ku 40 procentům). Ženy se přikloní na stranu demokratů, jen v těsnějším poměru 49 ku 43 procentům. Bílí Američané budou jednoznačně preferovat republikány (56 ku 37 procentům). Z Afroameričanů dá naopak republikánům hlas jen sedm procent (pro demokraty hodlá hlasovat 88 procent z nich). Hispánci si většinově vyberou demokraty v poměru 57 ku 37 procentům. Mladí do 29 let upřednostní demokraty rozdílem devíti procent (51:42), zatímco senioři nad 65 let se většinově rozhodnou pro republikány (53 ku 40 procentům).

Pár čísel a je z nich patrné, jak se jedny Spojené státy rozpadají na dvoje. Jedno, zda se na ně díváte prizmatem věku, pohlaví, či rasy...

Změna potřebuje kuráž. Hispánci Obamu houfně volili, své reformy imigrace se ale nedočkali.
Změna potřebuje kuráž. Hispánci Obamu houfně volili, své reformy imigrace se ale nedočkali. | Foto: Reuters
1.11.

Není úplně snadné najít pár dní před volbami cokoli, co by znělo jako dobrá zpráva pro prezidenta Baracka Obamu. Novinářům deníku New York Times se to podařilo. V dnešním vydání přišli s postřehem, že v závěru kampaně se prakticky jako téma vytratilo zrušení Obamou prosazené zdravotnické reformy.

Reforma, jejímž hlavním účelem bylo zmenšit počet Američanů bez zdravotního pojištění, byla i z historického pohledu zřejmě největším a nejzásadnějším politickým úspěchem Obamy v jeho prvním funkčním období. Opoziční republikáni se postavili ostře proti ní a už před čtyřmi lety při kongresových volbách v roce 2010 učinili svým hlavním tématem její zrušení.

Skutečnost, že letos těsně před volbami o jejím zrušení nemluví takřka žádný republikánský kandidát, je nepochybným politickým triumfem Obamy. Pouze dva senátorští kandidáti republikánů přišli s návrhem alternativy k Obamově reformě. Ani jeden z návrhů neměl velký ohlas a oba kandidáti míří v úterý k pravděpodobné porážce.

Ze strany republikánů jde do určité míry o uznání faktu, že i když příští týden ovládnou i Senát, prosadit zrušení reformy se jim stěží podaří. Prezident Obama by docela jistě takový legislativní návrh vetoval a k přehlasování veta je třeba 60 senátorů. Takový počet republikáni určitě mít nebudou.

I tak jde o skutečnost, v níž může Barack Obama hledat na prahu těžké volební porážky jeho Demokratické strany útěchu.

Prezident Obama hovoří na předvolební akci illinoiského guvernéra Pata Quinna. Jeho domovský stát je jedním z mála míst, kde o prezidentovo předvolební angažmá stáli.
Prezident Obama hovoří na předvolební akci illinoiského guvernéra Pata Quinna. Jeho domovský stát je jedním z mála míst, kde o prezidentovo předvolební angažmá stáli. | Foto: Reuters

Pro pořádek se po Senátu podívejme i na předpověď toho, jak by měly dopadnout volby do Sněmovny reprezentantů, dolní komory Kongresu. Jestliže ovládnutí Senátu republikány je pravděpodobné, jakkoli ne jisté, to, že si udrží Republikánská strana většinu ve sněmovně, se má za tutovku. Volební laboratoř deníku Washington Post stanovuje pravděpodobnost na 99 procent.

Republikánský šéf sněmovny John Boehner se o svůj post bát nemusí.

John Boehner.
John Boehner. | Foto: Reuters
31.10.

Počátkem týdne jsme tu citovali analytické servery, které na základě matematických modelů propočítávají pravděpodobnost výsledku voleb. Pojďme po pěti dnech zkontrolovat, jak se poměr sil v průběhu posledního volebního týdne změnil.

