Sobeckost evropské politiky roste. Unii chybí vizionář, který by bouchl do stolu

Jan Gazdík Josef Pazderka Jan Gazdík, Josef Pazderka
Aktualizováno 28. 3. 2017 8:06
Britská premiérka Theresa Mayová požádá ve středu Brusel oficiálně o spuštění procesu odchodu své země z Evropské unie. Tzv. brexit budí na ostrovech i ve zbytku Evropy řadu obav a emocí. Podle zpravodaje Českého rozhlasu ve Velké Británii Jiřího Hoška jsou ale mnohdy zbytečné. "Nikdo v Británii si neumí představit, že by se měly vrátit superpřísné kontroly na hranicích. Že by třeba Čech, který si chce zaletět na víkend do Londýna, potřeboval znovu vízum," tvrdí Hošek v první části rozhovoru pro Aktuálně.cz.
"Odcházíme," oznámila Unii britská premiérka Therese Mayová.
"Odcházíme," oznámila Unii britská premiérka Therese Mayová. | Foto: Reuters

Český expert na moderní dějiny Velké Británie a jejího impéria profesor Martin Kovář si myslí, že tzv. brexit může být pro EU užitečnou lekcí ke spuštění potřebných změn. Souhlasíte?

Jiří Hošek: Doufám, že se státy EU i lidé v Bruselu opravdu zamyslí nad tím, co vedlo většinu britských voličů k hlasování o odchodu jejich země z unie. Tam, kam se totiž unie postupně dostala a jak aktuálně vypadá, totiž k hlasování Britů určitě přispělo.

Myslím si ale, že čím dál víc evropských států je příliš zahleděných do sebe. Sobeckost evropské politiky zjevně roste.

Před námi jsou navíc parlamentní volby v Německu, prezidentské ve Francii, křehká politická a ekonomická situace je i v Itálii.

Evropě přitom schází respektovaný vizionář, který by bouchl do stolu a řekl, že politika unie se musí z gruntu změnit.

Protože s frustrací voličů a naštvaností Britů, která se může potenciálně přenést i do dalších unijních zemí, je potřeba něco dělat. Ani německá kancléřka Angela Merkelová ale podle všeho nemá sílu do tohoto "hnisavého vředu" říznout. 

Jak vlastně lidé ve Velké Británii vnímali některá ostrá slova z Bruselu kolem brexitu? Tedy komentáře šéfa evropské komise Jeana-Claude Junckera o dezerci Britů nebo výhrůžky, že odchod z unie bude Británii bolet… Nepomohlo to britskému táboru příznivců odchodu z EU? 

Ano. 

Kdykoliv se Jean-Claude Juncker objevil na obrazovce nebo ho bylo slyšet v éteru, naskočila britskému brexitovému táboru podpora. V promile nebo procentech, ale naskočila.

Junckerovy komentáře byly a jsou strašlivě kontraproduktivní. Brity s jejich neobyčejným smyslem pro fair play i vírou pro demokratickou politickou soutěž velmi uráželo a popuzovalo, že někdo zpochybňuje jejich rozhodování. Jakkoli přitom můžeme s Junckerem věcně souhlasit, že brexit byl nožem vraženým do zad evropským partnerům.

Britové ale jednali podle pravidel hry, respektive podle článku padesát Lisabonské smlouvy, který členskému státu umožňuje odchod z unie.

A Velká Británie není typ země, ve které by se řeklo: my to hlasování budeme opakovat tak dlouho, dokud se nám nebude výsledek líbit.

Proč tedy podle vás Juncker v ostrých komentářích na adresu Británie pokračuje?

Ono je to vlastně už celkem jedno.

Ostatně ani z Londýna nezaznívaly před začátkem oficiálních jednání o odchodu Británie z unie úplně přátelské signály nebo vzkazy.

Myslím tím hlavně garance pro unijní občany, kteří v Británii dlouhodobě žijí. Potvrzení toho, že budou moci zůstat ve Spojeném království i po odchodu země z unie.

Britská vláda argumentuje reciprocitou. Tedy že tuto věc nemůže jednostranně garantovat, pokud nejsou ochráněna práva Britů žijících v zemích unie.

Dokáži si tedy představit, že momentální atmosféra nebo vztahy Londýna s unií by mohly být před začátkem oficiálních rozhovorů o odchodu Británie z Evropské unie výrazně lepší.

Zklidnit by se měly obě strany.

Britové jsou dál Evropané, jen malinko jiní

Co vlastně Britové vytýkají EU nejvíce? 

