Češi hledali zedníky, kteří opraví mohylu u Zborova. Všichni jsou u vás, vzkázali jim Ukrajinci

Jan Gazdík Jan Gazdík
4. 7. 2016 15:50
V chátrající mohyle u ukrajinského Zborova je pochováno 195 československých legionářů. Padli zde 2. července 1917 - ve svém prvním bojovém vystoupení proti početnějším a lépe vyzbrojeným rakousko-uherským jednotkám. Československo by o rok později nevzniklo nebýt statečnosti legionářů, jejich vlastenectví a snů o svobodě. Už teď se proto na ministerstvu obrany řeší, jak k nadcházejícímu 100. výročí vítězství čs. střelecké brigády u Zborova opravit omšelý památník. Jasné je jedno: snadné to nebude.
Památník bitvy u Zborova v roce 1917 a dnes.
Památník bitvy u Zborova v roce 1917 a dnes. | Foto: Aktuálně.cz, VHÚ, Ministerstvo obrany

Praha/Zborov - V kancelářích odboru pro válečné veterány ministerstva obrany to chvílemi vypadá jako před strategickým střetnutím. "S plány rekonstrukce zborovské mohyly finišujeme. Máme-li to stihnout do druhého července příštího roku, tak nám nic jiného nezbývá," vysvětluje jeho šéf Eduard Stehlík.

Československá obec legionářská chystá příští rok k mohyle celonárodní pouť - stejně jako při desátém výročí bitvy v roce 1927. I to je jeden z důvodů, proč oprava nesmí váznout.

Snadné to ale nebude. Jinak ochotní ukrajinští úředníci Čechy zaskočili. Sdělili jim, že téměř všichni zborovští zedníci si vydělávají v cizině. Většinou v Česku nebo v Rusku. "Možná byste se tedy měli porozhlédnout u vás," navrhli.

Hledá se zedník. Zn.: práce na Ukrajině

Pavel Filipek z odboru pro válečné veterány se tedy "rozhlédl". Našel Bohdana Andrijčuka, zednického a truhlářského mistra.

Ukrajinec žije a podniká nedaleko Zborova v Podkarpatské Rusi, někdejší součásti Československa. "Na Čechy se u nás dodnes vzpomíná jen v dobrém. Zpívají se i písničky o tom, jak se za Čechů spravedlivě a dobře žilo. Po připojení Podkarpatské Rusi k Sovětskému svazu nastal ovšem úpadek," říká Andrijčuk, který o sobě tvrdí, že se s hrdostí hlásí ke kultuře, obyčejům i architektuře civilizované Evropy.

"Moji rodiče byli Čechoslováci, takže něco vím o zásluhách legionářů. I kvůli těmto našim kořenům se na opravu zborovské mohyly těším. Bude to pro nás velká čest," vysvětluje.

Zborovská mohyla na leteckém snímku. Stav 2016.
Zborovská mohyla na leteckém snímku. Stav 2016. | Foto: Ministerstvo obrany

Mystická mohyla

Rekonstrukce mohyly je výzvou i pro architekta Lukáše Hudáka. "Překvapila mě tamní atmosféra. Mohyla od architekta Jaroslava Rösslera působí až mysticky. Možná i proto, že - na rozdíl od mnoha podobných památníků - ukrývá ostatky bezmála dvou set legionářů, kteří v jejím blízkém okolí položili životy," říká.

"Zejména proto zachováme duch onoho místa. Dílo mého předchůdce Rösslera nehodlám nijak vylepšovat. Z boku mohyly přibudou ovšem desky se jmény padlých legionářů, takže už nebudou tolik anonymní. Dlužíme jim to," popisuje architekt. 

Jak bude mohyla u Zborova po rekontrukci vypadat (vizualizace).
Jak bude mohyla u Zborova po rekontrukci vypadat (vizualizace). | Foto: Ministerstvo obrany

Hudák si do Česka přivezl i vzorky původních stavebních materiálů z mohyly. Po jejich analýze jim při opravě přizpůsobí složení současných omítek, kamenných bloků či betonu.

Rösslerova zemljanka

Zborovská mohyla symbolizuje podle záměru architekta Rösslera zemljanku - obydlí, v němž legionáři v bojových liniích přebývali. "Tak to po její opravě i zůstane," ubezpečuje architekt.

