Osudy rudoarmějců v Praze: Elitní letec prošel celou válku, zemřel na otravu koňakem

Jan Gazdík Jan Gazdík
8. 5. 2020 9:56
Ruský badatel Vladimir Pomortzeff dokončuje jedinečnou "mapu" pohřebiště rudoarmějců na Olšanských hřbitovech. Po 75 letech od konce druhé světové války se tak dozvídáme o tragických osudech i příčinách smrti těchto vojáků. V rozhovoru pro deník Aktuálně.cz historik některé životy ruských vojáků popisuje. A vyjadřuje se také k odstranění sochy maršála Koněva v pražských Dejvicích.
Ruský badatel válečných hrobů Vladimir Pomortzeff u hrobu gardového poručíka Ivana Gončarenka na Olšanských hřbitovech.
Ruský badatel válečných hrobů Vladimir Pomortzeff u hrobu gardového poručíka Ivana Gončarenka na Olšanských hřbitovech. | Foto: Jan Gazdík

Na čestném pohřebišti rudoarmějců na pražských Olšanských hřbitovech spočívají ostatky 437 vojáků, kteří zahynuli v posledních dnech druhé světové války. Vy jejich osudy už dlouho mapujete, takže mě zajímá, jací vojáci zde leží a za jakých okolností zahynuli.

Nejdříve k tomu počtu padlých. To oficiální číslo není totiž přesné, jakkoliv jde o počet náhrobků. Ve skutečnosti na Olšanských hřbitovech leží téměř 500 rudoarmějců. Nejnovější číslo, k němuž jsem v těchto dnech v archivech dospěl, je 492 vojáků. A ne všichni jsou rudoarmějci.

Nepořádek, či co vlastně?

To by bylo na hodně dlouhé vyprávění. Vysvětluji si to poválečnými zmatky, ale také dost necitlivými rekonstrukcemi olšanského pohřebiště rudoarmějců.

Takže jen ve stručnosti: některé hroby nejsou označené, ačkoliv v nich prokazatelně leží rudoarmějci. V dalších pak leží ostatky jiných vojáků, než je napsáno na jejich náhrobcích. Padesátka lidí byla navíc původně označena jen jako neznámí rudoarmějci, avšak v roce 1985 (u příležitosti čtyřicátého výročí porážky nacismu, pozn. red.) byla na všechny hroby instalována nějaká jména. Leží v nich ale někdo jiný. Dnes také víme, že někteří ti lidé byli pochováni úplně jinde, například na Letné, na náměstí Míru či v okolí Barrandovských teras. V dalších hrobech pak leží ostatky více vojáků.

Jací rudoarmějci tedy na Olšanských hřbitovech vlastně leží a jak zahynuli?

Minimálně v jednom případě je jako rudoarmějec označen voják Ruské osvobozenecké armády (ROA) Nikolaj Lukašev, tedy vlasovec.

Zamlčované osvobození

ikona - Zamlčované osvobození

Online deník Aktuálně.cz připravil ve spolupráci s Pamětí národa k 75. výročí konce druhé světové války sérii textů o méně známých kapitolách osvobozování Československa:

Vzpomínky pamětníků pocházejí ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje obecně prospěšná společnost Post Bellum díky podpoře soukromých dárců. Paměť národa připomíná 75. výročí osvobození také na svém webu.

Jinak má ale téměř každý voják svůj velmi zajímavý příběh. Nicméně rudoarmějců, kteří v konci války zahynuli v bojích, leží na Olšanských hřbitovech pouhý zlomek. V Praze a okolí tak padlo jen asi 23 rudoarmějců. Další pak zahynuli při doslova zběsilém přesunu z Německa do Prahy z 8. na 9. května. Někteří rudoarmějci, kteří jsou pochováni na Olšanských hřbitovech, zemřeli tedy ještě před překročením hranice na území Saska 8. května - tudíž úplně na začátku té jízdy. Do Prahy pak byly dovezeny jejich ostatky a pochovány byly původně například na náměstí před Rudolfinem.

V seznamu bojových operací některých jednotek je například uvedeno: "8. až 9. května zahynulo dvanáct vojáků", aniž bychom věděli, kde přesně padli. Ještě v Německu? Na hranicích? Během cesty někde u Loun? Anebo možná už v Praze?

Mezi zmíněnou padesátkou rudoarmějců jsou však i ti, kteří k Praze směřovali se svými jednotkami od Brna. Stalo se tedy, že jednotka rudoarmějců obsadila bleskově moravskou obec a sovětské letectvo ji omylem bombardovalo, protože mělo informaci, že tam bojuje ještě wehrmacht. Tohle se stalo ještě ráno 9. května, když jednotky Rudé armády směřovaly k Praze.