Pokud jde o daleko dramatičtější souboj o ovládnutí Senátu, podle nejrenomovanějšího Nata Silvera (nedávno mu v Česku vyšla knížka Signál a šum) mají nyní republikáni osmašedesátiprocentní šanci na senátní většinu - oproti stavu z pondělí jde o nárůst o pět procent. Upshot, web konkurující Silverovi pod hlavičkou New York Times, stanovuje pravděpodobnost republikánské většiny na 70 procent, i to je během pěti dnů nárůst o dvě procenta. A do třetice podobný posun u analytiků Washington Post: ti nyní vidí triumf republikánů v Senátu na 95 % (o tři procenta více než v pondělí).

Možnosti jsou pouze dvě: buď se všichni do jednoho mýlí, anebo se skutečně čtyři dny před volbami stávají vyhlídky republikánů růžovější a růžovější.

Podpora republikánům ve Washingtonu.
Podpora republikánům ve Washingtonu. | Foto: Reuters

Když už jsme se dnes díky Sarah Palinové dotkli hnutí "čajového dýchánku", pojďme si říct, jak si tento fenomén, který povstal v plné síle v reakci na první volební triumf Baracka Obamy, před letošními volbami vede.

Primárky, které rozhodovaly o tom, kdo bude za Republikánskou stranu kandidovat, naznačily jednoznačný ústup Tea Party ze slávy. V senátních soubojích ještě před dvěma lety dokázali kandidáti podporovaní tímto hnutím dosáhnout vnitrostranicky na překvapivé triumfy (jež se následně ve finálních duelech proměnily skoro ve všech případech v trpké porážky z rukou demokratických kandidátů). To se letos nezdařilo: centristické křídlo Republikánské strany si dokázalo uhájit umírněné kandidáty (povětšinou dosavadní senátory), kteří tak odrazili nástup politiků spojených s Tea Party.

Trochu jiný obrázek skýtá vyhlídka na výsledek voleb do Sněmovny reprezentantů, dolní komory Kongresu. Jak si povšiml deník Washington Post, letošní volby vynesou do křesel kongresmanů celou řadu nových politiků ideologicky spjatých s Tea Party. Bolehlav z toho může mít především předseda Sněmovny reprezentantů, republikán John Boehner. Ten by měl vzhledem k očekávanému vítězství své strany v křesle šéfa komory setrvat. Už předchozí dva roky měl však velký problém, aby nesourodé republikánské řady udržel jednotné. To může být s ohledem na avizovaný úspěch konzervativců příští dva roky ještě těžší.

A jak je možné, že zatímco v Senátu kandidáti Tea Party neuspěli, u Sněmovny reprezentantů je to naopak? Nejspolehlivější vysvětlení je třeba hledat ve velikosti volebních obvodů. Jestliže do Senátu se volí na území celých jednotlivých států, a politici tak jsou nuceni oslovovat široké spektrum voličů, kongresové obvody jsou daleko menší. A jsou navíc umně nakresleny tak, aby zajišťovaly bezpečné přežití kandidátům jedné či druhé strany. To vede k většímu a snazšímu úspěchu ideologicky vyhraněnějších, chcete-li extrémnějších, kandidátů.

A pak že by se řeklo, že většinový systém je prostě většinový systém.

Stoupenkyně hnutí čajového dýchánku Ellie Melsová drží plakát, na němž inzeruje, v co věří Američané jako ona, a co prosazují "oni".
Stoupenkyně hnutí čajového dýchánku Ellie Melsová drží plakát, na němž inzeruje, v co věří Američané jako ona, a co prosazují "oni". | Foto: Reuters
30.10.

