Stalin je dávno v pekle, v mozcích vůdců Kremlu ale zakořenil. Lidskými životy se opovrhuje

Jan Gazdík Jan Gazdík
Aktualizováno 9. 12. 2015 10:14
Každý pátek se Sergej Parchomenko, komentátor rozhlasové stanice Echo Moskvy, se svými posluchači loučí slovy: "Tak příště možná opět na shledanou." Pro jistotu. "Je mi samozřejmě jasné, že kvůli mým stanoviskům nemusí žádné příště jednoho dne přijít," vysvětluje v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Vladimir Putin
Vladimir Putin | Foto: Reuters

A.cz: Šéfredaktorka ruského zpravodajského serveru Meduza.io Galina Timčenko mě překvapila konstatováním, že stále více Rusů je přesvědčeno o vynikajících manažerských schopnostech Stalina. Co se to dnes v Rusku vůbec děje?

Sergej Parchomenko: I taková je, bohužel, realita dnešního Ruska. Historie - a tedy i obludné excesy stalinských represí - se od nás vzdaluje a lidé na tehdejší hrůzy snadno zapomínají. A možná je to i tak, že čím pohnutější tragédie, tím lehčeji ji mažeme z paměti.

Za pozornost ovšem stojí i následující fakt: Stalin je sice dávno v pekle, ale jeho ideje, které tehdy tvořily základ řízení Sovětského svazu, tedy ideje absolutního preferování státních zájmů a ve jménu státu opovrhování lidskými životy... tyhle ideje jsou i dnes základem ruské státní propagandy.

První díl rozhovoru se Sergejem Parchomenkem ČTĚTE ZDE.

Hrozba stalinismu totiž nespočívá v tom, že někdo usiluje o vztyčení pomníku tomuto diktátorovi, věší si jeho portrét na stěnu či si dává Stalinovu podobenku na pracovní stůl a zamilovaně se na ni dívá. Nebezpečná je především skutečnost, že stalinismus zakořenil v mozcích kremelských vůdců, kteří se po stalinsku chovají k obyvatelům své země. Tohle Stalinovo dědictví bude v Rusku dožívat ještě dlouho.

Víte, úkolem politiků je práce pro lidi, aby se jim šťastně žilo. A ne aby se lidé báli silného, mohutného, zastrašujícího, agresivního a uchvacujícího státu. Tohle přesně jsou ideje politiků, kteří dnes vedou Rusko.

Předností těchto idejí je na druhé straně jejich srozumitelnost, jednoduchost, snadná uplatnitelnost... třebaže naplňují občany agresí a nacionalismem. S jejich pomocí se Kremlu docela daří lidem "vysvětlovat" příčiny jejich neúspěchů a nespokojenosti s vlastním životem. Onou příčinou je státem stvořený nepřítel, který lidem brání být šťastnými a na něhož se svalí všechny problémy - právě tohle je krystalicky čistý stalinismus.

A.cz: Galina Timčenko se i s redakcí musela přestěhovat do lotyšské Rigy, ruský analytik a publicista Jevgenij Kiseljov zase do Kyjeva. A ve výčtu bych mohl pokračovat. Neuvažujete kvůli rostoucím obtížím o emigraci i vy?

Žiji v Rusku, kde je nezávislá a svobodná žurnalistika považována za nepřítele státu... jako něco, co je ruskému státu škodlivé a nebezpečné. A stát proto dělá v posledních patnácti letech vše, aby nezávislou žurnalistiku zničil.

Mně nevadí, že mi neustále někdo volá a vyhrožuje. Tohle není ani zdaleka nejhorší. Stále více mě naopak trápí úpadek ruské žurnalistiky. Ubývá totiž televizních a rozhlasových stanic, novin, časopisů i zpravodajských serverů, které je možné považovat za nezávislé. Kde mohou novináři svobodně pracovat. Tohle je v Rusku dnes velmi těžké a časem bude dost možná dokonce i nemožné.

A.cz: Mám určitou představu, ale jak lze v Rusku zničit prestižní noviny?

Různými, státu dostupnými způsoby. Tou nejefektivnější cestou je ekonomická likvidace. V možnostech ruského státu je přitom mnoho jiných cest či způsobů, jak toho dosáhnout - s pomocí soudů, prokuratur či policie.

Hodí se na to jedno ruské přísloví: švába sice nezničíš, můžeš mu ale udělat ze života peklo. Úkol tedy spočívá v tom, aby se ruskému tisku a novinářům změnil život v nesnesitelné peklo.

