reklama
 
 

Rusové kroužili kolem Trumpa už od sovětských dob, tvrdí britský novinář. Po sňatku s Češkou Ivanou

8. 12. 2017
Podle reportéra anglického deníku The Guardian Luka Hardinga se sovětská tajná služba KGB už od 80. let minulého století aktivně zajímala o současného amerického prezidenta Donalda Trumpa. Píše to ve své nové knize Collusion (Propojení), ve které mapuje kontakty Trumpova týmu s Rusy v loňské prezidentské kampani v USA. Mnohé informace z jeho knihy se potvrzují během současného vyšetřování, které ve Washingtonu vede zvláštní vyšetřovatel Robert Mueller.

Washington - V úvodu nové knihy britského novináře Luka Hardinga Collusion (Propojení) se čas vrací až do roku 1977, kdy si Donald Trump bere emigrantku z tehdejšího československého Gottwaldova Ivanu Zelníčkovou. Podle Hardinga to byl jeden z důvodů, proč se sovětská tajná služba KGB začala o bohatého amerického podnikatele zajímat.

A.cz: Píšete, že Sověti si Trumpa "vychovávali" od 80. let. Vycítili v něm podle vás nějakou dispozici, že bude snadným a vhodným cílem?

Luke Harding: Když si Trump v roce 1977 vzal za manželku ženu, která utekla z Československa, bylo jen otázkou času, kdy to vzbudí pozornost Moskvy a ostatních komunistických tajných služeb.

Z tajných dokumentů KGB, které unikly k Britům, víme, že sovětská KGB byla v 80. letech minulého století nespokojena, že na Západě a konkrétně v USA se jí v té době moc nedařilo získávat nové lidi. A snažila se to zlepšit.

Dokumenty vybízely agenty ke "kreativním" metodám. A zároveň se v nich mluvilo o tom, že mají víc využívat "spřátelené" zpravodajské služby, československou, východoněmeckou, maďarskou.

Z dokumentů, které byly v Praze odtajněny loni, vyplývá, že českoslovenští agenti se zajímali o Trumpa a jeho manželku Ivanu přímo na newyorském Manhattanu, a zároveň StB v Československu byla čas od času v kontaktu s Ivaniným otcem Milošem.

Luke Harding (49)

Luke Harding (49)

  • Luke Harding je investigativním reportérem britského listu The Guardian.
  • V letech 2007 až 2011, než ho Moskva vypověděla ze země, působil jako zpravodaj tohoto deníku v Rusku.
  • Napsal několik knih. Jeho kniha Mafia State (Mafiánský stát) z roku 2011 popisuje politický systém v Rusku za vlády prezidenta Vladimira Putina.
  • V knize The Snowden Files (Snowdenův případ) z roku 2014 zpracoval příběh někdejšího pracovníka americké bezpečnostní agentury NSA Edwarda Snowdena.
  • V díle A Very Expensive Poison (Velmi drahý jed) z roku 2016 se Harding věnoval politické vraždě ruského aktivisty Alexandra Litviněnka.
  • Letos v listopadu Luke Harding vydal knihu s názvem Collusion (Propojení). V té popisuje kontakty týmu Donalda Trumpa s Rusy během loňské prezidentské kampaně v USA.

V knize ale píšete, že nebyl spolupracovníkem StB.

Nebyl, ale mluvil s nimi, asi mu ani nic jiného nezbývalo. StB také četla dopisy, které Ivana otci posílala, a během jejích návštěv v Československu, kam jezdila většinou s Trumpovým nejstarším synem Donaldem Juniorem, byla samozřejmě pod dohledem. A to vše se rutinně sdílelo s Moskvou.

Tajné služby ČSSR slídily za každým emigrantem, tedy i za Trumpovou ženou Ivanou. Donald Trump mohl být jen vedlejším bodem zájmu StB o jeho manželku…

Ne, Trump byl už v té době známou osobou světa amerického byznysu a také se už začal zajímat o politiku. KGB přirozeně muselo napadnout, zda skutečně nechce někdy v budoucnu zkusit politickou kariéru a zda to nevyužít.