Pamatujete si ještě na Sarah Palinovou? Bývalou aljašskou guvernérku, která se však dočkala proslulosti až v okamžiku, kdy si ji republikánský kandidát na prezidenta John McCain vybral v roce 2008 jako svou viceprezidentskou spolubojovnici. Do paměti se zapsala několika rozhovory, které tehdy poskytla médiím a v nichž se například doznala k důvěrné znalosti Ruska získané díky tomu, že na jeho území dohlédne přes hranici.

Tato zapřisáhlá republikánka, která se v posledních letech bila především za kandidáty hnutí Tea Party, se letos rozhodla od republikánů zběhnout. Konkrétně v "domácích" guvernérských volbách na Aljašce podpořila nezávislého kandidáta Billa Walkera. Ve svém domě ve Wasille pro něj uspořádala party a zhruba stovce shromážděných hostů řekla, že bude volit jeho. Tedy nikoli republikánského guvernéra obhajujícího mandát a svého někdejšího zástupce Seana Parnella.

Až budete chtít důkaz, že v americké politice je možné všechno, zajeďte si prosím na Aljašku.

Foto: Reuters
29.10.

Chcete vědět, jak momentálně vypadají vaše akcie na americké "politické burze"? Pak si spočítejte, kolik kandidátů, které příští týden čeká ve volbách těsný souboj s konkurentem, si vás pozvalo jako pomocníka na předvolební akci.

Podle tohoto měřítka je nejžádanějším "titulem" v řadách demokratů bývalá ministryně zahraničí a téměř jistě i kandidátka v příštích prezidentských volbách Hillary Clintonová. Na její jméno svolané "soukromé" akce určené k sehnání peněz na kampaň mají nejvyšší výnosy (cena jedné vstupenky se šplhá až na desítky tisíc dolarů, jedna akce bez problémů vynese přes milion dolarů). Její veřejná shromáždění na podporu demokratických kandidátů mají nejvyšší návštěvnost. A zvána je nejčastěji právě do míst těsných soubojů: ve finiši kampaně tak podpořila či podpoří guvernérské a senátorské kandidáty demokratů například v New Hampshire, Coloradu, Severní Karolíně, Michiganu, Kentucky či Massachusetts (demokratická kandidátka na guvernéra Martha Coakleyová tam svádí nečekaně vyrovnaný souboj s kandidátem-republikánem Charlie Bakerem).

Jaký to rozdíl ve srovnání s prezidentem Barackem Obamou. Kandidáti jeho Demokratické strany, kteří svádějí tuhý souboj o vítězství, se mu vyhýbají. Pozván byl pouze do domovského Chicaga a pak do míst, kde to mají demokraté jisté. Trapnost tohoto faktu nechtěně podtrhnul demokratický senátor z Aljašky Mark Begich. V rozhovoru pro Washington Examiner uvedl, že sice hlasoval v prezidentských volbách pro Baracka Obamu, ale že to je nerelevantní. A dodal: "Prezident Obama je nerelevantní, za dva roky už tu nebude." Zbývá poznamenat, že Begich usiluje o druhý šestiletý mandát a je v naprosto vyrovnaném souboji s republikánským vyzyvatelem Danem Sullivanem.

Foto: Reuters
27.10.

Osm dní před oficiálním dnem voleb (ve velké části států už běží možnost odevzdat své hlasy dopředu) zůstávají republikáni favoritem voleb do Kongresu. Všechny hlavní analytické weby počítající na základě sofistikovaných modelů pravděpodobnost výsledku předpovídají, že republikánům se podaří ovládnout nejen Sněmovnu reprezentantů, ale i Senát. Server Fivethirtyeight.com, který při posledních prezidentských volbách proslul nejpřesnější předpovědí Obamova triumfu, stanovuje nyní pravděpodobnost, že republikáni budou mít většinu v horní komoře Kongresu, na 63 procent. Upshot, analogický projekt deníku New York Times, vidí šance republikánů na 68 procent. Nejodvážnější ve své předpovědi jsou analytici deníku Washington Post - ti vidí šanci, že Senát padne do republikánských rukou, dokonce na 92 procent.

