V baru s opozičníky: Utekli před Putinem a Lukašenkem, nový domov našli v Gruzii

Ondřej Soukup Ondřej Soukup
14. 5. 2022 13:16
Strmá a úzká ulička, jakých je v centru gruzínského hlavního města Tbilisi mnoho. Na vývěsce u vchodu hlásá nápis v azbuce slovo "Plocho", tedy v ruštině "špatně". V miniaturní místnosti na zdi svítí neonové heslo "Tak špatně, až je dobře". Bar s místním řemeslným pivem je jedním z center zdejší ruské a běloruské opozice.
Ulici v gruzínském hlavním městě Tbilisi, ilustrační foto.
Ulici v gruzínském hlavním městě Tbilisi, ilustrační foto. | Foto: Shutterstock.com

Od našeho zvláštního zpravodaje - Podnik v Tbilisi patří lidem, z nichž někteří pracovali pro ruskojazyčný server Mediazona, který je nyní v Rusku zablokovaný a označený coby "zahraniční agent". 

"Teď se tu podobná místa rojí jako houby po dešti. Bar Cheers patří Bělorusům, o ulici níž je ukrajinský podnik, jedni ruští známí otevřeli před deseti dny další hospodu, ani jsem tam ještě nebyl, nestačím to sledovat," vypočítává Dmitrij Okrest, ruský novinář a autor několika knih, včetně jedné o rozpadu socialistického bloku ve východní Evropě. Do Gruzie dorazil několik týdnů před začátkem ruské invaze na Ukrajinu. Další jeho krajané či opozičně smýšlející Bělorusové, kteří jsou proti režimu Alexandra Lukašenka, ho v poslední době následovali.

"Tak špatně, až je dobře." Ruský neonový nápis v baru, kde se schází ruská a běloruská opozice.
"Tak špatně, až je dobře." Ruský neonový nápis v baru, kde se schází ruská a běloruská opozice. | Foto: Ondřej Soukup

Gruzie je pro Rusy a Bělorusy, kteří prchají před zvůlí jejich režimů, atraktivní, protože zde na rozdíl od zemí Evropské unie nepotřebují víza. Mohou tady pobývat rok a poté musí alespoň na jeden den odjet ze země a lhůta běží od začátku. Také mírné klima, moře, skvělá kuchyně či vyhlášená pohostinnost z Gruzie dělá oblíbenou destinaci.

Na sociálních sítích i mezi lidmi však lze slyšet názory, že Rusů je v Gruzii příliš. Oficiální čísla nejsou veřejná, neoficiálně se říká, že od počátku války na Ukrajině sem přijelo osmnáct tisíc Rusů, asi čtrnáct tisíc Bělorusů a zhruba deset tisíc Ukrajinců. Když jdete po hlavním bulváru Šota Rustaveli ve Tbilisi, máte pocit, jako kdyby byla turistická sezona v plném proudu. Ta přitom ještě ani nezačala.

Jako první začaly prudce stoupat ceny nájmů bytů. "Protože jsem přijel ještě před válkou, pronajal jsem si třípokojový byt ve čtvrti Vake za 350 dolarů měsíčně (asi 8300 korun). Dneska se podobný pronajímá minimálně za čtyřnásobek," vysvětluje Dmitrij Okrest. 

Obavy z možného útoku

Podle ruského novináře Okresta v Gruzii na začátku invaze panovala napjatá atmosféra. "Byli lidé, kteří tvrdili, že když tady bude moc Rusů, tak se Vladimir Putin rozhodne je ochránit a vojensky zaútočí. Pokud by se tak stalo, vím, že mám asi dvě hodiny na to, abych se dostal na letiště a utekl. Kdyby Moskva vyhrála, skončím v base, a pokud ne, tak tady také nebudu moci žít," tvrdí.

Obavy Gruzínců místy dostávaly bizarní podoby. Na zdech v Tbilisi například někdo sprejoval trojúhelníky, následně se začaly šířit zvěsti, že takto ruští rozvědčíci označují budoucí cíle pro bombardování.

Nasprejovaný trojúhelník v Tbilisi.
Nasprejovaný trojúhelník v Tbilisi. | Foto: Ondřej Soukup

"Policie oznámila, že zadržela dvě dívky slovanského původu. Jenže pak se zjistilo, že autorem je gruzínský sprejer a ornament je stylizovaný portrét jeho kocoura," usmívá se Dmitrij Okrest.

Ředitelka gruzínské pobočky nevládní organizace Transparency International Eka Gigauriová vysvětluje, že v týdnech po ruském útoku na sousední stát panovaly také obavy z nově příchozích, brzy se ale uklidnily. "Gruzínci pochopili, že to jsou lidé, kteří utíkají před Putinovým režimem," podotýká. 

Prodej ukrajinských vlajek v centru Tbilisi.
Prodej ukrajinských vlajek v centru Tbilisi. | Foto: Ondřej Soukup

Jednou se vrátím domů

Naprostá většina Rusů a Bělorusů, kteří jsou nyní v Gruzii, neví, jak dlouho tu zůstane. "Uvidí se v létě, teď se nedá plánovat. Spousta lidí utekla z Ruska, chtěli by do Evropy, ale téměř není jak získat víza, pokud nejste známý aktivista nebo slavný novinář. Hodně lidí také neumí pořádně jazyky, co budou dělat někde v Německu, když umí jen špatně anglicky?" pokládá si rétorickou otázku Dmitrij Okrest.

Ve výhodě jsou programátoři a další lidé, kteří mohou pracovat na dálku. Problémem je ovšem integrace do gruzínské společnosti. "Starší generace a ti, kteří pracují v turistice, ještě rusky umí, mladí zase často umí anglicky, ale to samozřejmě nestačí. Chtělo by se to naučit jazyk, ale to opravdu není nic jednoduchého," říká běloruský novinář Seviarin Kviatkouski, který byl loni v Bělorusku zatčen, podmínečně propuštěn a následně nelegálně opustil zemi a dostal se do Gruzie.

Kviatkouski by se přitom někdy chtěl přestěhovat do Polska. "Pronajal bych si byt někde v Bialystoku u hranic a každé ráno bych se díval směrem k Bělorusku. Jednou se tam přece vrátím," říká zasněně. 

Video: Ruský žoldák prozradil, proč odmítl bojovat na Ukrajině

„Ne, chlapci, jděte sami beze mě.“ Ruský žoldák prozradil, proč odmítl bojovat na Ukrajině | Video: Reuters
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 45 minutami

ČEZ nepodal nabídku na odkup zásobníků plynu RWE v Česku

Společnost ČEZ nepodala nabídku na odkup zásobníků plynu společnosti RWE v České republice. Řekl to mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. Termín pro podání nabídek případných zájemců měl vypršet v pondělí. Lidové noviny uvedly, že podle důvěryhodných informací listu jsou zájemci v podstatě dva - vedle ČEZ také Energetický a průmyslový holding (EPH) jednoho z nejbohatších Čechů Daniela Křetínského. 

Šest zásobníků patří dceřiné firmě RWE Gas Storage CZ, která je největším provozovatelem plynových zásobníků v Česku. Zásobníky pojmou 2,7 miliardy metrů krychlových plynu, což odpovídá spotřebě České republiky za dva zimní měsíce.

Zdroj: ČTK
před 53 minutami

Kancléř Mynář si loni vydělal 2,6 milionu hrubého, platy zveřejnil server

Prezidentský kancléř Vratislav Mynář si loni ve své funkci vydělal 2,6 milionu korun hrubého. Zhruba tři čtvrtiny z toho tvořil jeho plat a zbývající čtvrtinu odměny. Sněmovní kancléř, kterým byl až do letošního jara Jan Morávek, si loni vydělal 1,7 milionu hrubého a z toho odměna tvořila 40 tisíc korun. Senátní kancléřka Jana Vohralíková si podle serveru loni vydělala 2,1 milionu hrubého. Osoba bez uvedení jména, která zastávala "vedoucí pozici č. 1" na úřadu vlády, vydělala ve své funkci loni 1,7 milionu hrubého. Loňský plat dalších státních úředníků zveřejnil server Platyúředníků.cz. V pondělí o tom v tiskové zprávě informovala organizace Hlídač státu.

Platy a odměny za loňský rok jí poskytlo přes 230 subjektů. Zaslaly údaje k více než 1800 pozicím v managementu svých úřadů, organizací nebo podniků.

Zdroj: ČTK
Další zprávy