Turecký premiér Recep Tayyip Erdogan minulý víkend oficiálně zahájil práce na její stavbě. Přehrada Ilisu, ležící na řece Tigris 45 kilometrů od syrských hranic, tak má v budoucnosti zásobovat energií celou jihovýchodní část Turecka.
Zisk, nebo ztráta? Turecko není jednotné
"Tento krok je dokladem toho, že jihovýchod našeho státu přestal být opomíjený. Přehrada přinese velké zisky místním lidem," prohlásil Erdogan.
Podle jeho slov by díky výstavbě přehrady, s jejímž spuštěním se počítá do roku 2013, mělo najít práci na deset tisíc osob.
Projekt výstavby má však celou řadu odpůrců v Turecku i po celé Evropě.
Největší ránu utrží podle kritiků archeologicky cenný Hasankeyf s památkami z doby starověké Mezopotámie. Příznivci stavby s tím však nesouhlasí.
"Celých osmdesát procent památek města zůstane nad úrovní vodní hladiny a zbytek bude přemístěn do nově vzniklého muzea," opakují projektanti, investoři i turečtí úředníci.
Stavba jako zbraň hromadného kulturního ničení
Archeoložka z univerzity v Galway Maggie Ronayneová, která studuje památky kolem Hasankeyfu již od roku 1999, přesto považuje rozhodnutí vlády a zahájení stavby za "zbraň hromadného kulturního ničení".
Přestože je město již od roku 1978 na seznamu tureckých státem chráněných památek, stavba přehrady zničí pozůstatky z doby asyrské, římské či byzantské říše. V ohrožení jsou tak kurdské památky stejně jako památky muslimské a křesťanské.
Kromě nich pod vodou skončí také domy padesáti tisíc obyvatel, převážně Kurdů, které čeká stěhování do některého z přilehlých velkoměst. "Jedna přehrada zničí dvanáct tisíc let dějin," tvrdí Abdulvahap Kusen, starosta Hasankeyfu.
"Nejsme s tímto projektem spokojeni, ale nikdo nás neposlouchá," řekla britské televizní stanici BBC mluvčí vlády v Diyarbakiru Caglayan Ayhanová. "Chceme dokázat, že Hasankeyf a jeho kulturní dědictví je důležité nejen pro Turecko, ale pro celý svět."
Šancí odpůrců se tak stal již jen Evropský soud pro lidská práva, kterému byla stížnost archeologů, novinářů a právníků předložena.
Třicet let starý projekt se dočká realizace
Myšlenka výstavby přehrady se zrodila už na konci 70. let minulého století. Před čtyřmi lety však od plánované stavby odstoupili hlavní investoři z Británie, Itálie a Švýcarska, a to kvůli "ekologickým, hospodářským a sociálním komplikacím".
Účast na projektu odmítla britská stavební firma Balfour Beatty a švýcarská banka UBS, jejichž místo nyní obsadila rakouská VA Tech Hydro. Ta do výstavby vodní elektrárny a druhé největší turecké přehrady, která pojme 11 miliard krychlových metrů vody, investuje celou miliardu dolarů.
Vodní nádrž je součástí takzvaného Jihovýchodního anatolského projektu, který zahrnuje plány na dalších dvaadvacet přehrad a devatenáct vodních elektráren na řekách Tigris a Eufrat.