Kde až se to může zastavit? Taková otázka člověka nutně napadá, když zjistí, kolik bude stát kampaň před letošními volbami (těmi méně důležitými ve srovnání s volbami prezidenta). Podle Centra pro otevřenou politiku vyjde tentokrát kampaň na téměř čtyři miliardy dolarů. Jak analytici centra poznamenávají, půjde tak o suverénně nejdražší volby uprostřed funkčního období prezidenta v historii. Obdobné volby před čtyřmi lety vyšly na 3,6 miliardy. A ještě před deseti lety stály "velké" prezidentské volby pouze zhruba polovinu.

Politické strany a samotní kandidáti vydají na své kampaně necelé tři miliardy dolarů, zbývající miliardu utratí různé lobbistické a zájmové organizace na strany napojené.

A jak to dopadne při poměření republikánů a demokratů? Podle centra jen o trochu víc utratí dohromady republikáni a jejich spojenci. Na kampaň vydají 1,92 miliardy, zatímco demokraté 1,76.

A delegate listens to an address during the first day of the Democratic National Convention in Charlotte, North Carolina, September 4, 2012. REUTERS/Jessica Rinaldi (UNITED STATES - Tags: POLITICS ELECTIONS) Published: Zář. 4, 2012, 11 odp.
A delegate listens to an address during the first day of the Democratic National Convention in Charlotte, North Carolina, September 4, 2012. REUTERS/Jessica Rinaldi (UNITED STATES - Tags: POLITICS ELECTIONS) Published: Zář. 4, 2012, 11 odp. | Foto: Reuters
23.10.

Před dvěma dny jsme se tu zmínili o zvláštním zalíbení Američanů v politických dynastiích a popsali příběh vnuka exprezidenta Jimmyho Cartera usilujícího o post guvernéra Georgie. V souvislosti s rodinou Bushů jsme psali o možné vyhlídce na prezidentskou kandidaturu bývalého guvernéra Floridy Jeba Bushe.

Jenže on je Bush na kandidátce už i v letošních volbách. Jde dokonce o syna Jeba Bushe, George P. Bushe. Abychom se zorientovali ještě lépe v rodinných poměrech, jde tedy o synovce bývalého prezidenta George W. Bushe a vnuka prezidenta Bushe staršího.

Pravda, George P. Bush nekandiduje na nejvyšší exekutivní post, byť na úrovni státu, a uchází se "jen" o post šéfa pozemkového úřadu v Texasu (ve Spojených státech se volí do daleko širší palety exekutivních a správních orgánů, než jsme zvyklí z Evropy). Pro pohledného mladíka, který nezapře, že má hispánské kořeny (jeho maminka Columba je původem Mexičanka), jde však evidentně o pouhý start politické kariéry. Ač politický novic, s ohledem na to, že mluví plynně španělsky a je tak nadějí republikánů na větší a kriticky důležitý "výlov" v rychle rostoucích řadách hispánských voličů, je už nyní ve straně považován za vycházející hvězdu s velkou budoucností.

Pro George P. Bushe jde o vůbec první předvolební politickou kampaň a nemá to v ní úplně snadné. Není v zásadě setkání s voliči, kde by nemusel čelit otázkám na blížící se rozhodnutí jeho otce, zda se pokusí o získání prezidentské nominace za Republikánskou stranu.

Jak si povšiml deník Politico, pro George P. jde o cenu, kterou ochotně platí a na otázky po svém tatínkovi odpovídá bez vytáček. Konkrétně tak, že finální rozhodnutí učiní už velmi brzy a že tím, co nejvíc zvažuje jako negativum, je lukrativní byznys, do kterého se jako soukromník pustil a jako prezidentský kandidát by ho musel zanechat.

To je upřímnost, které je radno si v politice cenit.