Určitě také ale víte, jak těžký je terén v Krušných horách. Někteří vojáci tam zahynuli při autonehodách. Na Prahu se totiž valilo ohromné množství vojenské techniky - tanků, samohybných děl, kaťuší či náklaďáků - a v takových situacích se ve válce stávají podobná neštěstí.

Který z těch příběhů vámi pohnul nejvíce? Třeba smrt osmiletého takzvaného syna pluku Jury Tolmačeva v Moravském krasu?

Těžko z nich některý vypíchnout. Jak jsem řekl - zajímavá je většina z nich. Zmínit ale mohu třeba letecké eso Viktora Malceva. Ten bojoval od začátku války a již v prosinci 1941 byl za hrdinství vyznamenán druhým nejvyšším sovětským vyznamenáním, Leninovým řádem.

Viktor Malcev přistál 9. května na letišti Kbely. A já předpokládám, že s tímto esem si chtěl každý z Čechů, s nimiž se setkal, připít na vítězství. V hlášení o jeho úmrtí je jako příčina smrti uvedena zástava dechu. Zemřel 14. května 1945 na otravu koňakem. Smutný konec elitního letce, který prošel celou válkou.

Možná stejný jako Čechoslováků, kteří osvobodili střed Kyjeva a chtěli si připít na vítězství, ovšem metanolem, který jim tam po sobě úmyslně zanechali nacisté s vinětami kvalitního alkoholu. Všichni ti Čechoslováci zemřeli.

Neumíme si představit fyzické i psychické strádání rudoarmějců, vojáků československého armádního sboru v SSSR anebo jiných spojenců. Hrůzy, jimiž prošli. Těžko je tedy kvůli alkoholu, s jehož pomocí zapomínali, soudit.

Každý dvacátý rudoarmějec pohřbený na Olšanech zemřel na otravu alkoholem. Těch šestapadesát vojáků přehnalo zkrátka a dobře oslavy konce války. Velmi laciné je za to dnes soudit. Osmadvacet z nich například mobilizovali už v prvních měsících napadení Sovětského svazu. Šlo tedy o veterány, kteří si prošli celým tím strastiplným peklem vítězného tažení hitlerovců, ale i jejich porážek. Spíše bychom se měli ptát, jak se k nim dostal metanol, jímž se otrávili. Zda tomu jejich velitelé nemohli zabránit.

Metanolem se tak otrávilo šest rudoarmějců ze stejné jednotky. Podle mě si jednoduše sedli a spolu se napili na vítězství, že to všechno přežili. Spolu je pak také odvezli do nemocnice, společně tam v jeden den zemřeli a společně také leží na Olšanských hřbitovech. Ve válce se neodehrávaly jen hrdinské, ale také velmi smutné příběhy, lidské tragédie.

A co ten malý Jura Tolmačev?

Prošel s rodiči celou válku. Jeho táta velel už před válkou automobilovému pluku. Matka byla lékařkou. Do války šli spolu. Měli ještě dceru a nevěděli kam s dětmi. Vzali je tedy na frontu. Malý Tolmačev zahynul až v sedmačtyřicátém při rodinném výletu v Moravském krasu, kde ho porazilo nákladní auto. Pochován na Olšanských hřbitovech spolu s rudoarmějci je ale právem.

Do jaké míry vypovídají vaše zjištění o příčinách smrti rudoarmějců, kteří jsou pochováni na Olšanských hřbitovech, o podílu Rudé armády na osvobození Prahy?

Jen to potvrzuje argumenty českých historiků, s nimiž nesouhlasí ruská propaganda: Rudá armáda dorazila do Prahy v době, kdy už bylo po povstání. V době (8. května 1945, pozn. red.), kdy jeho velitel Karel Kutlvašr podepsal s německým generálem Rudolfem Toussaintem kapitulační protokol o stažení jednotek wehrmachtu a ponechání těžkých zbraní v Praze.

První jednotky Rudé armády dorazily do Prahy až v ranních hodinách 9. května. Žádné velké boje je tedy už v Praze nečekaly. Prokazatelně víme o jediném sovětském vojákovi, který padl v centru města na Klárově. Jde o již legendárního gardového poručíka Ivana Gončarenka. Ostatních třiadvacet rudoarmějců padlo či zahynulo v okolí Prahy či na jejím předměstí.

Pro mnohé dost překvapivé zjištění.

Možná. Nikoho by se ale nemělo dotýkat. Snem každého válečného velitele jsou přece minimální ztráty. Proč bychom měli poměřovat velikost vítězství výší obětí?

Přesto je ale nutné říci, že osvobození Prahy je výsledkem vítězství všech spojenců protihitlerovské koalice. A přispěla k tomu i obrovská materiální pomoc Spojených států Sovětskému svazu, každá loď či letadlo, které tuto pomoc - především zbraně - převážely. To vše zkrátka přispělo k osvobození Prahy.

Proč jste se vůbec do odkrývání osudů rudoarmějců, kteří jsou pochováni na Olšanských hřbitovech, pustil?

Vadilo mně až neuvěřitelné množství chyb, jichž se ruské velvyslanectví v Praze dopustilo při rozsáhlé a nákladné rekonstrukci tohoto čestného pohřebiště rudoarmějců v letech 2009 až 2014. Stála tehdy milion a půl dolarů.

O jaké chyby šlo?

Nejvíce jich bylo ve jménech. V první fázi jsem jich zjistil téměř sto. Původní náhrobky ruské velvyslanectví jednoduše odstranilo a zničilo, aniž by si je alespoň předem vyfotilo. A když se ta jména psala na nové náhrobky, objevilo se na nich množství pravopisných chyb. Tohle mi velmi vadilo. Proto jsem se do toho pustil.

Po mém upozornění nechalo sice ruské velvyslanectví pravopisné chyby na náhrobcích rychle opravit, ale faktické chyby už ne. Dost mě pak zamrzely výtky velvyslanectví, že se pletu a kazím jejich dobře míněnou práci.

Víte, ruská propaganda využívá stále počty padlých rudoarmějců při zdůvodňování podílu Sovětského svazu na porážce hitlerovského Německa. A přitom se k těmto svým hrdinům chová tak, že amatérským jednáním udělá chyby v jejich jménech na náhrobcích.

Jak jsem řekl, někteří vojáci, kteří jsou na Olšanech pohřbeni jako rudoarmějci, byli přitom ve skutečnosti vlasovci. To je přece šílené. A na ostatních hřbitovech to nebylo jiné. Tohle mě zkrátka hrozně naštvalo. I proto jsem se tedy do mapování příběhů rudoarmějců před lety pustil.

Jak vycházíte kvůli své kritice s ruským velvyslanectvím?

Zpočátku to pro mě bylo dost nepříjemné. Snažíte se něco napravit, a jste považován málem za nepřítele.

Naše spolupráce se ale v poslední době dost zlepšila, takže diplomaté, kteří to mají na starosti, jsou vůči mně vstřícní. Jen mě nedávno požádali, abych svůj projekt čestného pohřebiště na Olšanských hřbitovech urychleně dokončil. Z těch 437 náhrobků má totiž celých 300 stále nějaké chyby. Jsem s tím už téměř hotov. Paradoxně mně to umožnila i pandemie koronaviru, protože na to mám teď dost času.

A co si myslíte o tahanicích kolem odstraněné sochy maršála Ivana Koněva?

Vystudoval jsem akademii umění, takže si troufám říci, že jde o velmi průměrné dílo. Nebylo proto ani náhodou ozdobou Prahy 6. Přesto si ale myslím, že tam Koněvova socha měla zůstat.

Tahle varianta je už ale definitivně ztracena. Ruské velvyslanectví totiž reagovalo v diskusi o Koněvově soše s vedením Prahy 6 velmi hystericky. Hystericky se nakonec chovalo i vedení této městské části. Vysvětlující tabulky o tom, kdo byl maršál Koněv a že se například zúčastnil krvavého potlačení maďarského povstání a že se podílel i na přípravách okupace Československa, se neměly stát součástí pomníku, protože to mění jeho charakter. Nebyl to už ten původní pomník. Tabulky měly být instalovány vedle něj, jako tomu je například v Německu.

Fér mně nepřipadá ani poslední krok Prahy 6, která využila karanténu k tichému odstranění Koněvovy sochy, navíc těsně před výročím vítězství nad hitlerovským Německem. Tohle mně přijde dost nedůstojné. Koněv se totiž na porážce Německa - ať se to někomu líbí, nebo ne - výrazně podílel.

Osobně si ale myslím, že pokud by ruské velvyslanectví jednalo na samém počátku té rozmíšky racionálně a bez hysterie, tak v Dejvicích stojí Koněvova socha dodnes. Její odvoz mně ale nevadí. Mnohem horší je odstranění Koněvovy desky na Staroměstském náměstí, která byla odhalena bezprostředně po válce v červnu 1946. Takže na rozdíl od té sochy vypovídala o době, ve které byla instalována.

Video: Policie má pádný důvod mě chránit. Socha Koněva byla pomníkem české servility, říká pražský primátor Hřib

V Česku nedostanete policejní ochranu jen tak. Abych o ni požádal, mi doporučila nejen policie, říká pražský primátor Zdeněk Hřib. | Video: Martin Veselovský
 

Právě se děje

Další zprávy