Pro jakoukoliv televizní či rozhlasovou stanici anebo noviny je klíčová reklama - jde o hlavní zdroj příjmů. Stát tedy jednoduše doporučí inzerentům, aby nezadávali reklamu médiím, která považuje za škodlivá. A protože v Rusku neexistuje nezávislý soud, tak vás také ani v tomhle žádný soud neochrání.

Ptal jste se na emigraci. Z Ruska odejdu až tehdy, kdy zjistím, že jsem jako ten šváb, jehož život se stal nesnesitelným. Pro mě by bylo samozřejmě leccos jednodušší, pokud bych z Ruska odjel. Ne vždy je ale nejjednodušší řešení tím nejsprávnějším. A naopak: složité řešení muže být někdy velmi zajímavou cestou, na níž se cítíte společnosti potřebným, která vás posouvá dál a obohacuje.
Svobodný tisk? Rusové ho nechtějí

A.cz: A jak se tedy v tomto prostředí pracuje v Moskvě vám?

Zatím ještě žiji v Rusku. Ale co bude dál? To jednoduše nevím.

Už dvanáct let mám každý pátek na rádiu Echo (patří státnímu plynárenskému gigantu Gazprom) svůj analytický pořad a nikdo mi do mé práce stále nemluví. Proto ji i dělám. Každý pátek se ale loučím s posluchači s dovětkem: doufám, že se uslyšíme opět příště. Je mi samozřejmě jasné, že kvůli mým stanoviskům nemusí žádné příště jednoho dne přijít.

A.cz: Opravdu vám do toho nikdo nemluví?

Věřte nevěřte, ale je to tak. I v mé práci nastávají občas chvíle, kdy o jejím smyslu pochybuji. A někdy si dokonce říkám, že mě nechávají na pokoji hlavně proto, aby vyvrátili argumenty o zásazích do nezávislosti ruských médií. Anebo aby s mojí nechtěnou pomocí přitáhli pozornost k jiným, pro ně důležitým programům.

Po pravdě řečeno - nevím, jak to ve skutečnosti je. V tuhle chvíli je pro mě důležité jedno - mám absolutní svobodu. Ale jak říkám - zítra to může být jinak.

Psát ale nemám kam. V Rusku není novin anebo časopisu, do něhož bych chtěl psát. Píšu proto jen na Facebook, na němž mám sto třicet tisíc čtenářů. Co si ale budeme říkat, není to opravdová žurnalistika. Projekt Poslední adresa (více v první části rozhovoru - pozn. redakce) je pro mě tudíž báječná psychoterapie. A to i proto, že Rusové potřebují svobodný tisk stále méně.

Vyčerpávající boj ruských novinářů za svobodný tisk nemá ve společnosti velkou podporu. Pro mě i mnohé mé kolegy je to velmi frustrující. I tohle lze podle mne přičíst Stalinovu odkazu.

Na Poslední adresu lidé naštěstí reagují velmi vstřícně. Najednou kolem sebe vidím stále více vděčných občanů, kteří se velmi emotivně a se zájmem vyjadřují k událostem, o nichž se spolu bavíme. Hodně mi to pomáhá.

A.cz: Jak vůbec objasnit 85procentní popularitu ruského prezidenta Putina?

V těch různých průzkumech veřejného mínění jde o to, kdo vůbec představuje oněch pětaosmdesát procent a proč lidé vůbec odpovídají na otázku, zda mají rádi Vladimira Putina. Někteří se bojí říci, že Putina nemají rádi. Zvláště když agentura klade otázku přes váš mobilní telefon. Hodně lidí proto bez váhání odpoví, že mají prezidenta rádi, jen aby měli pokoj.

To ale nic nemění na faktu, že prezident Putin má v Rusku velmi silnou veřejnou podporu. V této chvíli určitě bezkonkurenční.

Na otázku "Proč vlastně?" existuje poměrně jednoduchá odpověď: lidé si ještě velmi dobře pamatují na těžké doby před prezidentem Putinem. Jsou to vzpomínky na obrovskou bídu. Kdy například státní zaměstnanci nedostávali celé měsíce výplatu... anebo třeba jen v naturáliích.