Synovec bývalého prezidenta George W. Bushe v kampani před letošními volbami v Texasu.
Synovec bývalého prezidenta George W. Bushe v kampani před letošními volbami v Texasu. | Foto: Facebooková stránka George P. Bushe

V jednom z nejnapínavějších soubojů o guvernérský post je letos na jedné straně zapojen politik, kterému se v Česku říká přeběhlík nebo hůře, převlékač kabátů.

Kandidát demokratů na úřad guvernéra Floridy Charlie Crist už v křesle šéfa floridské exekutivy jednou seděl, a to v letech 2007 až 2011. Zvítězil tehdy jako kandidát republikánů a coby vycházející hvězda strany byl klíčovým stoupencem tehdejšího republikánského kandidáta na prezidenta Johna McCaina (ten o něm dokonce uvažoval jako o kandidátovi na viceprezidenta).

Crist se však později s Republikánskou stranou rozkmotřil, v roce 2010 kandidoval neúspěšně do Senátu jako nezávislý (obrázek jako doklad vpravo), v posledních prezidentských volbách již podporoval Baracka Obamu a nyní tedy kandiduje v dresu demokratů.

Nynější republikánský guvernér Floridy, republikán Rick Scott, si stihl za poslední čtyři roky nadělat poměrně dost nepřátel. Jeho souboj s Cristem je tak naprosto vyrovnaný, podle nejnovějšího průzkumu by nyní oba získali 42 procent hlasů. Na odpověď na otázku, zda Američané jsou ochotni odměnit přeběhlictví novým mandátem, tak zřejmě budeme čekat dlouho do rána našeho času o volební noci 5. listopadu. 

Floridský guvernér Charlie Crist se snažil uspět ve volbách do Senátu jako nezávislý.
Floridský guvernér Charlie Crist se snažil uspět ve volbách do Senátu jako nezávislý. | Foto: Reuters

Senátní duel, jehož výsledky budou o volební noci zřejmě vůbec nejsledovanější, se odehrává v Kentucky. O politické přežití tam bojuje lídr republikánské menšiny (dosavadní) v Senátu Mitch McConnell.

S trochou invence bychom jeho roli mohli připodobnit k té, kterou si po posledních volbách z opozičních lavic v české sněmovně osvojil Miroslav Kalousek. Jako lídrovi menšinových republikánů je na McConnellovi, aby vymýšlel obstrukční strategie a za republikány na senátních plénech zostra hovořil.

Veterán amerického senátu je nyní v ukrutně vyrovnaném souboji s demokratickou vyzývatelkou Alison Grimesovou. Podle nejnovějšího průzkumu má před ní necelé dva týdny před volbami náskok tří procent, tedy v rámci statistické chyby. Pád McConnella by byl nepochybně skalpem, který by demokraté po volbách vyvěsili hodně vysoko.

Grimesová v kampani způsobila největší vlny, když odmítla říct, zda v prezidentských volbách pokaždé hlasovala pro Baracka Obamu. Buďme upřímní, není se jí co divit. Podle již citovaného průzkumu má Obama mezi voliči v Kentucky podporu 30 procent.

Lídr republikánské menšiny v senátu Mitch McConnell v jediném předvolebním duelu se svou demokratickou oponentnkou Alison Grimesovou.
Lídr republikánské menšiny v senátu Mitch McConnell v jediném předvolebním duelu se svou demokratickou oponentnkou Alison Grimesovou. | Foto: Reuters
22.10.

Tato zpráva s blížícími se volbami v USA přímo nesouvisí, v onlinu, který si všímá politických událostí ve Spojených státech, však chybět nemůže. V noci na dnešek zemřel ve třiadevadesáti letech bývalý šéfredaktor Washington Post Ben Bradlee. Muž, který stál v čele listu 26 let a pod jehož vedením se deník původně regionálního významu stal celonárodní politickou institucí. Byl to Bradlee, kdo v úzké spolupráci s legendární vydavatelkou Katharine Grahamovou koordinoval reportování Washington Post o aféře Watergate, která vyústila v dosud jedinou rezignaci prezidenta Spojených států.

