Washington - Jmenuje se Michael Wolff, čímž se jen jednou hláskou "f" liší od anglického výrazu pro vlka. Nicméně coby novinář se podle svých kolegů chová jako "prvotřídní piraňa".
Čtyřiašedesátiletého Wolffa pustil loni v létě Trumpův tým, a to i s vědomím samotného amerického prezidenta, do Bílého domu. Patrně si od toho sliboval, že se dočká v zásadě vstřícného přístupu a pochvalného hodnocení.
Několik měsíců před tím totiž novinář Wolff své kolegy z branže kritizoval za údajně apriorně negativně předpojaté reportování o Donaldu Trumpovi.
Jednoho z moderátorů televize CNN Briana Steltera například Wolff označil za "komickou figurku". A zpravodajka listu The New York Times Maggie Habermanová, která má na starosti Bílý dům, podle Wolffa k Trumpovi přistupovala s předsudky tak, že je to prostě "příšerný prezident".
V Bílém domě, kde loni na jaře ještě sloužil i Steve Bannon jako Trumpův hlavní poradce, si tak zřejmě mysleli, že je dobrý nápad nechat právě tohoto novináře, "férového Michaela Wolffa", napsat knižní reportáž.
Jak moc se spletli, pochopili tento týden, když nejdříve v britském deníku The Guardian a pak v amerických médiích vyšly ukázky z knihy "Ohnivá zloba: Uvnitř Trumpova Bílého domu" , která se měla oficiálně na pultech obchodů objevit až v úterý.
Nová Wolffova kontroverzní kniha zpochybňuje s odkazem na řadu původních interview s lidmi z Trumpova okolí - včetně Stephena Bannona - prezidentovy schopnosti i duševní zdraví. Podle Wolffa považují poradci Trumpova svého šéfa za dětinského a pologramotného. "Nezpracovával informace v běžném slova smyslu. Nečetl. Dokonce si ve skutečnosti (materiály) ani neprolistoval. Někteří si mysleli, že pro praktické účely byl nanejvýš pologramotný," uvedl novinář.
Sám Donald Trump v reakci na novou knihu prohlásil, že nikdy neautorizoval Wolffův přístup do Bílého domu a že jeho dílo je plné lží.
"Během mého života jsou mými největšími klady duševní vyrovnanost a to, že jsem jako opravdu velmi chytrý," napsal Trump na Twitteru. "Byl jsem VELMI úspěšný podnikatel, pak přední televizní hvězdou a pak jsem se stal prezidentem Spojených států (na první pokus). Myslím, že to se dá posoudit tak, že nejsem jen chytrý, ale génius … a velmi vyrovnaný génius," napsal o sobě Trump.
....to President of the United States (on my first try). I think that would qualify as not smart, but genius....and a very stable genius at that!
— Donald J. Trump (@realDonaldTrump) January 6, 2018
"Ta kniha je chyba za chybou, samá chyba," tvrdí mluvčí Bílého domu Sarah Sandersová, podle které tato "prolhaná kniha" nemůže Američany ani zajímat.
"Myslím, že je nezajímá nějaký podřadný autor, o kterém nikdo nikdy neslyšel, ani nějaký vyhozený zaměstnanec, který chce sám seber prodat," přisadila si Sandersová na adresu bývalého Trumpova poradce Bannona. Právě on je v knize zdrojem jedněch z nejvýbušnějších postřehů zevnitř Trumpova týmu. Přestože v neděli některé z nich oficiálně vzal zpět.
Pohotový, bystrý a vše použije proti vám
Jenže řada amerických novinářů, především ti, kteří se dlouhodobě pohybují na newyorské a washingtonské mediální scéně, jen nevěřícně vrtí hlavou.
Jak si v Bílém domě mohli pustit tak blízko k tělu právě Michaela Wolffa?
I wonder how many WH staff told Wolff things off the record that he then used on the record. He’s never much cared about burning sources. Can’t imagine that many of those quotes were meant for publication.
— Joe Nocera (@NoceraBV) January 4, 2018
Z některých poznámek je cítit i trocha profesní žárlivosti, ale nakonec mnozí Wolffovi kolegové upozorňují na stejnou věc: Wolff bývá na štíru se sběrem svých informací.
