Jaká je momentálně situace v Indonésii?
V místě tsunami bylo vše zničeno. Jinde je ale vše v pořádku. Protože je ale oblast tsunami tak blízko epicentru zemětřesení, je to velmi složité. Tam, kde pracují záchranné týmy, je komunikace velmi obtížná.
I proto se na místo už vydali lidé z neziskové organizace Telekomunikace bez bariér (v originále Telecoms Sans Frontières, TSF), se kterými spolupracujeme. Přistáli v Jakartě a potom řídili 24 hodin, aby se dostali na místo, protože letiště stále nefungují. I my tam vysíláme pět lidí a další dva lidi máme v záloze. Z Indonésie nám řekli, že uvítají mezinárodní pomoc a že ta ve formě telekomunikace je jednou z těch hlavních.
V zemích zasažených katastrofou obnovujete signál, internetové připojení a také dáváte lidem možnost nabít si telefon. Vše potřebné si každý trénovaný dobrovolník přiveze v jediném batohu, který váží okolo jedenácti kilogramů. Co vám při obnově telekomunikace dělá největší problémy?
Největší výzvou je najít správné místo, kde s výstavbou signálu začít. Musíme vědět, kdo pomoc opravdu potřebuje, v dějišti katastrof panuje chaos. Představte si, kdyby tsunami bylo v Praze - jak by to tu asi vypadalo. Obnova nové telekomunikační věže pak operátorovi zabere několik dní, ne-li měsíců.
Lidé jsou dnes na mobilech zkrátka závislí více a více: Chtějí si zavolat, připojit se k internetu a přečíst si zprávy, chtějí vědět, kde se jim dostane pomoci. Tím je na nás vyvíjen tlak, abychom lidem doručili pomoc co nejdříve.
Je to tedy opravdu tak, že kromě jídla a vody se lidé v oblastech zasažených přírodní katastrofou jako první dožadují mobilu a připojení k internetu?
Ano. Na Filipínách, v Indonésii i v jiných zemích Asie má dnes už mnoho lidí chytré telefony. Potřebují mít možnost nabít si je a být na internetu - mohou pak používat aplikaci WhatsApp, Skype, dostat se na Facebook a tak dále.
Je problém, že v dnešní době už má spousta lidí hlavně chytré telefony, a ne starší typy mobilů, jejichž baterie ale vydržela déle?
Ano, to je také důvod, proč mimo jiné poskytujeme nabíjení. Uprchlíci v uprchlických táborech třeba mohou mít peníze na to, aby si zavolali, ale mobil si nemají kde nabít.
Nejhorší bylo Haiti
V současné době pomáháte také na Filipínách, kterými se minulý měsíc prohnal hurikán Mangkhut. Kolik dobrovolníků na takové mise potřebujete?
Například na Filipíny jsme poslali šest lidí. I přes rozsah škody jsme byli schopni operovat na třech místech.
Když vyšleme méně lidí, znamená to, že se do helikoptéry, kterou se do místa dostáváme, vejde více vybavení. Tím se řídíme.
Kdo je Oisin Walton (38)?
- Francouz Oisin Walton pomáhá v oblastech po celém světě, které zasáhla přírodní katastrofa. Soustředí se na obnovu signálu, zřízení wi-fi připojení a dobíjecích stanic.
- Pracuje v neziskové organizaci Nadace Vodafone, kterou spravuje stejnojmenný operátor.
- V minulosti působil také v neziskové organizaci Telekomunikace bez hranic.
- Pomáhal například při ničivém tsunami na Srí Lance v roce 2004.
- V současné době stojí v čele programu Instant Network, který je v případě potřeby schopen vyslat trénované dobrovolníky a poskytnout mobilní pokrytí na místech katastrofy.
- Podílí se také na přidruženém programu Instant Classroom, která díky technologiím dokáže zajistit vzdělání v odlehlých či vyloučených komunitách.
Minulý rok byla sezona hurikánů extrémně silná. V Portoriku se dodnes v některých částech nepovedlo obnovit elektřinu. Proč? Někdo z vašich dobrovolníků na místě pomáhal?
Portoriko je komplikovaný příklad. Po řádění hurikánů jsme se snažili zaměřit na nejvíce postižené oblasti. Obdrželi jsme žádost o pomoc od Dominikánské republiky a britské vlády, která spravuje Britské Panenské ostrovy. O několik týdnů později nás o pomoc požádalo i Portoriko, ale už jsme neměli dostatek zdrojů. Žádná organizace nemůže být všude.
Portoriko dopadlo ze všech těchto ostrovů zřejmě nejhůře, počet obětí velmi narostl (až letos v srpnu úřady v Portoriku oznámily, že hurikán Maria zabil nejméně 2975 lidí, do té doby se hovořilo o 64 mrtvých, pozn. red).
Z jaké země jste si odnesl nejhorší zážitek?
Nejobtížnější pro mě byla návštěva Haiti, a to jsem tam byl dokonce ještě před zemětřesením v roce 2010. Tehdy na Haiti řádil hurikán. Pobýval jsem v odlehlé oblasti jménem Gonaives. Haiti je chudou zemí s limitovanou infrastrukturou, kde je hurikán každoroční záležitostí. Všechno je zničené a vy musíte všechno znovu postavit. Panuje tam také násilí. Haiti byla zřejmě ta nejobtížnější mise.
Kdybyste se mě ale zeptala, co pro mě bylo nejobtížnější jakožto pro člověka a Evropana, naposledy to byl příliv běženců do Řecka v roce 2015. Vidět mladé dobrovolníky, jak se vrhají do moře a snaží se zachránit uprchlíky z potápějících se lodí… S hodnotami a myšlením, které jako Evropan mám, pro mě bylo těžké tohle sledovat.