Bradlee strávil poslední týdny svého života v hospicu, kde mu byla poskytnuta celodenní péče coby pacientovi s Alzheimerovou chorobou. Jak v září prozradila jeho manželka, většinu dní v posledním období svého života prospal.

21. říjen bude od letoška v dějinách nejen americké žurnalistiky zaznamenán jako den, kdy zemřel Ben Bradlee.

Necelý rok přes svou smrtí obdržel bývalý šéfredaktor Washington Post Ben Bradlee od prezidenta Obamy nejvyšší vyznamenání - prezidentskou medaili svobody.
Necelý rok přes svou smrtí obdržel bývalý šéfredaktor Washington Post Ben Bradlee od prezidenta Obamy nejvyšší vyznamenání - prezidentskou medaili svobody. | Foto: Reuters

Barack Obama v letošních volbách nekandiduje, a ani nemůže. Přesto je zřejmě nejvýznamnějším jednotlivým faktorem, který může volby rozhodnout. Gallupův úřad ve svém nedávném průzkumu zjistil, že 32 procent voličů chce svým hlasem vyjádřit nespokojenost s prezidentovou politikou. Pouze 20 procent uvedlo opačnou motivaci, tedy že chtějí prezidenta nepřímo podpořit. Obamova popularita klesla na nejnižší hodnoty od doby jeho nástupu do úřadu, a velká část demokratických kandidátů se s Obamou před volbami dokonce ani nechce ukazovat. Při volbách, pro něž politologové i političtí komentátoři stěží hledají jednotící či jen hlavní téma, se tak prezident nechtěně takovým tématem stal. "Není žádný převažující faktor kromě toho, že republikáni nemají rádi Obamu a demokraté jsou k němu velmi vlažní," popsal předvolební atmosféru v USA profesor Stanfordské univerzity Doug Rivers.

Barack Obama přináší krabice s pečivem jako vzpruhu do předvolebního štábu illinoiského guvernéra Pata Quinna v Chicagu, kde demokratický politik usiluje o znovzvolení.
Barack Obama přináší krabice s pečivem jako vzpruhu do předvolebního štábu illinoiského guvernéra Pata Quinna v Chicagu, kde demokratický politik usiluje o znovzvolení. | Foto: Reuters

O co se opírají světlé předvolební vyhlídky republikánů, kteří si jsou jisti opětovným ovládnutím Sněmovny reprezentantů a dělají si naděje na získání většiny v Senátu? Paradoxně o nízkou volební účast (byť by vám pochopitelně žádný republikán nic takového nepřiznal). Volby v polovině funkčního období prezidenta (v americkém politickém slangu nazývané midterm elections) jsou tradičně poznamenány nižší volební účastí než volby prezidentské. Co víc: větší volební disciplínu tradičně prokazují starší a bělošští voliči. To jsou přitom dvě skupiny lidí, které ve volbách poslední dobou spolehlivě volí převážně republikány.

Úkol demokratů je stejný jako před dvěma lety, kdy se jim podařilo poslat na další čtyři roky do Bílého domu Baracka Obamu: přivést k volbám co nejvíc Afroameričanů, Hispánců, mladých a svobodných. V roce 2012 se jim to povedlo způsobem, který zaskočil řadu expertů na volební průzkumy. Opatrnost je tak při posuzování republikánských šancí namístě i tentokrát, jakkoli historická data o volební účasti při "midterm elections" hovoří pro republikány nadějnou řečí...

Foto: Shannon Stapleton

Američané si před 238 lety při osamostatnění od Velké Británie vybrali jako státní zřízení republiku. Přesto se ukazuje, že jim dynastický element v politickém životě chybí, resp. ho vyhledávají. A tak se v předtuše boje o nástupnictví v Bílém domě spekuluje o pokračování dynastie Clintonů (to v případě téměř jisté kandidatury Hillary Clintonové) či Bushů (to pro případ o něco méně pravděpodobné kandidatury Jeba Bushe). Svou politickou dynastii však buduje i nedávno devadesátiletý exprezident Jimmy Carter, resp. jeho potomci. O křeslo guvernéra státu Georgia usiluje za Demokratickou stranu jeho vnuk Jason Carter. Dosavadní člen georgijského senátu se pokouší sesadit nynějšího republikánského guvernéra Nathana Deala a obsadit tak křeslo, které dědeček zaujímal v letech 1971 až 1975 a jemuž posloužilo jako základna pro úspěšnou zteč Bílého domu.

Šance devětatřicetiletého Cartera nejsou špatné, a to navzdory tomu, že Georgia volí v posledních letech tradičně republikány. Stát trápí nejvyšší nezaměstnanost v USA a dosavadní guvernér čelí obviněním z neetického financování své předchozí volební kampaně. Podle zářijového průzkumu je souboj naprosto vyrovnaný: Nealovi přisoudil 43 procent hlasů a Carterovi jen o procento méně.

Jimmy Carter v Jeruzelémě.
Jimmy Carter v Jeruzelémě. | Foto: Reuters

Vedle kompletního složení Sněmovny reprezentantů je ve hře také 33 křesel ve stočlenném Senátu, horní komoře Kongresu. Tu nyní ovládají demokraté, jichž v Senátu zasedá 53, a mohou tak fungovat jako efektivní hráz prezidenta Baracka Obamy před nápady, ale i obstrukcemi republikánů. Kdo ovládne Senát po volbách, je největší otazník těchto voleb.

Republikánských senátorů je nyní 45, kandidáti Republikánské strany tak k většině potřebují překlopit na svou stranu o šest duelů víc. Předpovědi volebních expertů jim dávají šanci na zisk pěti až osmi křesel. V souboji o Senát je tak zaděláno na napínavou volební noc ze 4. na 5. listopadu.

Foto: Reuters
21. 10.

O co se v letošních volbách v USA hraje? Největší počet křesel je k mání ve Sněmovně reprezentantů, dolní komoře Kongresu. Volí se znovu všech 435 kongresmanů. Ve sněmovně mají dosud většinu opoziční republikáni, disponují 234 mandáty, a tedy většinou 16 křesel. Všechny předvolební sondáže předpovídají, že republikáni si většinu udrží a je jen otázkou, zda se jim podaří ji navýšit. Vítězství demokratů v souboji o Sněmovnu reprezentantů by bylo totálním volebním šokem.

Petro Porošenko v Kongresu
Petro Porošenko v Kongresu | Foto: Reuters
Pavel Tomášek Pavel Tomášek
4. 11. 2014 14:22
 

Právě se děje

před 21 minutami

USA mají podle Trumpa v hledáčku třetího muže Islámského státu

Spojené státy vědí, kde se nachází třetí nejvyšší velitel samozvaného Islámského státu (IS) z doby, kdy organizaci vedl nyní už zneškodněný abú Bakr Bagdádí. Šéf Bílého domu to dnes podle agentury Reuters řekl při debatě po projevu v Ekonomickém klubu v New Yorku.

"Bedlivě pozorujeme jeho třetího muže," řekl Trump, aniž by prozradil identitu nového terče. "Jeho trojka má velký problém, protože i o něm víme, kde je," dodal americký prezident.

Vůdce teroristické organizace Bagdádí zemřel 27. října při operaci americké speciální jednotky na severu Sýrie, když na útěku odpálil nálože na svém těle. Od Bagdádího smrti se USA snaží zamezit opětovnému vzkříšení IS a zaměřují se na možné nástupce, přívržence a příbuzné bývalého vůdce organizace.

Zdroj: ČTK
Další zprávy