reklama
 
 

Útoky Turků na syrské Kurdy ohrožují NATO. Vztahy USA a Ankary jsou na bodu mrazu, tvrdí expert

24. 1. 2018
Turecká vojenská ofenziva proti syrským Kurdům otřásá vztahy mezi Ankarou a Washingtonem. "Turci ukazují, že jsou při obraně svých zájmů schopni jednat i samostatně," říká v rozhovoru s Aktuálně.cz bývalý český generální konzul v Turecku a exšéf vojenské rozvědky František Štěpánek.

Praha/Ankara - Kurdské úřady v severní Sýrii vyzvaly v úterý k mobilizaci na obranu oblasti Afrín proti turecké vojenské operaci. V oblasti, která v Sýrii donedávna patřila ke stabilizovaným regionům, zaútočila Ankara o víkendu na kurdské jednotky YPG, které oblast Afrín ovládají. Turecko tvrdí, že jde o teroristické oddíly.

Kurdové z jednotek YPG přitom s podporou USA a dalších zemí ovládli v bojích proti islamistům a jednotkám prezidenta Bašára Asada velké příhraniční oblasti Sýrie. Na tomto území zřídili tři autonomní kantony, k nimž patří také Afrín, který leží mimo území kontrolované vládou syrského prezidenta.

Od soboty v bojích v Afrínu zemřelo 24 civilistů, 24 kurdských bojovníků a 25 syrských milicionářů podporovaných Tureckem, uvedla exilová Syrská organizace pro lidská práva (SOHR). Ankara oznámila, že přišla o dva vojáky. V oblasti Afrínu žije podle odhadů zhruba 800 000 civilistů, mezi nimiž je mnoho těch, kteří tam uprchli z neklidných syrských regionů.

Aktuálně.cz mluvilo o výbušné situaci v regionu s bývalým českým generální konzulem v Turecku a exšéfem vojenské rozvědky Františkem Štěpánkem. 

Aktuálně.cz: Čeho jsme to vlastně v syrském Afrínu svědky? Stojí tu proti sobě de facto dva státy NATO - Turecko a USA, které cvičí a vyzbrojují kurdské milice v boji proti Islámskému státu… 

František Štěpánek: Je to nepochybně krize. Vztahy USA a Turecka jako strategického člena NATO se ocitly na bodu mrazu. Mezi Washingtonem a Ankarou jde ostatně o dlouhodobější problém.

František Štěpánek

František Štěpánek

Stál u vzniku české 4. brigády rychlého nasazení (1994 - 1996). Pozdější velitel 2. armádního sboru a následně ředitel Vojenské zpravodajské služby ČR (1997 - 2001). Byl národním vojenským představitelem na velitelství NATO v Monsu a českým generálním konzulem v Istanbulu (2006 - 2010). Působí v Diplomatické akademii v Praze.

S tím, jak islamisté i s nemalým přispěním kurdských milicí podporovaných Američany ztrácejí v Sýrii pozice, rostou obavy Turků ze síly Kurdů. YPG totiž Ankara považuje za součást Dělnické strany Kurdistánu (PKK), která je i v Evropě považována za teroristickou.

Orientalista a někdejší český velvyslanec v Turecku Václav Hubinger varuje před podceněním kurdského problému, ale i pocitu ohrožení, který Turci zažívají… 

Tak to opravdu je. Jen připomínám, že na území Turecka žije asi čtrnáct milionů Kurdů, kteří o něco usilují. Jde o jedinou národnost, která nemá vlastní stát. Počet Kurdů, kteří žijí v několika zemích Blízkého východu, přitom dosahuje desítek milionů.

Žil jste v Turecku několik let. Je ten pocit ohrožení z Kurdů oprávněný, anebo jde jen o mocenskou kartu v rukou prezidenta Erdogana?

Dovolím si Erdogana ocitovat: "Kurdové Turecko neporazí ani s pomocí USA." Strach z Kurdů nemají určitě všichni Turci, ale vládnoucí kruhy v zemi určitě. A používají ho i jako mocenskou kartu.

"Všichni, kdo se turecké operaci v Afrínu postaví, jsou na straně teroristů a Ankara s nimi podle toho naloží," prohlásil turecký ministr zahraničí Mevlüt Çavuşoglu. Jde o výhrůžku Američanům a možná i Čechům, kteří v boji s islamisty podpořili irácké Kurdy dodávkami munice a pěchotních zbraní?

Jde o upozornění a možná varování spojencům. Už letos 16. ledna prezident Tayyip Erdogan prohlásil, že asi spustí vojenskou operaci jako reakci na plány Američanů vytvořit v Afrínu z YPG třicetitisícovou pohraniční jednotku. Tuhle sílu můžou už Turci chápat jako pro ně dost nebezpečnou. Proto také jen o pár dní později Erdogan zahájil vojenskou akci, která má v příhraniční Sýrii vytvořit třicetikilometrovou zónu vyčištěnou od kurdských milicí.

Prezident Erdogan mimochodem minulý týden zmínil, že Kurdům dodali zbraně a munici i někteří spojenci Turecka. Jde o zjevnou narážku na pomoc (i tu českou) iráckým Kurdům v boji proti islamistům, která se teď z pohledu Turků může obrátit proti nim. Narážku na to, že zbraně a munice se nemusely ocitnout tam, kde měly - třeba v rukou syrských kurdských milicí, na které teď Turecko útočí.

Turecká operace byla tedy spuštěna kvůli plánům Američanů vytvořit v syrském Afrínu pohraniční jednotky z kurdským milicí?

Tak to podle mě je. Znovu: Turci se velmi obávají vytvoření a rozšiřování zóny v blízkosti svých východních hranic, kterou by ovládali syrští Kurdové.

Abych v tom měl úplně jasno: Turci se obávají, že Američané plánují v dobré víře po faktické porážce islamistů něco, co nemusí být pro Turecko výhodné? 

Těžko říct. Možná to tak je. V každém případě je velmi zvláštní a možná až nelogické, aby člen NATO Turecko vytvářel svůj protivzdušný a protiraketový deštník z ruských raketových kompletů S-400, mimochodem mimořádně účinných.

Možná stejně zvláštní jako cesta tureckého náčelníka generálního štábu do Moskvy pár hodin před zahájením vzdušné a pozemní operace v Afrínu. Spíše bych očekával cestu Turků do Washingtonu.

Nevíme o tom moc. S Američany tuhle akci Turci určitě předem konzultovali. Ankara se ale podle mě obávala, aby při operaci nezasáhly ruské jednotky, které v oblasti stále ještě působí, byť se postupně stahují. Takže se snažila ruskému velení v Moskvě vysvětlit, aby nechápalo operaci Olivová ratolest jako útok proti ruským jednotkám v Sýrii. Nic to ale nemění na požadavku Moskvy, aby Turci v akci nepokračovali.

Ti zase rozhodně nechtějí, aby se USA dál angažovaly ve výcviku a vyzbrojování kurdských milicí. Respektive, aby jim byla kýmkoliv poskytována jakákoliv vojenská pomoc.

Na jakou stranu se tedy vlastně Turecko, doposud strategický spojenec v NATO, přiklání?

Myslím, že nepřipadá v úvahu, aby se odpoutalo od NATO. Aliance je pro Ankaru životně důležitý spojenec. A ta je na druhé straně velmi důležitá i pro samotný vojenský pakt. Operace Olivová ratolest se dá chápat třeba i tak, že Turci jsou schopni jednat samostatně, pokud se cítí ohroženi.

Zmíněný turecký nákup ruských raketových systémů S-400 je dalším kritickým momentem. A NATO s tím podle jeho předsedy Vojenského výboru Petra Pavla nemůže nic dělat, jde o rozhodnutí suverénního aliančního státu. Právě členství Turecka v alianci je ale zárukou, že různé pozice a někdy i akce, které nechápeme, nepřerostou únosnou míru. Nepovedou k roztržce.

Bývalý český velvyslanec v Turecku Václav Hubinger to shrnuje do úderného výroku: Nemůžeme Turecku dát bianco šek, ale nemůžeme ho ani nechat na holičkách.

Tak to přesně je. Podle Washingtonské smlouvy jsme mu v nouzi dokonce povinni poskytnout pomoc.

Velel jste 4. brigádě rychlého nasazení, jak hodnotíte tureckou operaci Olivová ratolest v Sýrii z vojenského hlediska?

Jde o klasickou pozemní akci. Turci před ní varovali nebo na ni upozornili spojence. Následovala dělostřelecká příprava a pak i vzdušné údery, aby pozemní jednotky utrpěly co nejmenší ztráty. Tedy nic, co by vstoupilo do dějin válečného umění.

VIDEO: Porážkou Islámského státu v Mosulu jeho existence nekončí, stále pod jeho vlajkou bude někdo bojovat, tvrdí bezpečnostní expert Tomáš Pojar.

Porážkou Islámského státu v Mosulu jeho existence nekončí, stále pod jeho vlajkou bude někdo bojovat, tvrdí bezpečnostní expert Tomáš Pojar. | Video: Filip Horký |  15:50

autor: Jan Gazdík | 24. 1. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama