Uprchlíkem na Sahaře. Do pouštní oázy prchají tisíce lidí, obklopuje je oceán písku

Tábor v nekonečném písku Sahary. Uprchlíkům v Mauritánii pomáhají i peníze z Česka
27 tisíc z nich jsou děti a mládež do 18 let.
Pravidelné příděly rýže. Lidé v táboře jsou závislí na potravinových dávkách.
Typickými obyvateli Bassikonou jsou i Tuarégové.
Nedaleko tábora Mbera leží město Bassikounou, kde pomáhá český program MEDEVAC.
Foto: Jiří Pasz
Jiří Pasz
6. 11. 2021 20:17
Malé vrtulové letadlo OSN letí už třetí hodinu přes východní Saharu a místy to s ním v horkém vzduchu hází víc, než je obvyklé. Z výšky je dobře vidět neuchopitelný rozměr největší pouště planety: nekonečno písku, kamení a výhně. Krátce před přistáním se v oranžovém oceánu objevují překvapivé ostrovy zeleně.

Mauritánie, od našeho spolupracovníka - Z písku vyrůstají stromy a keře, mezi nimi se táhne souvislá pokrývka pohublé trávy. Okolo periferního mauritánského městečka Bassikounou je totiž voda. A ta je jedním z hlavních důvodů, proč 25 kilometrů odtud v jednom z největších uprchlických táborů světa žije 67 tisíc uprchlíků ze sousedního Mali.

"Z Mali jsme utíkali ve skupině osmnácti lidí, přežili jsme jen dva. Zbytek popravili malijští vojáci," vypráví jeden z uprchlíků s tím, že musí zůstat v anonymitě, protože se bojí odplaty. V táboře Mbera žije už osm let a má sedmičlennou rodinu. Živi jsou z potravinových přídělů UNHCR, někdy se podaří malý přivýdělek jako řízení auta či překládání pro neziskovky.

Příbytky v uprchlickém táboře Mbera.
Příbytky v uprchlickém táboře Mbera. | Foto: Jiří Pasz

Jejich rodinný příbytek tvoří několik stanů sestavených z čehokoliv, co je po ruce: z pláten, dek, látek, plechů, proutěných matrací nebo pokroucených klacků. Vedle je malá zahrádka na pěstování zeleniny a jáma pro pálení odpadků. Spalování metr od provizorní kuchyně ilustruje klasické problémy většiny uprchlických táborů po světě, i v Mbeře - dnes čtvrtém největším osídlení v Mauritánii - jsou potíže zajistit základní služby.

Na otázky ohledně bezpečnosti v Mali a návratu do vlasti otec rodiny jen smutně pokyvuje hlavou. "Vždyť je tam válka. Lidé čekají na pomstu, velkým problémem je zlá krev mezi námi všemi. Všichni jsme obětí války," říká.

Konflikt v Mali, často zploštěný na boj s džihádisty, je ve skutečnosti mnohem komplikovanější a chaotičtější, což odnášejí hlavně civilisté sevření mezi různé násilné skupiny a jejich zájmy. Země se začala otřásat po pádu libyjského diktátora Muammara Kaddáfího v roce 2011. Dobře vyzbrojení a vycvičení žoldáci se vraceli domů do Mali, kde na severu vyhlásili nezávislý stát. Nad ním ale brzy převzali moc islámští extremisté a bojovníci z arabských států, včetně těch z al-Káidy. Proti nim následně zakročila francouzská armáda, která měla donedávna v Mali přes pět tisíc vojáků.

Foto: Aktuálně.cz

Situaci v zemi v poslední době výrazně zkomplikovaly dva vojenské převraty loni v srpnu a letos v květnu. Zda se uskuteční volby naplánované na únor 2022, které měly znovu předat moc do rukou civilistů, nyní není jasné. V říjnu informovaly světové agentury, že zatímco Paříž plánuje stažení poloviny svého kontingentu, malijská junta chce francouzské vojáky nahradit ruskými žoldáky z Vagnerovy skupiny.