Na prvním místě bych zmínil fakt, že Spojené britské království nemělo a stále nemá kvůli členství v Unii úplnou kontrolu nad svými hranicemi. Jakkoli jde o ostrovní stát.

Nemůže tedy regulovat počet unijních občanů, kteří se rozhodli v Británii usadit. A jejich počet je v posledních letech opravdu vysoký.

Čistá migrace do Británie dosáhla jen v uplynulých dvou letech tří set třiceti tisíc osob ročně. To je i na tuto zemi hodně velké číslo.

Téma imigrace bylo proto v kampani před referendem o brexitu naprosto určující. 

A co bylo tou pomyslnou dvojkou?

Přebujelá unijní byrokracie.

Tedy jakási demokratická nezodpovědnost lidí, kteří Evropskou unii vedou. Řadě Britů vadí různé regulace a všelijaké normy, které unie pořád vymýšlí. A to i přes to, že jde někdy o výmysly médií. 

Pomyslnou trojkou je rozšířený britský pocit, že jejich vlast je až příliš podřízena evropskému parlamentu.

Většina Britů totiž chce, aby v jejich zemi platily zákony, které bude v první řadě schvalovat britská Dolní sněmovna, případně tamní regionální parlamenty.

A to je taky to, co konkrétně od brexitu očekávají?

Chtějí a budou dál akcentovat své evropanství, ale s tím, že jsou přece jen malinko jiní. Že se jim nelíbí cesta, na niž se unie jako politická entita vydala.

I přesto dál stojí o co nejpřátelštější vztahy s Evropskou unií. Prvořadou prioritou je teď pro ně co možná nejvolnější obchod s EU.

V diskusi o brexitu si ale musíme uvědomit jeden naprosto klíčový a nepříliš zmiňovaný fakt…

Tedy? 

… že Britové si v kampani před referendem o brexitu velmi dobře ujasnili, proti čemu jsou, co se jim nelíbí a proč chtějí unii opustit.

Pozdější vítězové ale před referendem o vystoupení z EU moc nepočítali s vítězstvím. Část z nich vlastně ani vítězství nechtěla, protože to brali jen jako gesto vzdoru.

Teď si pořád za pochodu ujasňují, jaký by měla mít Velká Británie s unií vztah a jaká by měla být pozice Spojeného království ve světě.

Jsou tedy zaskočeni tíhou toho rozhodnutí…

Najednou zjišťují, že vyjednat dohodu o volném obchodu se zeměmi, jako je Indie, Čína, Austrálie nebo Kanada, nebude otázkou týdnů, případně měsíců, ale že to může trvat velmi dlouho.

Někdy na jaře 2019, kdy může Velká Británie EU formálně opustit, to bude v této zemi nějaký čas asi ekonomicky hodně "drncat".

Nové dohody s unií nebo jinými státy nebudou ještě platit a Británie bude mít pravděpodobně nějaký čas docela velké problémy. Vůbec ale nepochybuji, že to Britové zvládnou.

Pohostinnost venkovských Britů se změnila

Ještě k Čechům, kteří dlouhodobě v Británii žijí a pracují. Jako zpravodaj Českého rozhlasu ve Spojeném království se s nimi určitě stýkáte. Podle oficiálních statistik by jich mělo být asi 60 000. Jak odchod Británie z unie vnímají oni?

Ve skutečnosti jich v Británii podle mě žije a pracuje mnohem víc než těch šedesát tisíc.

Musíme přihlédnout i k tomu, jak si nalinkovali svůj život. Žijí tady Češi, ke kterým patřím mimochodem i já, kteří vědí, že se dříve nebo později vrátí do vlasti. Tihle lidé brexit nijak zvlášť neprožívají.

Pak je tady ale většina Čechů ze smíšených manželství. Nebo těch, kteří svou budoucnost viděli v Británii jako unijní zemi, takže tu dlouhodobě pracují.

Právě oni jsou teď ohledně svého statutu nervózní. Narostl počet jejich žádostí o trvalý pobyt v Británii, nebo dokonce o britské občanství.

Liší se ty obavy i třeba nějak regionálně? 

Ano.

Dřívější velmi dobrá atmosféra vůči cizincům se v menších britských městech nebo na venkově přece jen malinko změnila.

Život pro tuhle skupinu Čechů není v Británii už tak příjemný jako dřív. Tohle vám ale nesdělí žádná statistika. Jde vlastně jen o pohled míjejících se sousedů Angličana a Čecha. Třeba o debatu v obchodě nebo o výčitku v autobuse, kde mluvíte svým mateřským jazykem (češtinou) a někdo vám dá najevo, že mu to vadí.