Z úcty k legionářům se Lukáš Hudák zřekl honoráře za rekonstrukci. Legionářští sochaři či architekti prý pro své kamarády, kteří položili životy pro budoucnost potomků, pracovali na stavbě desítek pomníků v Rusku rovněž zdarma.

Po rekonstrukci by měla mohyla ve Zborově bez oprav vydržet alespoň dalších padesát let.

Důstojníci legionářského střeleckého pluku praporčík Šidlík, poručík Švec a podporučík Syrový (později se Syrový stal velitelem československých legionářů v Rusku).
Důstojníci legionářského střeleckého pluku praporčík Šidlík, poručík Švec a podporučík Syrový (později se Syrový stal velitelem československých legionářů v Rusku). | Foto: Aktuálně.cz

Význam Zborova

Pro historika a spisovatele Dalibora Váchu (o čs. legiích napsal několik románů a desítky odborných studií) jsou legionáři hlavně muži, kteří bojovali za ještě neexistující stát.

"Síla myšlenky byla v tomto případě silnější a důležitější než realita. Z dnešního pohledu něco neuvěřitelného," tvrdí.

Například granátníci, kteří místo dělostřelectva proráželi jednotkám průchody v zátarasech, se hádali, kdo do útoku vyrazí první. Na jedno místo se hlásilo hned několik dobrovolníků - i s vědomím, že nemají velkou šanci přežít.

"Po Zborovu už nemohl československému zahraničnímu odboji nikdo ze spojenců vyčíst, že Čechoslováci nejsou schopni bojovat za svou svobodu. A třeba americké politiky vítězství u Zborova doslova fascinovalo," připomíná historik.

Celonárodní pouť k památníku bitvy u Zborova v roce 1927.
Celonárodní pouť k památníku bitvy u Zborova v roce 1927. | Foto: Archiv VHÚ

Pomoc pro TGM

I podle tajemníka Čs. obce legionářské Milana Mojžíše nabízejí československé legie v Rusku, Itálii či Francii až neuvěřitelné příklady bratrství, vzájemné pomoci v beznadějných situacích a obdivuhodného hrdinství. "Tedy vlastnosti, jichž je dnes třeba jako soli," připomíná.

"Zborov pak strhl další zajaté Čechy a Slováky k tomu, že původní tisícovka legionářů se se souhlasem Francie a Ruska rozrostla za několik měsíců na čtyřicet tisíc. A to už musely respektovat všechny válčící státy," vysvětluje Milan Mojžíš.

Právě díky této, tou dobou již nepřehlédnutelné vojenské síle se pak představitelé západních mocností byli ochotni s T. G. Masarykem bavit o možném vzniku Československa.

Ze zborovské mohyly by se tak podle Mojžíše mohlo časem stát zajímavé poutní místo, související s kořeny české státnosti. "Školené průvodce i peníze na vybudování potřebného zázemí bychom určitě našli," tvrdí tajemník obce legionářské.

Mohyla u Zborova (2015)
Mohyla u Zborova (2015) | Foto: Archiv VHÚ
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 19 minutami

Překážkář Warholm a běžkyně Hassanová jsou nejlepšími atlety Evropy

Světový rekordman a olympijský šampion na 400 metrů překážek Karsten Warholm a univerzální nizozemská běžkyně Sifan Hassanová, která získala tři medaile na olympijských hrách v Tokiu, jsou nejlepšími atlety Evropy za rok 2021. Warholm v anketě Golden Tracks Evropské atletiky obhájil vítězství z roku 2019, Hassanová triumfovala poprvé. Loni se ceny kvůli koronaviru nevyhlašovaly.

Warholm vyhrál díky fantastické sezoně, v níž v Oslu časem 46,70 překonal bezmála tři desítky let starý světový rekord Kevina Younga a pak v nevídaném olympijském finále posunul hranici lidských možností na jednom okruhu s překážkami pod 46 sekund. Jeho výkon 45,94 by byl kvalitní i na hladké čtvrtce. Sám se na olympijský závod podíval několikrát ze záznamu v různých jazycích. "Poslouchal jsem jen ty emoce. Ty byly hlavní, i když jsem moc nerozuměl. Myslím, že to bylo dobré," usmíval se při slavnostním ceremoniálu.