Vagnerova skupina

Vagnerova skupina je ruská soukromá armáda účastnící se různých konfliktů po celém světě, například v Sýrii, Libyi, Středoafrické republice nebo na Ukrajině. Spekuluje se, že žoldáky vysílá Moskva, aby hájili její zájmy tam, kde nemůže či nechce přímo zasáhnout oficiální ruská armáda. Skupina bývá spojována s miliardářem a blízkým spolupracovníkem ruského prezidenta Jevgenijem Prigožinem, přezdívaným Putinův šéfkuchař.

Prigožina, který mimo jiné vlastní i proslulou trollí farmu v Petrohradu, v březnu americká FBI zařadila na svůj seznam nejhledanějších zločinců a vypsala odměnu 250 000 dolarů (více než 5,5 milionů korun) na jeho dopadení a zatčení. Vagnerovci sami jsou obviňováni z válečných zločinů: mučení, vražd, poprav, zotročování či znásilňování a v současnosti jejich působení vyšetřuje komise OSN.

Pokračující posilování militantních skupin v Mali a jejich šíření do sousedních zemí, zejména do Burkina Fasa a Nigeru, by mohly al-Káidě a Islámskému státu pomoci vytvořit si nové bezpečné útočiště a destabilizovat postupně celý obrovský region sahelu v sousedství Evropy. Například severní Mali zůstává hlavním tranzitním bodem pro mladé migranty z celé západní Afriky, kteří se chtějí přes Alžírsko nebo Libyi dostat do Evropy.

Slabá ekonomika a nedostatek pracovních vyhlídek navíc vedly mnohé místní k tomu, že si vydělávají obchodováním s migranty či pašováním drog. Konflikt v Mali už donutil opustit domovy téměř dva miliony lidí - a mnozí z nich skončili právě v sousední Mauritánii. Násilí na civilistech se podle nezávislých zpráv dopouštějí všechny strany bojů, včetně armády. 

Pekař ve městě Bassikounou.
Pekař ve městě Bassikounou. | Foto: Jiří Pasz

Mám pořád strach

Mauritánská pouštní hranice s Mali měří přes 2200 kilometrů a se svými přímými linkami a pravými úhly je typickým pozůstatkem koloniálních časů. Prostupné pomezí obou států nyní střeží vládní vojáci. Před konfliktem přitom byly různé komunity okolo města Bassikounou zvyklé přes hranici volně přecházet a čile obchodovat - do malijského Timbuktu je to ostatně blíže než do hlavního města Mauritánie. Boje ale všechno změnily a přetrhaly. Pro ovoce a zeleninu pro region je teď nutné cestovat až 1400 kilometrů.

Přímo z malijského Timbuktu jsou i dva běženci, kteří jsou ochotní hovořit s cizinci. Mluvit s bělochy tady, v uprchlickém táboře u Bassikounou, znamená riskovat. Layla Walet Mohamedová a Cheik Emakni jsou jedni z herců vůbec prvního mezinárodně úspěšného mauritánského filmu s názvem Timbuktu režiséra Abderrahmana Sissaka, který popisuje hrůznou tragikomičnost nástupu džihádistů v Mali.

Layla Walet Mohamedová a Cheik Emakni.
Layla Walet Mohamedová a Cheik Emakni. | Foto: Jiří Pasz

"V táboře jsou nomádi, Berberové, pastevci, chudí lidé. Zbytek mé rodiny zůstal v Mali, ale utekli před konfliktem do Sahary. Já sám se bojím, nevím, zda mě nehledají a neublíží mi," líčí Emakni a dodává, že díky filmu je tu všichni znají. "Mám pořád strach," dodává.

To, že být viděn ve společnosti bělochů je pro obyvatele uprchlického tábora nebezpečné, potvrzuje i Layla Mohamedová. "K sobě domů vás vzít nemohu. Naše situace je choulostivá. Jsme tu zablokovaní, nemůžeme nic dělat," upozorňuje. Při otázce, proč s rodinou odešla z Mali, se rozpláče a nechce dál pokračovat. Oba herci se shodují na tom, že hrůzy jako kamenování zaživa, zobrazené ve filmu Timbuktu, se v Mali skutečně dějí.

