Havana - Ve věku 90 let zemřel vůdce kubánské revoluce a dlouholetý prezident Fidel Castro. V kubánské televizi to oznámil jeho mladší bratr Raúl, který Fidela v roce 2006 vystřídal v čele země.
Vůdce kubánské revoluce podle Raúla zemřel v pátek 22:29 místního času (dnes v 04:29 středoevropského času). Jeho tělo by mělo být zpopelněno ještě dnes, a to v ranních hodinách kubánského času.
Fidel Castro vládl Kubě téměř půlstoletí. Pro jedny byl totalitní vládce, zatímco pro druhé "garant důstojnosti a nezávislosti Kuby".
V červenci 2006 předal Fidel Castro klíčové vládní pravomoci bratrovi Raúlovi. Původně mělo jít pouze o dočasné řešení, než se dlouholetý vládce Kuby dostane ze zdravotních problémů. V únoru 2008 ale Raúl získal vedoucí funkce natrvalo.
Líder máximo i po předání moci
I poté, co předal vládu svému bratrovi Raúlovi, zůstával Fidel Castro pro řadu Kubánců "líder máximo" - nejvyšší vůdce - a jeho slova pro ně byla téměř svatá, a to přesto, že v kubánských věznicích jsou stále političtí vězni. Castro byl i pro četné zahraniční příznivce ikonou revoluce, v jejímž čele v roce 1959 svrhl na Kubě diktátora generála Fulgencia Batistu.
"El comandante" Castro požíval respektu zejména v rozvojovém světě, kde oceňovali, že na Kubě zavedl neplacené školství i bezplatnou zdravotní péči a odstranil negramotnost; tamní ekonomiku ale přivedl ke kolapsu. Příznivce získával jako věčný revolucionář bojem proti imperialismu, ale i osobním kouzlem. Mnohé fascinoval, když v lednu 1959 jako šarmantní mladý partyzán triumfálně vjížděl do Havany a na ramenou mu seděly dvě holubice (pro někoho to bylo znamení afrokubánských bohů orišů).
Záhy však Castro jako kubánský nejvyšší představitel, jímž se stal v únoru 1959, začal budovat socialismus, znárodnil majetek zahraničních i domácích podnikatelů a zrušil politické strany. K trestu smrti či dlouholetému žaláři byli odsouzeni představitelé Batistova režimu, ale i někteří někdejší Castrovi compaňeros. V zahraniční politice pokračoval v boji proti USA a podporoval partyzánská hnutí v Latinské Americe a Africe.
Zpočátku se Castro snažil o politiku nezávislou na Sovětském svazu, ale kolaps ekonomiky v polovině 60. let ho donutil přiklonit se definitivně k Moskvě. Učinil tak podporou invaze do Československa v srpnu 1968, čímž ztratil část příznivců, ale získal materiální pomoc a odbytiště pro kubánský cukr. Rozpad Sovětského svazu po roce 1991 však zasadil kubánské ekonomice další citelnou ránu, takže Castro slevil z dogmat, ovšem jen hospodářských a nikoli výrazně.
Fidel Castro, el hombre que dio a Cuba protagonismo internacional https://t.co/hRB2u5NjuU pic.twitter.com/NeqVpEgGEW
— CNN en Español (@CNNEE) November 26, 2016
Několikrát navštívil někdejší Československo. V červnu 1972 v Praze dostal Řád bílého lva I. třídy a čestný doktorát Karlovy Univerzity. Krátce se v Československu zastavil také v září 1973 a v listopadu 1986.
Revolucionář nejen na Kubě
Ještě na jaře 2006 se zdálo, že Fidel Castro bude vládnout do sta let: stále měl dost energie i na dlouhé projevy, v nichž plamenně hovořil o ideálech revoluce, ale i o počasí, sportu či třeba kampaních vybíjení komárů (jeho nejdelší projev trval v roce 1986 sedm hodin a deset minut). V červenci 2006 šokoval, když kvůli operaci trávicího traktu poprvé po 47 letech předal nejvyšší pravomoci bratrovi. I pak se ovšem často vyjadřoval v tisku k různým tématům, ale na veřejnosti se objevoval jen zřídka.
Syn plantážníka a jeho kuchařky Fidel Castro Ruz (narozen 13. srpna 1926) se už jako student práv v Havaně politicky angažoval nejen na Kubě. Například v roce 1947 se účastnil neúspěšného pokusu o svržení diktatury v Dominikánské republice, rok nato stanul na barikádách v Bogotě. V té době se také oženil s Mirthou Díazovou, s níž má syna Fidelita (jaderného fyzika) a s níž se po sedmi letech rozvedl. Později zplodil Castro ještě minimálně pět synů a dceru, která v roce 1993 emigrovala do USA.
Domácí národní povstání se Castro pokusil nejprve neúspěšně zažehnout 26. července 1953 útokem na kasárna Moncada ve městě Santiago de Cuba. Za účast na této akci byl odsouzen na 15 let do vězení, po dvou letech byl ale amnestován a odešel do Mexika, kde založil Hnutí 26. července. S několika jeho členy, včetně slavného Ernesta Che Guevary, se v prosinci 1956 vylodil na pobřeží Kuby a z hor Sierra Maestra pak vedl vítěznou partyzánskou válku.
Pro talentovaného řečníka Castra nebylo v 50. letech obtížné získat si srdce davu. Kuba byla tehdy rájem amerických investic i turistů, kteří se jezdili bavit do havanských nevěstinců, zatímco většina venkovského obyvatelstva žila v chatrčích. Země byla sice třetí v příjmech na hlavu ze zemí Latinské Ameriky, ale mezi obyvateli panovaly extrémní rozdíly. Tehdy vtrhl na politické kolbiště "advokát chudých" Fidel Castro.
Boj s Američany
Zatímco Spojené státy a jejich spojenci Castra často démonizovali, pro mnohé levicově smýšlející vůdce po celém světě, a především v Latinské Americe, byl kultovní postavou hodnou následování. Během doby, kdy Kubu měnil z reakreační destinace pro bohaté Američany na symbol odporu vůči Americe, přečkal Castro devět amerických prezidentů, kteří se postupně vystřídali v úřadu.
V roce 1961 odrazil invazi v Zátoce sviní podporovanou americkou tajnou službou CIA a přežil údajně bezpočet pokusů o atentát. Jeho spojenectví s tehdejším Sovětským svazem přispělo v roce 1962 k odstartování takzvané kubánské krize, kdy kvůli rozmístění sovětských raket středního doletu na Kubě stál svět po několik dnů nejblíže jaderné válce v celé historii.
Potlačování svobod na Kubě, včetně svobody slova či svobody vyznání, vyvolalu silnou kritiku na adresu Fidela Castra a dalo vzniknout disidentskému hnutí a silné komunitě odpůrců soustřeďující se mezi exulanty v Miami, kteří uprchli před kubánskou komunistickou vládou.
Nakonec to ale nebyly ani snahy Washingtonu, ani kubánských exulantů či domácího disentu, co ukončilo Castrovu vládu, ale choroba, jež ho přinutila předat moc Raúlovi.
I když Raúl Castro svého staršího bratra vždy glorifikoval, Kubu od převzetí moci změnil přijetím tržních ekonomických reforem. V roce 2014 se dohodl se Spojenými státy na znovunavázání diplomatických vztahů a ukončení desetiletí trvajícího nepřátelství.