Nehledě na tyto drobné a nepříliš časté nepříjemnosti ale Británie zůstává velmi přátelskou a tolerantní zemí.

Po brexitu se ale hodně mluvilo o xenofobních náladách Britů vůči Polákům i jiným národnostem. Došlo na rasistická hesla, minimálně jeden Polák po nenávistném útoku ve Spojeném království zemřel… 

V Londýně, kde žiji, se britská pohostinnost nezměnila ani o píď.

Po brexitu jsem naopak zaznamenal řadu velmi sympatických reakcí Britů. Styděli se a omlouvali za výsledek referenda, ale i za některé verbální útoky na cizince, které se odehrály mimo Londýn.

V Británii žije pětašedesát milionů lidí. Počet útoků na cizince sice není úplně zanedbatelný, ale přece jen je velmi nízký.

Žádný hon na cizince, že by se museli neustále otáčet, kdo za nimi stojí, se tady rozhodně nekoná. 

Do vaší práce zahraničního zpravodaje ve Velké Británii se brexit nějak promítl?

Jen v dobrém.

Co konkrétně tím máte na mysli? 

Postavení zahraničních novinářů ve Spojeném království nebývalo dříve vůbec dobré. Oficiální místa nás hodně přehlížela - málo komunikovala, naše žádosti o rozhovor nebo poskytnutí informací často ignorovala nebo zamítala. 

Teď si najednou britská vláda uvědomila, že vlastně evropská média přece jen potřebuje. To si tedy, myslím, měla uvědomit už někdy v roce 2015 a třeba by byl výsledek referenda o brexitu trochu jiný. Ale to jen na okraj. 

Teď najednou, doslova zničehonic, se speciálně pro zahraniční média začaly v úřadu premiéra na Downing Street konat tiskové brífinky.

Po něčem podobném volala obec zahraničních zpravodajů marně posledních deset let. Zlepšil se taky přístup britských politiků k nám zahraničním zpravodajům.

Britským politikům tedy najednou záleží na pověsti jejich země v očích Evropy?

Určitě. Velká Británie sice odchází z unie, ale ne z Evropy.

Proto si taky nikdo tady v Británii neumí představit, že by se měly vrátit superpřísné kontroly na hranicích. Že by třeba Čech, který si chce zaletět na víkend do Londýna a zajít na zajímavý zápas fotbalové Premier League nebo si něco koupit ve slevách, musel najednou stát frontu na vízum před britským velvyslanectvím v Praze.

Tohle si samozřejmě nepřejí ani Britové, kteří jsou zvyklí cestovat. Vyrážejí do Itálie nebo Francie na hory, do Španělska a Řecka na letní dovolenou. Od tohoto standardu se rozhodně odstřihnout nechtějí.

Na druhé straně byl ale tak trochu otrávený šíp z britského toulce na Evropu přece jen vystřelen.

Druhou část rozhovoru vydáme odpoledne. 

Musíme přijít s poselstvím a představou toho, jak by měla EU dál fungovat. Evropská komise musí změnit styl práce, říká ministr Zaorálek | Video: Filip Horký
 

Právě se děje

před 1 hodinou

Seemanová překonala český rekord i na kraulové čtyřstovce

Plavkyně Barbora Seemanová překonala v Taškentu další český rekord. Po čtvrteční kraulové dvoustovce posunula nejlepší čas i na dvojnásobné trati. Časem 4:08,89 vylepšila svůj předchozí rekordní zápis z loňského mistrovství světa v Kwangdžu o 84 setin sekundy.

"Čtyřstovka se mi stejně jako včera dvoustovka jela skvěle. Cítila jsem silný záběr, což je pro mě hodně důležité. I když je to čtyřstovka, která vždycky bolí, tak jsem se snažila ke konci do toho ještě kopnout, ale abych nevytuhla, což se ale pochopitelně trochu stalo," popsala rekordní závod dvacetiletá Seemanová v tiskové zprávě.

"Opět skvělý výsledek, vylepšený osobní rekord, český rekord, no prostě paráda. Stále ale cílíme na olympijský A-limit, který Báře stále uniká. Na druhou stranu se zlepšuje a uvidíme, co se stane na jaře," uvedla trenérka Petra Škábová.

Na vynikající časy z International Swimming League v Budapešti navázala v Taškentu Simona Kubová. Po náročném programu posledních týdnů dokázala na 100 metrů znak zaplavat čas 1:00,03 a zopakovat olympijský A-limit. Ten už má splněný od loňského jara.

Zdroj: ČTK
Další zprávy