Třetí rok za sebou pětadvacetiletý Nor ve své hlavní disciplíně neprohrál. Triumfoval i ve finále Diamantové ligy v Curychu. "Vždycky si myslím, že se mohu ještě zlepšit, ale teď už to bude těžší," uznal. Vzápětí ale doplnil, že motivace mu rozhodně nechybí. Ve finále evropského atletického ocenění předčil dva jiné olympijské vítěze - švédského tyčkaře Armanda Duplantise a italského sprintera Marcella Jacobse.

Hassanová v Tokiu útočila na tři zlaté medaile. Vyhrála závody na 5000 a 10.000 metrů, ale na patnáctistovce skončila třetí. Na jaře byla krátce světovou rekordmankou na 10.000 metrů. Její čas 29:06,82 z Hengela ale jen o dva dny později překonala Etiopanka Letesenbet Gideyová. Osmadvacetiletá Nizozemka na trůnu vystřídala ruskou výškařku Marii Lasickeneovou, která se díky triumfu na olympijských hrách a ve finále Diamantové ligy dostala mezi finalistky i tentokrát. Stejně jako olympijská vítězka v hodu kladivem Anita Wlodarczyková z Polska ale na hvězdnou Nizozemku nestačila.

Úspěch ženské nizozemské atletiky podtrhla překážkářka Femke Bolová, která získala cenu pro vycházející hvězdu vyhlašovanou českým viceprezidentem Evropské atletiky Liborem Varhaníkem. Jednadvacetiletá Nizozemka na své hlavní trati vyhrála všechny závody s výjimkou bleskurychlého olympijského finále, kde nestačila na americké hvězdy Sydney McLaughlinovou a Dalilah Muhammadovou. Ty se dostaly pod hranici bývalého světového rekordu, Bolová časem 52,03 překonala evropský rekord a zařadila se za ně na třetí místo historických tabulek.

Totéž ocenění v mužské kategorii si odnesl devatenáctiletý Francouz Sasha Zhoya. Na mistrovství světa juniorů dvakrát překonal juniorský světový rekord na 110 metrů překážek. Posunul ho celkem o 27 setin na 12,72 sekundy.

Zdroj: ČTK
před 27 minutami

V Itálii začala lyžařská sezóna. Lyžaři musejí mít covidový pas

V Itálii dnes začala zimní lyžařská sezona. Jako první zprovoznilo své vleky alpské středisko Breuil - Cervinia, které má sjezdovky na italské i švýcarské straně Alp, napsal deník La Repubblica. Loňskou zimní sezonu silně poznamenala epidemie covidu-19. I letos lyžaři musí dodržovat celou řadu opatření.

Podle stávajících pravidel se při vstupu do areálu musí návštěvníci prokázat covidovým pasem. Ten získají, pokud jsou naočkovaní alespoň první dávkou vakcíny proti covidu-19, mají negativní test či se uzdravili maximálně před šesti měsíci z nemoci covid-19. V areálu musí mít lyžaři také nasazenou roušku či respirátor.

Podle šéfa střediska Herberta Tovagliariho byl zájem o lyžování dnes dosti vysoký. Covidové certifikáty kontrolovali zaměstnanci ručně, fronty však nebyly moc dlouhé. V příštích týdnech chce provozovatel nainstalovat automatizovanou kontrolu certifikátů, která by odbavení měla urychlit. Systém by měl být připravený do Vánoc, kdy se do hor obvykle vypraví velký počet lidí.

Loňská zimní sezona v mnoha alpských střediscích v Itálii prakticky neodstartovala. Po dlouhou dobu platil vládní zákaz provozu vleků i cestování mezi regiony. Tehdejší kabinet premiéra Giuseppa Conteho pak provozovatelé areálů kritizovali za to, že datum spuštění vleků opakovaně odkládal. Někdy se tak stalo jen několik málo dnů před plánovaným startem. Vleky a lanovky se nakonec mohly rozjet až pozdě na jaře. Některé areály pak nabízely na ledovcích takzvané letní lyžování.

Provozovatelé lyžařských areálů však letos mají naději na lepší sezonu také díky vývoji epidemie covidu-19. Podle Evropského střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (ECDC) je většina severoitalských regionů v nejnižším, zeleném, stupni rizika. Jedinou výjimkou je Benátsko, kde leží například Cortina d´Ampezzo, které je ve středním, oranžovém, stupni rizika. I tam by se ale vleky měly rozjet, až to počasí umožní.

Další zprávy