Úřadující premiér Nadžíb Mikátí letos výjimečně rozhodl, že zavedení letního času odloží až na 20. dubna, tedy na konec muslimského postního měsíce ramadánu. Muslimové v Libanonu by tak mohli večer přerušit každodenní půst o hodinu dříve než při letním čase.
Maronitská katolická církev, která má v zemi velký vliv a spadá pod ni řada organizací a škol, v sobotu oznámila, že navzdory rozhodnutí vlády přejde na letní čas. Stejně tak se letním časem bude řídit většina podniků a médií. "Libanon není ostrov," uvedla televizní stanice LBCI, která neuposlechnutí vládního nařízení zdůvodnila tím, že by poškodilo její práci.
Naopak národní letecká společnost Middle East Airlines uvedla, že její hodiny a zařízení se budou i nadále řídit zimním časem, ale že pozmění časy letů tak, aby byly v souladu s mezinárodními rozpisy.
Vládní nařízení ještě více prohloubilo rozpory v zemi, kde v roce 1975 propukla občanská válka mezi křesťanskými a muslimskými frakcemi a od jejího konce v roce 1990 se v tamním parlamentu křesla přidělují podle náboženské příslušnosti.
Libanon v současnosti rovněž sužuje narůstající ekonomická krize, která uvrhla tři čtvrtiny obyvatel, mezi nimiž je milion syrských uprchlíků, do chudoby, zatímco růst inflace pokračuje. Země navíc od října loňského roku nemá prezidenta a vláda je pouze dočasná s omezenými funkcemi. V Bejrútu se kvůli ekonomické situaci v sobotu konaly demonstrace při nichž policie použila slzný plyn.
Konec změny času v EU
Účelem zavedení letního času byla původně úspora elektrické energie, která by byla jinak potřeba pro večerní osvětlení, podle energetiků změna času ale velké úspory elektřiny nepřináší. Podle některých odborníků má střídání času negativní vliv na zdraví a psychiku lidí.
Evropská komise v roce 2018 navrhla zrušení střídání času, ponechala však na členských zemích, aby se dohodly, který čas bude platit celoročně. Nepodařilo se to, a tak česká vláda předloni v září schválila nařízení, podle kterého se bude čas měnit i v dalších letech.
Letní čas byl v českých zemích poprvé zaveden v letech 1915 a 1916. Vrátil se za druhé světové války v roce 1940 a trval do roku 1949. Potřetí si Češi začali posouvat hodinky v době energetické krize na konci 70. let minulého století. Do poloviny 90. let trval v Česku letní čas půl roku. Od roku 1996 se země připojila ke zvyklostem EU a časový posun trvá sedm měsíců.