Sám Trump ve své knize Art of the Deal (Umění dohody) z roku 1987 píše, jak se na podzim 1986 v New Yorku setkal na obědě u Leonarda Laudera s tehdejším sovětským velvyslancem v USA Jurijem Dubininem. Právě to byl podle Trumpa začátek plánu postavit v Moskvě "velký luxusní hotel naproti Kremlu, ve spolupráci se sovětskou vládou".

Tahle Trumpova verze ale není kompletní. Dubinin, jak jsem zjistil při práci na knize, ho měl v hledáčku ještě před tímto setkáním. Navštívil Trumpa už o pár měsíců dříve, než se sám oficiálně stal sovětským velvyslancem v USA, v jeho Trump Tower.

Lichotil mu, jaká je to úžasná budova, a Trump "úplně roztál", jak mi řekla Dubininova dcera Natalia, která s ním tenkrát byla na návštěvě u bohatého podnikatele. Sama možná byla jako pohledná mladá žena součástí plánu, jak Trumpa zaujmout.

Dubinin nebyl žádný nováček, před příjezdem do USA už působil jako sovětský diplomat ve Španělsku a ve Francii, kde tlumočil pro Nikitu Chruščova při jednání s Charlesem de Gaullem, zkrátka velmi dobře věděl, co dělá, a Trump mu sedl na lep.

Což dokládá asi i to, že v červenci 1987 pak Trump odjel s manželkou Ivanou do Moskvy?

Trump se v knize Art of the Deal chlubí, že to bylo na "pozvání sovětské vlády". Skutečnost je ale opět ještě zajímavější. Cestu organizovala sovětská státní cestovní kancelář Intourist, což byla v podstatě filiálka KGB. Cestující s Intouristem byli pod dohledem, KGB o ně měla z nejrůznějších důvodů zájem.

Steeleově zprávě věřím

Přeskočme v čase až do americké prezidentské kampaně 2016. Republikánští odpůrci Donalda Trumpa si na jejím začátku u washingtonské firmy Fusion GPS objednávají materiál proti Trumpovi, jehož financování následně převezme volební štáb Hillary Clintonové. Autorem finální zprávy, která tvrdí, že mezi Trumpovým volebním týmem a Moskvou existovaly četné kontakty, výhodné pro obě strany, je bývalý agent britské tajné služby MI6 Christopher Steele. Vaše kniha z této zprávy hodně vychází. Je ale Steeleův "dossier", jak je zprávě přezdíváno, důvěryhodný? Mnozí ho zpochybňují. 

Není perfektní, mám ke Steeleově zprávě dílčí výhrady, jsou tam některé chyby, ale obecně je na 70 až 90 procent věrohodná.

S Chrisem jsem se kvůli knize dvakrát setkal. Je to poctivý profesionál. Pokud se podíváte na jeho kariéru, 22 let pracoval v britské tajné službě MI6, včetně pobytu v Rusku, kde byl v letech 1990 až 1993. Rusko měl na starosti i po návratu na ústředí do Londýna až do svého odchodu z MI6 v roce 2009. Takže má v Rusku kontakty.

V roce 2010 pracoval už jako soukromník pro anglickou fotbalovou asociaci, která se ucházela o pořádání mistrovství světa v roce 2018, jedním z dalších kandidátů bylo Rusko. Kolovaly zvěsti, že ruská tajná služba FSB pracuje na ovlivnění výsledku. Steele opravdu zjistil, že Vladimir Putin uložil ruským oligarchům, aby udělali pro vítězství Ruska cokoliv, včetně podplácení členů volebního výboru Světové federace fotbalových asociací (FIFA).

Steele přitom narazil na mnohem širší korupci ve FIFA a považoval to za tak alarmující, že v Římě kontaktoval svého známého z amerického Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI), konkrétně šéfa jeho euroasijské sekce.