V dobách Putinova předchůdce Jelcina stál barel ropy nějakých patnáct dolarů. Za Putina už ale osmdesát, sto, sto dvacet dolarů za barel ropy. A tohle objasňuje vše. Ostatní fakta jsou už jen nepodstatné detaily. Zejména proto lidé slyší na argumenty nynějších vůdců: v Rusku už jednou byla ta vaše svoboda! V Rusku už jednou byla ta vaše demokracie...! A co z toho vzešlo? Nic dobrého! Cožpak už se nepamatujete na tu bídu?

Samozřejmě že zisky ze zmíněného ropného deště jsou z velké části rozkradeny anebo zmizí v kapsách oligarchů. Stále ale zbude dost na to, aby si lidé koupili auto anebo jeli na dovolenou k moři. Aby se pravidelně vyplácely výplaty a penzistům se tu a tam přidávalo. Už jen tohle bylo za Jelcina cosi nevídaného.

A.cz: Jak dlouho to může Rusům vydržet?

No právě. Tento kontrakt mezi vládci Ruska a společností - my vás krmíme o něco lépe a vy nám nepřekážejte, nepleťte se nám do toho - fungoval nějakých třináct let. A najednou začal v roce 2012 až 2013 ztrácet perspektivu. Na lidi už jednoduše nezabíral.

Na scéně se proto objevil druhý kontrakt - ten o bezpečnosti Ruska -, který vyústil v agresi na Ukrajinu a okupaci Krymu. Stát tedy dnes masíruje občany, že jim ze všech stran hrozí nebezpečí. Že Rusko je obkličováno nepřáteli. "Jen stát vás může a bude ochraňovat, občané Ruska! A vy nás za to budete dál podporovat, hlasovat, jak bude nutné. Nebudete se bouřit, míchat se do našich věcí a protestovat proti korupci," říká. Tohle je podstata onoho svérázného kontraktu mezi státem Rusko a jeho občany.

A.cz: Může i tento druhý válečný kontrakt trvat tak dlouho - třináct let?

To tedy opravdu nevím. Příliš dlouho ale určitě ne. V historii lidstva je dost příkladů, kdy totalitní stát - a Rusko jím je - fungoval jen na strachu lidí, na uměle vydržovaných obavách z nebezpečí. A nikdy to onomu státu dlouho neprocházelo. V každém případě to nebude znovu trvat oněch třináct let.

 

Právě se děje

před 29 minutami

Slavia si v Lize mistryň zahraje s Fiorentinou, Spartu vyzve Glasgow

Fotbalistky Sparty se v 1. kole Ligy mistryň utkají s Glasgow City, další pražský celek Slavii čeká italská Fiorentina. Rozhodl o tom dnešní los ve švýcarském Nyonu. První zápasy se odehrají 8. a 9. prosince, odvety o týden později.

Sparťanky jsou v Lize mistryň pojedenácté z 12 sezon. V posledních dvou ročnících ale pokaždé vypadly v úvodním kole. "Glasgow se pro nás může jevit jako nejschůdnější los, ale minulý rok byly ve čtvrtfinále. Takže určitě kvalitu mají. Věřím, že se dobře připravíme a přes Glasgow postoupíme," citoval klubový Twitter záložnici Kateřinu Bužkovou.

Slávistky se v soutěži představí posedmé za sebou. V 1. kole vypadly pouze v ročníku 2014/15 s Barcelonou. V minulé sezoně nestačily v osmifinále na Arsenal. Zatímco sparťanky začnou doma, slávistky odehrají první zápas v Itálii.

Hráčky Lyonu, které ovládly Ligu mistryň pětkrát za sebou a celkově sedmkrát v historii, což je v obou případech rekord, čeká Juventus Turín s českou útočnicí Andreou Staškovou.

V aktuální sezoně bude hrát 32 týmů naposledy vyřazovacím způsobem. Od příštího ročníku se formát soutěže změní, 16 mužstev bude hrát ve čtyřech čtyřčlenných skupinách.

před 1 hodinou

Do Bečvy u Valašského Meziříčí opět unikly chemikálie, v řece je pěna

Do řeky Bečvy u Valašského Meziříčí opět unikly nebezpečné látky, na místě se tvoří pěna, uvedl server iDnes.cz. U břehu zasahují hasiči, policie a odborníci na životní prostředí, kteří odebírají vzorky. K úniku došlo v místě zvaném Juřinka.

Zářijový únik kyanidu zničil život v řece mezi Valašským Meziříčím a Přerovem, zabil přes 40 tun ryb. Policie případ stále vyšetřuje.

Další zprávy