Rabat - Parlamentní volby mají Maroku přinést demokracii. Při ohromující záplavě politických stran (přinejmenším na poměry arabského světa) a výsadním postavení královské rodiny tomu však věří jen málokdo.
Volby nakonec skončily zklamáním pro ambiciózní islamistickou Stranu spravedlnosti a rozvoje (PJD). Zvítězila vládní konzervativní Strana nezávislosti (Istiklál), která je v marockém království nejstarší. Obsadila 52 křesel v 325členné dolní komoře parlamentu, Strana spravedlnosti a rozvoje, jež sdružuje umírněné islamisty, získala 46 míst.
Maroko na Aktuálně.cz
- Maroko: Za kritiku krále hrozí editorovi vězení
- Maročané sní o Evropě, obdivují Al-Káidu
- Islamisté prchají ze Somálska. Prohráli
- Egypt se bojí islamistů, ruší volby
Nejsilnější strany (2002)
- Socialistický svaz lidových sil
- Strana nezávislosti
- Strana spravedlnosti a rozvoje (umírnění islamisté)
- Národní shromáždění nezávislých
- Lidové hnutí (berberistická strana)
K volebním urnám vyrazilo více než patnáct milionů registrovaných voličů od pobřežních turistických letovisek až po zapadlé saharské vesnice.
Vybírat měli z čeho. O každé z 325 křesel marockého parlamentu se ucházejí desítky nezávislých kandidátů a celkem třiatřicet politických stran.
Čeká islamisty úspěch?
"Volila jsem islamisty," řekla státní zaměstnankyně Hamída Salvanová. "Nejsem spokojena s pětiletým počínáním současné koaliční vlády. Doufám, že islamisté se více zaměří na chudé."
Univerzitní učitelka Asma Kartaviová naopak věřila, že změnu přinese sekulární levice. "Věřím těm lidem, protože touží po demokracii, snaží se zaručit svobodu a práva žen," prohlásila.
Islamista Chalíl Haddaoui prohlášení o nedemokratičnosti jejich počínání odmítá. "Jsme muslimové, ale hodnoty islámu jsou demokratické - jednota, humanismus, solidarita. Al-Káida je náš protivník."
Podoba s egyptským Muslimským bratrstvem a jeho úspěchy v letošních parlametních volbách Maroko přesto děsila.
Chudoba se nadále šíří a možnost, že by vše mohlo skončit občasnkou válkou jako v sousedním Alžírsku, znepokojuje nejen zahraniční pozorovatele, ale také Maročany.
Nebo zasáhne král?
I v případě vítězství islamistů by však konečné rozhodnutí zůstalo v rukou krále Muhammada VI., který je hlavou státu, vrchním velitelem ozbrojených sil a zároveň i duchovní hlavou muslimského obyvatelstva.
Má nejvyšší zákonodárnou moc, protože schvaluje všechny zákony, na nichž se parlament usnese, jmenuje ministry, může rozpustit parlament a vyhlásit výjimečný stav.
Jednokomorový parlament má 333 křesel, z nichž se dvě třetiny obsazují přímými volbami na 6 let. Zbývající poslanci jsou delegováni z obecních shromáždění a stavovských organizací. Parlamentu i vládě předsedá týž člověk.