"Zajímalo by mě, kolik zaměstnanců Bílého domu s Wolffem mluvilo mimo záznam, a on to beztak zveřejnil. Jemu nikdy moc nezáleželo na tom, že za sebou spaluje mosty. Nedokážu si představit, že mnohé z citací, které jsou v knize, měly být určeny k otištění," napsal třeba Joe Nocera, respektovaný sloupkař webu Bloomberg View. Přitom to bylo jen zopakování toho, co se o Wolffovi v branži už dávno ví.
Wolff je pohotový, bystrý, ale musíte počítat s tím, že vše, co řeknete, může být použito proti vám. A nejen co řeknete vy, ale co o vás řeknou mnozí ostatní.
Stěžoval si i Rupert Murdoch
Přesvědčil se o tom v roce 2008 i mediální magnát Rupert Murdoch, který o rok dříve svolil, aby o něm Wolff napsal knihu. A tak mu poskytl i několik rozhovorů. Když pak ale podnikatel dostal k náhledu první verzi textu, zaslal Wolffovi nepříjemný e-mail.
"Právě jsem si přečetl čtyři nebo pět kapitol z vaší knihy. Obsahují některá extrémně poškozující nepravdivá prohlášení, na která vás rád upozorním, pokud se můžeme setkat. Jinak nebudu mít jinou možnost než si promluvit s nakladatelstvím Random House," varoval Murdoch.
Podle Wolffa se Murdochovi nelíbily informace, které byly pravdivé, ale nelichotivé. Nicméně některé věci opravil.
Ať už to bylo jakkoli, z dnešního pohledu je nejzajímavější otázka, kterou si tehdy položil zástupce nakladatelství Random House. Proč Murdoch vůbec souhlasil s tím, aby měl Wolff tak blízký, otevřený přístup k němu a jeho rodině?
"To je velká otázka a vždy to zůstane tajemstvím," uvedl tehdy David Drake z Random House v článku amerického deníku The New York Times.
Už tenkrát se dobře vědělo, že Michael Wolff je talentovaný, dobře píšící novinář, který ale zároveň občas překračuje etické limity svého řemesla.
Jak to ve své recenzi knihy o Murdochovi v roce 2008 vystihl i David Carr, respektovaný mediální kritik The New York Times: "Starým problémem Wolffovy vševědoucnosti je, že i když zná kdeco, tak něco z toho je špatně."
Kolik příšerných lží jsem řekl?
A ostatně to byl v minulosti sám Wolff, kdo na sebe přiznal, že si umí vymýšlet, když je to potřeba. V polovině 90. let v New Yorku podnikal v tehdy ještě mladém internetovém byznysu.
Úspěchy se střídaly s neúspěchy, a tak se Wolff dostal do problémů v bankách, kde si vzal úvěry. Jak sám popsal v knize Burn Rate z roku 1998, začal si vymýšlet různé historky, aby získal čas na splátky. Jedna z nich například zněla, že právě musel zaplatit za tchána náročnou, otevřenou operaci srdce.
"Kolik příšerných lží jsem řekl?" ptá se Wolff ve své knize. "Kolika morálních poklesků jsem se dopustil? Kolik etických pravidel jsem prolomil? Jako kouzelník s financemi jsem jednal zkratkovitě," přiznává.
Na americké mediální scéně se následně prosadil jako bystrý pozorovatel s vlastním, ostrým pohledem. Za sloupky v New York Magazine dvakrát získal ocenění National Magazine Award.
Jeho sloupky, jak už v roce 2004 napsala jeho novinářská kolegyně Michelle Cottleová, se v New Yorku "staly povinnou četbou".
"Má břitký vtip, svištivý styl a je ochoten napsat cokoli o komkoli," zhodnotila Cottleová podstatu Wolffova úspěchu.
Podle Graydona Cartera, Wolffova bývalého editora z časopisu Vanity Fair, není vůbec překvapivé, že Wolff napsal o Trumpovi v prvé řadě "zábavnou knihu". "Záhadou ovšem je, proč ho Bílý dům pustil do dveří," dodal Carter pro The New York Times.
