Vše začalo středečním krvavým útokem, při němž islámský fanatik zastřelil jednoho soudce a další čtyři zranil.
Tisíce příznivců turecké sekulární opozice se proto o den později sešly v centru Ankary, aby vyjádřily svůj nesouhlas s násilím, za kterým stojí militantní islámské kruhy.
Infobox
PŘEČTĚTE SI:
- Turci se pokoušejí vymýtit vraždy ze cti
- Šátky na tureckých školách: Zakázáno
- Nelichotivé vysvědčení pro Turecko
Během protestů bylo slyšet také výzvy k demisi islamistické vlády.
"Premiér je vrah", "Mulláhové do Íránu" nebo "Turecko je sekulární a takové taky zůstane", skandovali demonstranti před ankarským Mauzoleem Mustafy Kemala Atatürka.
Důvodem sporů islamské šátky
V Turecku sice většina obyvatel vyznává islámskou víru, v čele země však stojí sekulární prezident Ahmet Necdet Sezer, podle kterého byla středeční tragédie "útokem na sekulární republiku".
Erdoganovu vládu obvinil ihned po středečním útoku také šéf sociálnědemokratické opozice v parlamentu Deniz Baykal.
Přestože motiv útoku se stále šetří, útočník dal jasně najevo rozhořčení nad nedávným výrokem soudu, který zabránil povýšení učitelky nosící ve škole islámský šátek.
Paradoxně, tureckému premiérovi, pro něhož je vstup do Evropské unie politickým cílem, se tento zákaz také nelíbí.
Recep Tayyip Erdogan se netají svojí minulostí islamistického aktivisty a jeho žena i obě dcery muslimské šátky nosí i nadále. Středeční útok však jednoznačně odsoudil.
Erdogan proevropským nástupcem Erbakana
Premiérova Strana spravedlnosti a rozvoje je považována za nástupnickou formaci islamistické a protievropské Národní strany pořádku Necmettina Erbakana.
Přestože se od islamistických tradic distancovala, názory jejích členů na cizoložství, pití alkoholu nebo oddělení míst pro muže a ženy na veřejných akcích zůstávají poplatné Erbakanově rétorice.
Po vítězství ve volbách v roce 2002 proto Brusel zachvátila nejistota, zda budou umírnění islamisté v čele s Erdoganem pod dohledem turecké armády nadále prosazovat další reformy potřebné pro zahájení vstupních jednání s Evropskou unií.
Současný turecký premiér se ukázal jako jasně proevropský a během prvních dvou let jeho vláda přistoupila k celé řadě reforem.
Otázkou však zůstává, nakolik si právě tento premiér poradí s rostoucím vlivem politického islámu, který zemi na pomezí Evropy a Asie nově zasahuje.
Zkouškou turecké demokracie by se tak mohly stát již prezidentské a parlametní volby přístí rok a s tím spojený následný vývoj v Turecku. Případný další úspěch islamistů by mohl tureckou cestu do Evropské unie znovu ztížit.
