Útoky na britského premiéra byly jen začátek. Novináři odhalili ruskou sabotážní síť

Útoky na majetek spojený s britským premiérem Keirem Starmerem, falešné extremistické skupiny i snaha rozdmýchat náboženské napětí. Novináři z BBC a Financial Times popsali, jak měla ruská sabotážní síť v Británii fungovat a proč se její dopady neomezily jen na internet. Západní tajné služby dlouhodobě před ruskými aktivitami v Evropě - i zneužitím Ukrajinců - varují.

V pondělí londýnský soud Old Bailey usvědčil dva muže ze spiknutí za účelem žhářství. Dvaadvacetiletý ukrajinský stavební dělník Roman Lavrynovyč a 27letý - na Ukrajině narozený Rumun - Stanislav Carpiuc se zaměřili na cíle spojené s premiérem.

Zapálili automobil Toyota, který Starmer dříve vlastnil, a pokusili se o útoky u vchodu do jeho bývalého bytu a domu, který si nyní pronajímá jeho švagrová. Třetí obžalovaný Ukrajinec, Petro Počynok, byl zproštěn viny.

Klíčovou postavou v pozadí byl anonymní muž vystupující na sociální síti Telegram pod iniciálami „EL“. Státní zástupci o jeho totožnosti nezveřejnili žádné další informace kromě toho, že používal přezdívku „El Money“ a komunikoval v ruštině a ukrajinštině.

Vyšetřování novinářů z BBC nicméně identifikovalo tohoto muže jako 23letého Jevgenije Ljukšina. Syna vysoce postaveného ruského diplomata, který dříve působil v Dánsku. A se stejným závěrem přišli také investigativci z listu Financial Times (FT).

Ljukšin studoval na elitní diplomatické akademii MGIMO, kde se účastnil kurzů „informační války“ vedených lidmi s vazbami na ruské tajné služby. Verboval vykonavatele útoků přes veřejné skupiny pro Ukrajince hledající práci v Londýně a za žhářské útoky nabízel odměnu tisíc dolarů plus ruské občanství.

Ve svých soukromých zprávách přitom Ljukšin oslavoval Vladimira Putina a o Ukrajincích se vyjadřoval krajně urážlivě. „Je zřejmé, že Putin je vůdcem bílé rasy,“ napsal v jednom chatu.

Falešné organizace

Strategie ruských agentů ovšem nespočívala jen v přímých teroristických útocích, ale především v podněcování vnitřních rozporů v britské společnosti. K tomu využívali mimo jiné i falešné online organizace.

Například skupina Direct Action UK začala fungovat po nepokojích ve Velké Británii v létě 2024, které vyvolala falešná tvrzení, že útočník s nožem v dětské taneční hodině byl muslim nebo žadatel o azyl.

Skupina se vydávala za britské krajně pravicové hnutí, šířila nenávist k muslimům, oslavovala aktivistu Tommyho Robinsona a nabízela peníze za útoky na policii a mešity.

Ve skutečnosti ji podle FT spravovali lidé v Rusku, kteří využívali internetové připojení VPN ke skrytí své polohy a identity a krajně pravicová videa a další provokativní obsah generovali pomocí umělé inteligence. Občas se jim ovšem do příspěvků dostaly znaky z cyrilice nebo sdíleli obsah se zobrazeným ruským časovým pásmem.

Další falešnou skupinou pak byla nadace Takbir. Tedy údajná islámská organizace, která se snažila rekrutovat muslimy i nemuslimy za úplatu k psaní náboženských hesel na veřejné budovy, aby tím vyprovokovala odvetnou reakci krajní pravice.

Ta podle BBC nabízela až 150 liber (přes 4 tisíce korun) za graffiti na jednom místě s pobídkou: „Toto jsou halal peníze na propagaci Alláhova slova.“

Aktivity těchto organizací měly podle BBC reálné dopady – například v Londýně loni vandalové poškodili šest mešit a jednu islámskou školu poté, co za tyto činy skupina Direct Action UK vypsala odměnu.

„Úmyslná eskalace proti britskému státu“

Součástí kampaně bylo i šíření lží o motivu útoků na premiéra Starmera. Ruské účty na sociálních sítích šířily nepravdivou informaci, že za útoky stály ukrajinské sexuální pracovnice a že požáry byly důsledkem premiérova osobního skandálu. Tuto lež následně převzali a šířili i někteří představitelé britské krajní pravice.

Bývalý ministr obrany Ben Wallace označil události za „úmyslnou eskalaci proti britskému státu“, která podle něj musela být nařízena z nejvyšších pater v Moskvě.

Ačkoliv londýnská policie oficiálně uvádí, že nemá přímé důkazy o tom, že by akce podporoval ruský stát, zdroje BBC potvrzují, že britské i ukrajinské úřady v soukromí o ruské vině nepochybují.

Ruské velvyslanectví veškerá obvinění odmítá jako pokus o diskreditaci Ruska.