V Afghánistánu už dva roky funguje dívčí orchestr. I přes výhrůžky smrtí dál bojuje za práva žen

Adéla Očenášková Adéla Očenášková
26. 1. 2017 22:42
"Hudba je moje povolání, je to něco krásného. Měla bych být pyšná na to, že jsem hudebnice." Tak mluví o své velké zálibě osmnáctiletá dirigentka Zarifa z Afghánistánu, která hraje společně s dalšími devětadvaceti členkami v prvním afghánském dívčím orchestru. Rodina ji nechápe, společnost jí opovrhuje a nejednou zažila i vyhrožování smrtí. Přesto ona i ostatní dívky pokračují ve své činnosti a teď to dotáhly zase o něco dál – dostaly prostor na prestižním Světovém ekonomickém fóru v Davosu.
Afghánský ženský orchestr Zohra.
Afghánský ženský orchestr Zohra. | Foto: Reuters

Davos – Každoroční Světové ekonomické fórum ve švýcarském Davosu, které řeší mimo jiné i otázky ženských práv, se letos dočkalo nového zpestření. Na jeho zakončení zahrál první čistě dívčí orchestr z Afghánistánu.

Dívkám se tam podařilo dostat i přes obrovské nepochopení ze strany rodin i širšího okolí a přes nejrůznější formy zastrašování.

"Když jdu domů, může ke mně klidně někdo přijít a zabít mě. Tolik se bojím o svoji bezpečnost. Mám strach," popisuje pro Reuters devatenáctiletá Negin Chpalwaková, která v orchestru figuruje jako dirigentka. Pochází z provincie Kúnar na severovýchodě země, kde páchá násilnosti islamistické hnutí Tálibán. Kúnár leží asi 230 kilometrů od afghánské metropole Kábulu.

Negin, první afghánské dirigentce, se vždy dostávalo povzbuzení jen od jejího otce. Navzdory dalším členům rodiny. "Jestli jí dovolíš navštěvovat hudební školu, už nebudeš můj syn," vypráví pro server The news international Negin, co kdysi řekla jejímu otci babička.

Beethoven i tradiční afghánské písně

V orchestru, který si říká Zohra, působí celkem třicet dívek ve věku od třinácti do dvaceti let. Některé tu hrají na tradiční afghánské nástroje jako například smyčcový rebab, jiné hudebnice umí na housle nebo třeba na klavír.

Během vystoupení dívek, jejichž hlavy pokrýval tradiční muslimský hidžáb, zazněly v Davosu jak písně typické pro afghánskou kulturu (například Watan Jan, v překladu "Drahá domovino"), tak světoznámá díla jako Devátá symfonie od Ludwiga van Beethovena.

S nápadem na založení orchestru, který měl ve svých začátcích jen pět členek, přišla v roce 2014 jedna z dívek z Afghánského národního institutu hudby (ANIM). Institut dlouhodobě bojuje za prosazení afghánských žen v hudbě.

Když se v letech 1996–2001 držel v zemi pevně u moci Tálibán, byla hudba i jiné umění přísně zakázány. I dnes je však pro mnoho muslimů nepředstavitelné, že by se místní ženy mohly věnovat nějaké umělecké činnosti.

"Afghánské dívky to mají tak těžké. Ženy představují někoho, kdo byl měl zůstat doma a uklízet," potvrzuje Negin.

"Teď je to na mojí generaci, aby se pokusila něco změnit," dodává její kolegyně – osmnáctiletá Zarifa Adibová, která v orchestru hraje na violoncello a někdy také diriguje. Její domov se nachází v provincii Ghazní. Rodina ji v tom, co ji baví nejvíce, nikdy nepodporovala. 

"Ale já jsem přesvědčena, že hudba neznamená nic špatného a není to nic, za co bych se měla stydět. Hudba je moje povolání, je to něco krásného. Měla bych být pyšná na to, že jsem hudebnice," tvrdí odhodlaně Zarifa. 

Dívky si za svou hudební činnost vysloužily také první ocenění. Dánská organizace Freemuse, která se zaměřuje na cenzuru a lidská práva v hudbě, jim udělila cenu Freemuse Awards za rok 2017. "Zohra je malý zázrak," komentuje činnost orchestru výkonný ředitel organizace Ole Reitov.

Teď se dívky připravují na vystoupení v Curychu, Ženevě a také v Německu, kde se představí v Berlíně a ve Výmaru.

"Přejeme si, abychom mohly v budoucnosti navštívit i další země. Chceme lidem ukázat, že afghánské ženy jsou silné a že můžeme dělat, cokoliv chceme," uzavírá Negin.

 

Právě se děje

Další zprávy