Mauritánie

Západoafrická Mauritánie s 4,6 miliony obyvatel je velká zhruba jako Francie a Německo dohromady, 90 procent jejího území tvoří neobyvatelná poušť. Ačkoliv země v minulosti zažila vojenské převraty, nyní je považována za jednu z nejstabilnějších v regionu Sahelu.

V Mauritánii se nachází naleziště železné rudy, ropy nebo fosfátů, v žebříčku Indexu lidského rozvoje se umístila ze 189 hodnocených zemí na 157. místě. Jedním z největších společenských problémů představují pozůstatky systému otroctví, které země zrušila v roce 1981 až jako poslední stát planety. Podle odhadů tu v nějaké formě otroctví či nevolnictví žije až milion lidí.

Česká stopa v Mauritánii

Asi 25 kilometrů od uprchlického tábora stojí ve městě Bassikounou poliklinika Centre de Santé, je plná lidí hledajících zdravotnickou pomoc. Jsou mezi nimi jak místní, tak uprchlíci, před ordinacemi vysedávají mnohdy celé rodiny. Muži odění v tradičních bílých a modrých tunikách a turbanech, ženy v černých i barevných hidžábech, neposedné děti pobíhají okolo nich.

Oblast, ve které Bassikounou leží, je největším regionem Mauritánie, příchod uprchlíků tu populaci zdvojnásobil. Malé zdravotnické středisko ve městě tak nyní spádově slouží celkem 150 tisícům lidí. Místnímu zdravotnictví už dva roky pomáhá český vládní program MEDEVAC, který v místě uskutečňuje humanitární organizace Světový luterský svaz (LWF) s podporou české Diakonie.

Pacientky polikliniky v Bassikounou.
Pacientky polikliniky v Bassikounou. | Foto: Jiří Pasz

Šéf mauritánské kanceláře LWF Moussa Gandega potvrzuje, že pomoc je místními lidmi velmi vítaná. "Je opravdu namístě. Zdravotníci tady doposud neměli rentgen, ultrazvuk či nemohli dělat rozbory krve. Pacienti museli i kvůli zubaři jezdit stovky kilometrů. Nyní se udělá vše přímo ve městě, což šetří nejen peníze a čas lidí, ale hlavně jejich zdraví," zdůrazňuje.

Ještě donedávna přitom byla situace složitá. "Zničili jsme postupně pět sanitek, jezdil jsem pořád tisíce kilometrů tam a zpět špatnou cestou v poušti," uvádí řidič zdravotnického centra. Nemocní lidé museli být mnohdy převáženi do 200 kilometrů vzdáleného města Nema, v horším případě až 1400 kilometrů do hlavního města Nuakšottu.

Řidič sanitky z Bassikounou.
Řidič sanitky z Bassikounou. | Foto: Jiří Pasz

Doktor Mohamed Mahmoud, jeden z lékařů polikliniky v Bassikounou, popisuje, co se díky české pomoci ve středisku podařilo vybudovat. Ukazuje nově vyvolané rentgenové snímky, které už brzy lékaři budou moct v digitální podobě posílat místním pacientům do mobilů, aby je měli kdykoliv k dispozici pro jiné doktory. V laboratořích je i další vybavení jako ultrazvuk nebo přístroje na analýzu krve.

Mahmoud si povzdechne, že teď by bylo potřeba personálu víc. Podobně jako čeští lékaři je i on v současnosti přetížený, pro mnoho lidí je jeho léčba jedinou šancí na uzdravení. "Máme rozhodně více práce a pacientů, než když jsme tato vyšetření nemohli dělat. Péče je ale podstatně lepší, a dokonce k nám teď jezdí i pacienti z hlavního města provincie," dodává.

MEDEVAC

Program českého ministerstva vnitra MEDEVAC funguje od roku 1993 a zaměřuje se na poskytování zdravotnické pomoci přímo v zemích, jejíž obyvatelé trpí v důsledku válek, přírodních katastrof nebo nepříznivých socioekonomických podmínek. Jeho cílem je podpořit zdravotnickou infrastrukturu či nabídnout přímou pomoc zasaženým lidem na místě, a předejít tak migraci do dalších zemí. Hlavní aktivitou je vysílání lékařských týmů do zahraničí, stáže a školení zahraničního zdravotnického personálu, podpora zdravotnických projektů a zdravotně-humanitární evakuace. 