To následně vedlo k tomu, že v USA poměry ve světové fotbalové federaci vyšetřoval federální prokurátor a v celém skandálu bylo v roce 2015 zatčeno sedm představitelů FIFA. I když Rusko mělo v té chvíli mistrovství světa už přiklepnuté.

Už v roce 2014, tedy nedlouho před svým pátráním kolem Donalda Trumpa a Rusů navíc Steele využíval své ukrajinské a ruské zdroje, když psal zprávy o válce na Ukrajině. O roli a zájmech Moskvy nebo i třeba o konkrétních pohybech ruských vojenských sil přímo v terénu.

Napsal více než sto zpráv, které americké zpravodajské služby považovaly za velmi dobré, profesionální. V hierarchii americké administrativy se ty zprávy dostaly až na stůl tehdejšího ministra zahraničí USA Johna Kerryho.

V knize píšete, že když Christopher Steele v polovině roku 2016 zjistil, jaké kontakty existují mezi Trumpovým týmem a Rusy, pokládal to za natolik závažné, že se znovu obrátil na zmíněného člověka FBI na expozituře v Římě. O měsíc později začal v USA vyšetřovat tzv. ruskou kauzu tehdejší šéf FBI James Comey. Hrálo v tom roli Steeleovo varování?

Byl to důležitý podnět, ale existovaly samozřejmě i další důvody. Server WikiLeaks v té době začal zveřejňovat e-maily ukradené volebnímu štábu (Trumpovy demokratické protikandidátky a bývalé ministryně zahraničí USA) Hillary Clintonové. Američané už také měli upozornění od spřátelených tajných služeb v Polsku, v Německu a v Estonsku o podezřele čilé komunikaci mezi Trumpovými lidmi a zástupci Kremlu.

Trumpův osobní právník Michael Cohen, jeho známý a svého času spolupracovník v Trump Organization Felix Sater, členové jeho volebního týmu George Papadopoulos a Carter Page, šéf jeho prezidentské kampaně Paul Manafort a jeho obchodní partner Rick Gates, klíčový bezpečnostní poradce Michael Flynn - tahle jména teď jedno po druhém uvázla v síti zvláštního vyšetřovatele Roberta Muellera.

Doplnit bychom mohli ještě Trumpova syna Donalda Juniora nebo jeho zetě Jareda Kushnera, o kterých také píšete a kolem kterých se postupně rovněž stahuje smyčka Muellerova vyšetřování. V poslední kapitole své knihy ale popisujete i velmi podivné okolnosti, za kterých pobočka Deutsche Bank v New Yorku v posledních 15 letech financovala projekty Donalda Trumpa. Zvláštní vyšetřovatel Mueller si v současnosti soudním příkazem od Deutsche Bank vyžádal její interní materiály. O co tam jde?

Knihu jste četl, tak víte, že tohle téma je tam nedořečené, protože bez dokumentů zevnitř banky to nelze rozkrýt. Ale základní obrysy jsou velmi podivné.

V roce 2005 newyorská Deutsche Bank půjčila Trumpovi na výstavbu hotelu v Chicagu 640 milionů dolarů. Na konci roku 2008 Trump ale přestal dluh splácet, i když tehdy stále činil 330 milionů USD. Na výzvu banky odpověděl podnikatel soudní stížností, že kvůli tehdejší finanční krizi nejen nic platit nebude, ale ještě banku, která se podle něj spolupodílela na vzniku krize, zažaloval o tři miliardy dolarů.

To je i na Donalda Trumpa dost troufalé…

Ano, řeklo by se, že to je docela drzost, ale stala se opravdu zvláštní věc. O dva roky později došlo ke smíru, přičemž Trump k částečnému vyrovnání použil peníze, které mu znovu začala půjčovat Deutsche Bank. Podle analýzy agentury Bloomberg banka Trumpovi do loňského roku nově dala nejméně dalších 300 milionů dolarů.

