V Sýrii léčil na frontové linii, v Německu se teď chirurg bojí o budoucnost rodiny

ČTK ČTK
22. 10. 2015 21:30
Syřan Usmán Hadž Usmán je chirurgem. Z rodné země ho vyhnala válka a on po dlouhé cestě získal i se svou rodinou azyl v Německu. Zažádal tam o práci v nemocnici. V syrském Aleppu přitom působil jako chirurg na frontové linii, později pomáhal Lékařům bez hranic. Jeho děti doteď trpí nočními můrami. Třiatřicetiletého muže pronásledují pochybnosti, zda se rozhodl správně, když sbalil celou svou rodinu a emigroval do naprosto odlišného světa. Bez ohledu na to, co budoucnost přinese, je ale Usmán Německu velmi vděčný. "Musím Německu splatit dluh. Je to země, která mi pomohla, když to nikdo jiný neudělal," uvedl.
Druhé největší syrské město Aleppo zcela zničila válka.
Druhé největší syrské město Aleppo zcela zničila válka. | Foto: Reuters

Berlín - Příběh Syřana Usmána Hadže Usmána, který stejně jako stovky tisíc jeho spoluobčanů zamířil do Evropy, má zatím úspěšný konec. Dostal azyl v Německu.

Učí se jazyk, stát mu pomáhá hledat práci a mohly za ním do země přijet i jeho manželka a děti. Třiatřicetiletého chirurga ale stále pronásledují pochybnosti nad tím, zda se rozhodl správně, když s rodinou emigroval do naprosto odlišného světa, píše agentura AP.

Usmána rovněž stále tíží vzpomínky na občanskou válku v jeho zemi i okolnosti a hrůzy, ve kterých vyrůstali jeho dva malí synové předtím, než se rozhodli před více než rokem uprchnout z města Aleppo na severu Sýrie.

"Mám pocit, že všechno kolem mě je jen dočasné. Stále je pro mě velmi těžké psát, že má domovská adresa je jinde než v Aleppu," svěřil se Usmán AP během jednoho zářijového odpoledne v německém městě Saarlouis.

Lékařem na frontové linii

V roce 2012 Usmán pracoval jako jeden z hlavních lékařů v nemocnici ležící na frontové linii v povstalci držené části Aleppa. Oblast byla neustále v obležení syrských vládních jednotek. Celých 24 hodin denně do nemocnice přiváželi stále nové oběti z řad civilistů i rebelů, kteří byli zranění či umírali zasaženi intenzivním bombardováním.

Neustále vyčerpaný lékař si během té doby téměř nesundal zakrvácený zelený oděv chirurga a on i další zaměstnanci se neustále snažili zachránit další zraněné. "Museli jsme se rozhodovat mezi dítětem, které mělo desetiprocentní šanci na přežití, a tím, které mělo 25procentní šanci," popsal Usmán. Když zemřel zraněný povstalec, jeho spolubojovníci prý do nemocnice často vtrhli a útočili na zdravotníky s tím, že mohli udělat více.

Usmánova žena a jejich dva malí synové žili spolu s ním v nemocnici. Starší Umar, kterému byly v té době čtyři roky, se často pohyboval mezi zmrzačenými či umírajícími lidmi a procházel se v tratolištích krve vedle useknutých končetin.

Když se na to Usmán zpětně dívá, lituje, že svou rodinu do nemocnice vzal. Chtěl, aby byly jeho žena a děti blízko něj, ale jak říká, neuvědomil si, jaké trauma to dětem způsobí. Chlapci dnes kreslí jen obrázky tanků, vojenských letadel, zraněných lidí a zničených domů.

Malý Umar má rovněž stále noční můry. Vrací se mu vzpomínky na to, jak spolu pobíhali ulicemi Halabu, a když nyní vidí nad hlavou letět jakékoli letadlo, ptá se svého otce, jestli je bude bombardovat.

Pomáhal i Lékařům bez hranic

Usmánovu nemocnici zavřeli v listopadu roku 2012 poté, co vládní nálety zasáhly sousední budovu, nemocnici poškodily a zabily čtyři osoby, které se uvnitř nacházely. Syrský lékař poté pracoval na klinice Lékařů bez hranic (MSF).

Tehdy už začali nabývat na stále větší moci ozbrojenci z hnutí Islámský stát. V srpnu 2013 ho islamisté zadrželi. Když ho jeden z egyptských radikálů vyslýchal, řekl mu, že MSF jsou vedeny "bezvěrcem". Slyšel, jak se jeho věznitelé baví o tom, že ho nakonec zabijí, ale teď že mají jiné priority. Nakonec ho nechali jít a on za tři měsíce Lékaře bez hranic opustil.

Na začátku roku 2014 nakonec Usmán uprchl spolu s rodinou do Turecka. Po dlouhých měsících hledání práce se rozhodl odjet do Evropy. Jeho manželka se odchodu do Německa bránila. Nakonec za svým manželem přijela tento týden v úterý, spolu s nyní sedmiletým Umarem a pětiletým Rušdem. Oba manželé ale mají pochybnosti o životě v jiné kultuře.

Lékař požádal o práci v nemocnici

Nyní žijí ve spolkové zemi Sársko a Usmán požádal o práci ve dvou nemocnicích. Chodí na hodiny němčiny a díky azylu dostává podporu kolem 1000 eur měsíčně (asi 27 000 Kč).

"Situace v Německu je nyní pro Syřany dobrá," říká chirurg. "Ale neexistují žádné záruky, že to bude stále stejné. Co když dojde k teroristickému útoku, ze kterého budou obviněni muslimové? Musím mít plán B," dodal.

Nebezpečí islamistického teroru na německé půdě podle něj nemusí nutně pramenit z toho, že by se militanti dostali spolu s uprchlíky do Evropy. Různé militantní nálady prý v Německu již dávno jsou. Zmínil například incident z letošního července v nedalekém městě Merzig, kde začal syrský muž velmi hrubě nadávat dvanáctiletému chlapci za to, že měl na sobě v mešitě šortky, a obvinil ho z nerespektování svatého místa. Celá situace nakonec vedla ke rvačce s ostatními přítomnými, kteří se snažili muže uklidnit.

Bez ohledu na to, co by se mohlo stát, Usmán je Německu velmi vděčný. "Musím Německu splatit dluh. Je to země, která mi pomohla, když to nikdo jiný neudělal," uvedl Usmán. Dodal, že podporu zemi rychle vrátí prostřednictvím daně z příjmu, jakmile začne pracovat. "Nikdy ale nemohu splatit morální dluh, který vůči Německu mám," uzavřel syrský lékař.

 

Právě se děje

Další zprávy