Pchjongjang/Washington - Čekalo je dvanáct let nucených prací v jednom z nejkutějších režimů světa: V Severní Koreji.
Místo toho jsou nyní dvě americké novinářky čínského a jihokorejského původu na svobodě.
A za svou odvahu a sílu vůle si obě vysloužily ocenění "Kuráž pod tlakem" udělovanou dokumentaristům riskujícím své zdraví a životy pro natočení snímků, které mohou pomoci k šíření demokracie a svobody. Cenu uděluje Mezinárodní asociací dokumentaristů.
Měla to být "jednoduchá" reportáž
Na jaře 2009 se dvaatřicetiletá Laura Ling a její šestatřicetiletá kolegyně Euna Lee vydaly na čínskou hranici s KLDR poblíž řeky Tumen natáčet pro televizi Current TV dokument o utečencích, kteří kvůli tíživým životním podmínkám a nepříznivé politické situaci ze Severní Koreje prchají.
A pak se stala chyba. Anebo možná ženy nevěřily, že reakce bude tak rychlá.
Při natáčení obě - prý nevědomky - na malou chvíli vkročily na území KLDR. Okamžitě je zadržela severokorejská pohraniční stráž.
30. března zatčení oficiálně potvrdila severokorejská státní tisková agentura a dodala, že zadržené americké občanky byly obviněny z nedovoleného vstupu na území KLDR a jsou podezřelé z další trestné činnosti.
Přes naléhání Spojených států i dalších zemí nehodlala Severní Korea ustoupit a sdělila, že vězněné ženy čeká soud.
Dvanáct let nucených prací
Soud začal 3. června (do té doby byly reportérky drženy v zajetí), přičemž režim diktátora Kim Čong-ila nepovolil, aby se ho zúčastnili nestraní pozorovatelé.
7. června vydala severokorejská státní agentura další oficiální zprávu. Tentokrát o tom, že byly Laura Ling a Euna Lee odsouzeny k dvanácti letům nucených prací v trestaneckém pracovním táboře.
Osvoboditel Clinton
Vyjednávání se Severní Koreou byla vždy obtížná. V době, kdy byly reportérky zadrženy, pak obzvlášť. Kim Čong-il vypověděl všechny smlouvy s Jižní Koreou a vystrašil svět další zkouškou raket dlouhého doletu.
Protože nemají Spojené státy v Severní Koreji diplomatické zastoupení, museli při vyjednávání pomáhat Číňané. Avšak i jejich snaha byla marná.
Vypravit se do KLDR na záchrannou misi se proto rozhodl bývalý americký prezident Bill Clinton. To mnohé překvapilo, protože se všeobecně očekávalo, že se do situace vloží spíš bývalý prezidentský kandidát Al Gore, který je spolumajitelem televize, pro niž reportérky pracovaly.
Nicméně se za Kim Čong-ilem vydal Clinton a také se s ním 4. srpna setkal. Co Clinton Kim Čong-ilovi řekl, není známo, jisté ale je, že hned druhý den na to byly reportérky propuštěny.
Hrozilo dvanáct let v pekle
Jak by Američanky dopadly, kdyby se do pracovního tábora pro politické vězně dostaly?
Podle expertů na Severní Koreu hodně zle. "Je to šílené místo ve strašné zemi," vysvětluje expert na světovou bezpečnostní situaci John Pike a pokračuje: "Severokorejské tábory nejsou tak hrozné, jako byly Hitlerovy koncentrační tábory či Stalinovy gulagy, ale jsou za nimi hned na třetím místě."
Organizace Amnesty International označuje severokorejské pracovní tábory jako "hrůzostrašné."
To, jak KLDR napravuje své politické vězně, prý připomíná praktiky podobné vymýtání ďábla - a to doslova.
Dojemný návrat domů
Bill Clinton s Kim Čong-ilem jednal celkem tři hodiny (během této doby stihli i povečeřet) a nakonec se domluvili. Malý muž s velkou mocí, který již desítky let stojí v čele Severní Koreji, nařídil propuštění.
Laura Ling a Euna Lee se tak mohly po několikaměsíčním věznění v nejistotě, co s nimi bude, vrátit do vlasti - po 140 dnech v zajetí. Objímání, slzy a blesky z fotoaparátů. Tak vypadal návrat Američanek, jejichž osud zajímal celý svět.
"Když jsme vyšly ze dveří a uviděly před námi stojícího prezidenta Clintona, byly jsme v šoku, ale okamžitě jsme uvěřily, že je ta noční můra u konce. Nyní už stojíme zde, doma a svobodné," vyprávěla dojatě hned po svém návratu Laura Ling a pokračovala: "Bály jsme se, že můžeme být každým okamžikem odeslány do pracovního tábora."
Podle svých slov byly obě reportérky drženy po celých 4,5 měsíce odděleně a jedinou příležitostí, kdy si mohly vyměnit pár slov, bylo společné slyšení u soudu. Navíc dostávaly mizernou stravu a žádnou zeleninu ani ovoce.
Hranici jsme překročily, přiznaly
Kromě svých blízkých se obě propuštěné reportérky nejvíce těšily na domácí kuchyni a na odpočinek v pohodlí domova.
Později obě osvobozené ženy poděkovaly všem, kdo se na jejich záchraně podíleli, tedy zejména Billu Clintonovi a celé americké administrativě. "Jsme velmi vděčné naší vládě, která nám opravdu přispěchala na pomoc, když jsme to nejvíce potřebovaly."
Dva dny po svém propuštění vydaly reportérky oficiální prohlášení, ve kterém potvrdily, že hranici se Severní Koreou skutečně "asi na třicet vteřin" překročily.
I tak krátká doba prý severokorejským pohraničníkům stačila k jejich zadržení.
Údajně ale neměly nejmenší zájem státní hranici překročit. Nepoznaly totiž, že vstupují do KLDR - na místě nebylo žádné upozornění.