Zní to naprosto nelogicky. Zároveň ale už víme, že ve stejném období, v letech 2011 až 2015, fungovala moskevská pobočka Deutsche Bank jako jedna velká pračka peněz, když přitom převáděla peníze přes Londýn i do New Yorku. Celkově takhle bylo z Ruska na Západ vyvedeno přes 10 miliard dolarů, jak ve své vyšetřovací zprávě uvedl finanční úřad státu New York.

Pozoruhodné navíc je, že exkluzivním obchodním partnerem Deutsche Bank v Moskvě byla tamní státní banka VTB. Jde o banku kontrolovanou Kremlem, která se po ruské invazi na Ukrajinu ocitla na americkém sankčním seznamu.

Trump je vydíratelný

Vy se ve své knize pokoušíte zjistit, zda si Moskva Donalda Trumpa nekoupila, zda není Vladimirem Putinem vydíratelný? Christopher Steele ve své zprávě přímo konstatoval, že Kreml má na Trumpa kompromitující materiály. Právě tato část Steeleova "dossieru" přitom vzbudila největší rozpaky. Jak tento jeho závěr hodnotíte vy?

Jedna věc je velmi nápadná a zároveň zvláštní. Donald Trump nemá problém zkritizovat, urazit jakéhokoliv jiného světového politika. Včetně spojenců, od (německé) kancléřky Merkelové přes (britskou) premiérku Mayovou až po australského premiéra Turnbulla.

Jedinou výjimkou je (ruský prezident) Vladimir Putin. A já se s vámi vsadím, že během Trumpova prezidentství se nedočkáte toho, že by explicitně, jmenovitě kritizoval nebo napadal Putina.  

Otázkou tedy zůstává proč. Odkud tahle zvláštní devótnost, jakási psychologická podřízenost vůči Putinovi? Všichni to přitom vidí. Podle mě je odpovědí Steeleova tajná zpráva, věřím, že mají na Trumpa tzv. kompro.

V závěru své knihy ale uvádíte, že ze strategického hlediska ruský prezident Vladimir Putin svoji věc prohrál.

Putinovým základním cílem bylo a je zrušení (protiruských) sankcí. Donalda Trumpa viděl jako nejlepší možný nástroj a v tomto smyslu dávají Putinovy aktivity v loňské americké prezidentské kampani smysl, popostrčil Trumpa do Bílého domu.

Putinovou slabinou ale je, že na USA uplatňuje měřítka, jaká zná doma z Moskvy. Kde všechno funguje, jak chce a řekne on, kde nemá žádná ústavní omezení. Jenže ve Washingtonu to tak není.

V Americe existuje Kongres, institut nezávislého vyšetřovatele a tak dále. Sankce jsou stále v platnosti a obraz Ruska v USA je teď mnohem horší, než byl předtím. Takže strategicky je to pro Putina prohra.

Trumpovi lidé se po posledním obvinění, vzneseném vůči jeho bývalému bezpečnostnímu poradci Michaelu Flynnovi, snaží přesvědčit novináře, že Muellerovo vyšetřování se blíží ke konci, že během několika týdnů skončí. Jak to vidíte vy?

Že jde o naprosté "přání otcem myšlenky". Už existuje pět obvinění a bude to pokračovat. Robert Mueller je velmi zkušený a důsledný a Trump je z toho, jak vidíme z jeho tweetů, naprosto vyděšený. 

Podle mě je možné už teď říct, že sledujeme nejskandálnější americké prezidentství, které pamatujeme. Skandálnější než Watergate (politický skandál z roku 1972, spojený se špiclováním politické opozice, který vedl k odstoupení tehdejšího republikánského prezidenta Roberta Nixona - pozn. red.), protože tam, na rozdíl od Trumpa, nešlo o propojení s cizí mocí.

Ve vztahu s Putinem doplácíme na naše předešlé chyby, říká britský profesor Mark Galeotti. | Video: DVTV, Filip Horký |  12:15

autor: Daniel Anýž | 8. 12. 2017

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama