Volby jako žádné jiné. Před 25 lety Poláci zatřásli i s KSČ

Martin Novák Martin Novák
3. 6. 2014 9:55
4. června 1989 měli Poláci po mnoha desetiletích šanci hlasovat proti komunistům. Využili ji beze zbytku.
Volební plakát Solidarity z roku 1989.
Volební plakát Solidarity z roku 1989. | Foto: Aktuálně.cz

Zahraničí – S obavami ten den sledovali téměř všichni Poláci. Ti, kteří si přáli změny, i ti, kteří chtěli, aby vše zůstalo při starém. A nejen Poláci, s nimi i třeba Češi nebo východní Němci.

Před pětadvaceti lety - 4. června 1989 - se v Polsku konaly volby, které poprvé od vzniku sovětského bloku ve druhé polovině čtyřicátých let šlo nazvat skutečnými volbami. Neudržitelná ekonomická situace donutila polské komunistické vedení ke kompromisu a po jednáních u kulatého stolu s opozicí souhlasilo s částečně pluralitními volbami.

Kulatý stůl, u kterého se uskutečnily v únoru až dubnu 1989 historické rozhovory, je vystaven v prezidentském paláci.
Kulatý stůl, u kterého se uskutečnily v únoru až dubnu 1989 historické rozhovory, je vystaven v prezidentském paláci.

Do Dolní komory parlamentu (Sejmu) mohla Solidarita postavit kandidáty na pětatřicet procent křesel, do horní komory (Senátu) postavila své muže a ženy do boje o všech sto mandátů.

Úspěch nebyl zcela zaručen. Vládnoucí Polská sjednocená dělnická strana (PSDS) si ponechala kontrolu nad médii. V rukou měla i armádu, policii, státní aparát, zkrátka skoro vše. Dohody u kulatého stolu skončily po dvou měsících 6. dubna a komunisté schválně uspořádali volby rychle, aby se Solidarita nestihla zorganizovat a vést dlouhou kampaň.

Vzpomínka na historické volby 4.června 1989.
Vzpomínka na historické volby 4.června 1989. | Foto: Aktuálně.cz

"S námi je to bezpečnější," zněl slogan PSDS, která sázela na strach ze změn a přesvědčovala Poláky, že zvolení Solidarity povede k dalšímu zdražování a sociálním výbuchům.

Situace byla tehdy neúnosná. V květnu 1988 po mnoha letech Poláci na popud Solidarity znovu stávkovali. Inflace v roce 1989 činila 640 procent a krize v zásobování došla tak daleko, že byl problém sehnat i toaletní papír (strana záměrně zdražení některého zboží provedla až po volbách. Stouply ceny cukru, alkoholu či benzínu, lidé v panice stáli před obchody dlouhé fronty).

Solidarita šla do voleb s heslem "Musíme zvítězit" a všichni kandidáti byli na plakátech a fotografiích společně s Walesou.

Foto: Reuters

Když se večer začaly sčítat výsledky, bylo jasné, co zvítězilo. Odmítnutí komunistů a touha po radikální změně. Ze sta křesel v Senátu získala opozice devětadevadesát, v Sejmu obsadila všech pětatřicet procent křesel, o které se mohla ucházet (ze 460 míst obsadila 161).

Porážka starého režimu byla naprostá a devastující. Začal konec východního bloku, který pak vrcholil o několik měsíců později pádem Berlínské zdi, sametovou revolucí v Československu a popravou Nicolae Ceaušeska v Rumunsku.

Šlo o jasnou volbu: my, nebo oni. Patrně už nikdy nedopadnou žádné volby v Polsku tak jednoznačně.

Lech Walesa na snímku z roku 1980.
Lech Walesa na snímku z roku 1980. | Foto: Aktuálně.cz

Tehdejší varšavský zpravodaj Československé televize ohlašoval výsledky hlasování s vážným, ustaraným výrazem ve tváři. I pro vedení Komunistické strany Československa byl vzkaz jasný: pusťte k volbám soupeře a končíte.

Velký den pro Polsko a východní Evropu se nakonec sešel s tragédií na druhém konci světa. 4. června 1989 se čínské komunistické špičky krizi v zemi rozhodly řešit opačně než v Polsku. Protestující studenty a dělníky v Pekingu rozjezdily tanky a obrněné transportéry.

Tadeusz Mazowiecki.
Tadeusz Mazowiecki. | Foto: Reuters

Polské volby vedly k sestavení vlády, v jejímž čele usedl poprvé po desítkách let nekomunista. Katolický intelektuál a disident Tadeusz Mazowiecki.

Před Solidaritou se otevřelo dilema: dodržet dohody a umožnit v parlamentu zvolení Wojciecha Jaruzelského – symbolu krvavého potlačení protestů v letech 1970 a 1981 –, nebo je porušit a pokusit se do prezidentského křesla posadit nekomunistu?

Vyhrála první možnost. Někteří poslanci Solidarity odešli ze sálu nebo záměrně hlasovali chybně. Bývalý ministr obrany a šéf strany tak byl zvolen 19. července prezidentem o jeden jediný hlas.

Wojciech Jaruzelski.
Wojciech Jaruzelski. | Foto: Reuters

Měl vést Polsko až do roku 1995, ale už rok po volbách se rozhodl odejít. Otevřela se šance pro Lecha Walesu a ten ji využil. Vyhrál.

Jeho kouzlo ale pro Poláky brzy pominulo. Jeho popularita rychle klesala, a když se v roce 2000 znovu ucházel o křeslo prezidenta, dostal méně než jedno procento.

Mezitím jeho nástupcem v roce 1995 Poláci zvolili bývalého komunistu Alexandra Kwasniewského.

"Walesa je v Polsku považován za skvělého revolucionáře a bořitele starého pořádku, ale jako prezident byl kritizován za to, že si hledí hlavně své vlastní osoby.

Páteční pohřeb generála Jaruzelského ve Varšavě.
Páteční pohřeb generála Jaruzelského ve Varšavě. | Foto: Reuters

Dnes převládá názor, že mu nelze upřít historické zásluhy, ale do politiky se už nemá plést," řekla Aktuálně.cz publicistka Petruška Šustrová, která dění v Polsku sleduje a přeložila do češtiny několik knih o historii Polska.

Shodou okolností jen týden před pětadvacátým výročím historických voleb zemřel v devadesáti letech poslední polský komunistický vůdce Wojciech Jaruzelski. S mnoha představiteli Solidarity se později smířil, Walesa se vedle dalších bývalých bojovníků proti režimu v pátek zúčastnil mše za Jaruzelského.

 

Právě se děje

Další zprávy