Reportáž vznikla díky podpoře Diakonie ČCE.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 5 minutami

V polovině června proběhne na Slovensku líčení v případu Babišovy evidence u StB

Bratislavský krajský soud vypsal na 14. června líčení v případu žaloby předsedy hnutí ANO a bývalého premiéra Andreje Babiše, který se domáhá verdiktu, že v dokumentech někdejší československé tajné policie StB je jako její agent veden neoprávněně. Termín soudního jednání potvrdil mluvčí soudu Pavol Adamčiak.

Mluvčí neuvedl, zda soud v červnu vynese rozhodnutí. V seznamu vypsaných líčení je ale ke zmíněnému případu uvedena poznámka "líčení a rozhodnutí". Přelíčení, které bylo plánováno už na loňský prosinec, krajský soud tehdy zrušil po žádosti Babišova právního zástupce. Odročení se domáhal kvůli podezření na onemocnění covidem-19 a souvisejícím karanténním opatřením.

Slovenské soudy se Babišovou žalobou zabývají od roku 2012. Dva verdikty obecných soudů, jeden ve prospěch a druhý v neprospěch Babiše, slovenský ústavní soud postupně zrušil. Naposledy tak tříčlenný senát ústavního soudu učinil v roce 2019 a případ vrátil bratislavskému krajskému soudu k novému projednání. Svůj krok tehdy ústavní soudci zdůvodnili tím, že slovenské soudy neurčily, kdo má být ve sporu žalovanou stranou.

Jiný senát slovenského ústavního soudu již v roce 2017 v Babišově případu rozhodl, že žalovaným ve zmíněných sporech nemůže být slovenský Ústav paměti národa, který je obdobou českého Ústavu pro studium totalitních režimů a který dokumenty po StB spravuje. Byl to průlom v praxi slovenských soudů, které dříve ve věci evidence osob u StB často umožňovaly žalovat právě tamního Ústavu paměti národa. Ústavní soud tehdy ale neuvedl, kdo by místo toho měl být žalovanou stranou. Také Babiš ve své kauze zažaloval ÚPN a spolupráci s StB opakovaně popřel.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 39 minutami

Kanoistka Fišerová má další medaili z ME, v Liptovském Mikuláši získala bronz

Kanoistka Tereza Fišerová získala na mistrovství Evropy ve vodním slalomu v Liptovském Mikuláši bronzovou medaili. Na stupně vítězů na kontinentálním šampionátu se čtyřiadvacetiletá česká reprezentantka prosadila potřetí za sebou. V minulých dvou letech skončila pokaždé druhá.

Zvítězila Britka Mallory Franklinová. Stříbrná olympijská medailistka z Tokia a bývalá mistryně světa navázala na evropský titul z roku 2019. Fišerová za ní ve finále zaostala o 2,42 sekundy.

Druhé místo obsadila Francouzka Marjorie Delassusová s odstupem 1,72 sekundy na vítězku. Všechny tři medailistky zvládly finálovou jízdu čistě.

Další česká finalistka Gabriela Satková skončila s dvěma trestnými sekundami osmá.

Olympijský vítěz Slovinec Benjamin Savšek je počtvrté mistrem Evropy ve vodním slalomu. Čeští kanoisté ve finále v Liptovském Mikuláši chyběli.

Zdroj: ČTK
před 40 minutami

Veslaři Vraštil se Šimánkem vstoupili do sezony třetím místem ve SP

Dvojskif lehkých vah Miroslav Vraštil a Jiří Šimánek vstoupil do nové sezony, jejímž vrcholem bude mistrovství světa v Račicích, třetím místem v úvodním závodě Světového poháru v Bělehradě. Z vítězství se radovali Švýcaři Jan Schäuble a Raphaël Ahumada Ireland, za kterými čeští reprezentanti zaostali o dvě sekundy.

Čtvrtá posádka z loňských olympijských her v Tokiu v Srbsku vyhrála rozjížďku i semifinále, dnešní finálovou jízdu začali Vraštil se Šimánkem pozvolně. Na prvním mezičase 500 metrů byli šestí, postupně se posouvali vpřed a dostali se až na druhé místo za suverénní Švýcary. Ve finiši ale neodolali ataku španělské dvojice Manel Balastegui, Caetano Horta a po fotofiniši klesli na třetí pozici.

Dvojskif lehkých vah Kristýna Neuhortová, Veronika Činková byl ve finále šestý. Boj o medaile dnes ještě čeká skifařku Jitku Antošovou, která pojede po 14. hodině.

Další čtyři české posádky se představily ve finále B. Pavlína Flamínková a Radka Novotníková na dvojce bez kormidelnice svou poslední jízdu vyhrály a celkově skončily sedmé. Jan Cincibuch a Jakub Podrazil obsadili na dvojskifu druhé místo. Skifařka Anna Šantrůčková i párová čtyřka Filip Zima, Dalibor Neděla, Tomáš Šišma, Jan Fleissner dojely třetí.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 1 hodinou

Kanoista Martin Fuksa dvakrát vyhrál i na Světovém poháru v Poznani

Kanoista Martin Fuksa vybojoval na Světovém poháru v Poznani stejně jako před týdnem v Račicích dvě vítězství. Nejprve ovládl závod na 500 metrů a poté triumfoval i na dvojnásobné trati. V obou případech odsunul na druhé místo Rumuna Catalina Chirilu. Kajakář Josef Dostál skončil v závodu na 1000 metrů čtvrtý.

Fuksa ovládl pětistovku se suverénním náskokem 1,32 sekundy před Rumunem Catalinem Chirilou, který vylepšil třetí příčku z Račic. Brazilský olympijský vítěz Isaquias Queiroz, jenž před týdnem zaostal za českým kanoistou na druhé příčce o tři desetiny, v Polsku nestartoval. Fuksův mladší bratr Petr obsadil šesté místo.

Na kilometru Fuksa porazil Chirilu o 62 setin. "Doufal jsem, že ve finiši už do mě nikdo nepůjde. Už nezbývalo moc sil a přemlouvat se na to jít s někým do finiše by nebylo úplně nejlehčí. Vítr se trochu otočil a foukal přímo zprava, takže to neodsejpalo tak, jako když fouká do zad. Ale zvládl jsem to do zlatého konce a to je úplně nejdůležitější," uvedl dvojnásobný mistr světa a desetinásobný evropský šampion v nahrávce pro média.

Devětadvacetiletý český reprezentant má na kontě už 15 vítězství ve Světovém poháru.

Čtyřnásobný olympijský medailista Dostál po nevydařeném vystoupení v Račicích na deblkajaku s Radkem Šloufem neuspěl v boji o stupně vítězů ani na singlu. Ve finále kilometrové trati dojel čtvrtý téměř sekundu za třetím Belgičanem Artuurem Petersem. Vyhrál čtyřnásobný mistr světa a stříbrný olympionik z Tokia v této disciplíně Portugalec Fernando Pimenta.

Se čtvrtým místem v úvodu sezony byl Dostál i vzhledem k povětrnostním podmínkách v Polsku spokojený. "Závod jsem si vážně užil. Už před startem jsem cítil dobrou energii. Hezky jsem vyrazil, takticky jsem sednul na vlnu, akorát finiš jsem začal moc brzy a ke konci jsem vytuhnul," řekl Dostál.

Čtyřkajak Jakub Špicar, Radek Šlouf, Jan Vorel, Daniel Havel byl na pětistovce osmý, stejně jako ženská posádka Kateřina Zárubová, Barbora Betlachová, Eliška Betlachová, Adéla Házová. Na dvoustovce deblkanoistek uzavřely finálovou osmičku Alžběta Veverková s Martinou Malíkovou.

Světový pohár v Poznani provázel silný vítr, kvůli kterému pořadatelé změnili program a všechny sobotní finálové jízdy přeložili na dnešek. Závodilo se pouze o medaile, finále B a C byla zrušena.

Zdroj: ČTK
Další zprávy