reklama
 
 

Trump podněcuje nenávist vůči novinářům. Je asi jen otázkou času, kdy dojde k násilí

22. 10. 2018 11:35
Útoky amerického prezidenta Donalda Trumpa na média už porušují zákon, myslí si nezisková organizace PEN America, která bojuje za obranu svobody slova. Například se prezident údajně snaží poškodit deník Washington Post přes vydavatele Jeffa Bezose a jeho firmu Amazon. Organizace tak nedávno společně s dvěma dalšími institucemi Trumpa zažalovala. Podle Suzanne Nosselové, prezidentky PEN America, má Trump na kritiku médií právo. Jeho útoky jsou ale už nejen "urážlivé a nehodné demokratického politika, ale také nezákonné".

Aktuálně.cz: Trumpovy verbální útoky na novináře jsou hodně tvrdé, ale svobodu médií zatím v praxi neomezil. V čem podle vás tedy překračuje zákon?

Suzanne Nosselová: Prezident Trump dělá věci, které už mají a nebo ještě mohou mít velmi vážné důsledky. Zasévá nedůvěru v mainstreamová média. Přesvědčuje své podporovatele, že těmto médiím nelze věřit a jejich zprávy jsou záměrně lživé. A jsou tedy v zásadě zcela nedůvěryhodná. 

Z průzkumu vyplývá, že část společnosti, více než polovina republikánů, opravdu věří tomu, že média jsou nepřítelem lidu, jak je opakovaně nazývá prezident. Pokud takto naprosto zlomí důvěru mezi publikem a médii, způsobí obrovskou škodu.

Rétorika ze strany prezidenta má výjimečný potenciál, to není stejné, jako když mluví nějaký komentátor. A Trumpovy útoky na novináře už mají zcela konkrétní, vážné dopady.

Jaké?

On své voliče víceméně otevřeně vyzývá k projevům odporu proti médiím, a to i k násilným akcím. Novináři se dnes opravdu musejí mít na pozoru, mají důvod se bát. Jen kvůli tomu, že dělají svou profesi, jsou vystaveni urážkám a dostávají výhrůžky. Když vidíte, co se děje přímo na Trumpových shromážděních s voliči, tak je podle mě bohužel jen otázkou času, kdy tam dojde k fyzickým útokům na novináře.

A také tu už byly ze strany Trumpa a jeho lidí pokusy cenzurovat konkrétní novináře, omezit jejich přístup na tiskové konference Bílého domu, když se předtím ptali na nepříjemné otázky. Na deník Washington Post pak Trump útočí i přes jeho vydavatele Jeffa Bezose, když se snaží komplikovat pozici jeho firmě Amazon. Letos na jaře například Trump nařídil americké poště, aby přezkoumala a upravila poplatky, které účtuje Amazonu. Teď pošta skutečně přišla s návrhem na jejich zvýšení.

Vytváří prostředí "nedůvěryhodných médií"

Je Trump na novináře upřímně naštvaný, protože je přesvědčený, že novináři ho chtějí zničit? Ve stylu "když vy škodíte mně, já budu škodit vám". Nebo je to z jeho strany spíše politická hra, protože vidí, že si tím upevňuje vazbu se svými voliči?

Je to mix různých věcí. Trump je, jako politická osoba, kategorií sám o sobě, včetně vztahu s médii. Je pozoruhodně úspěšný v tom, jak dokáže odrážet tlak médií nebo i politických oponentů, jak dokáže unikat, odvádět pozornost, určovat témata mediálního cyklu. 

Trump vnímá, že už od samotného začátku jeho kampaně ho mnozí komentátoři, intelektuálové nebo akademici považují za zcela nekvalifikovaného, v podstatě nepřijatelného člověka pro úřad prezidenta. Předem kritizují každé jeho rozhodnutí. To ho pochopitelně irituje, a tak reaguje, jak reaguje. Zároveň ale podle mě zcela záměrně vytváří prostředí, aby mohl zpochybnit vše, s čím média přijdou. Aby i zpravodajství, nejen názorové texty, mohl jednoduše označit za nepravdivé a zkreslené.

Kdo je Suzanne Nosselová?

Suzanne Nosselová je od roku 2013 výkonnou ředitelkou organizace PEN America, která byla založena v roce 1922 a jejímž posláním je "obrana svobody projevu ve Spojených státech a ve světě".

V předchozích letech byla Nosselová ředitelkou lidskoprávní organizace Human Rights Watch a také vedla americkou Amnesty International.

Má rovněž zkušenosti s prací pro americkou vládu, v první administrativě Baracka Obamy (v letech 2009 až 2012) byla vedoucí sekce pro mezinárodní organizace na ministerstvu zahraničí USA. Za prezidenta Billa Clintona byla zástupkyní amerického velvyslance v OSN.

Ještě před tím působila v komerční sféře. Byla viceprezidentkou pro byznys v USA v mediální firmě Bertelsmann a viceprezidentkou pro strategii v deníku Wall Street Journal. Pravidelně píše pro listy Washington Post, New York Times, Politico či pro magazín Foreign Policy. V Praze vystoupila na letošní konferenci Forum 2000.

A když pak deník New York Times přijde s podrobným a podloženým článkem, jak prezident během své kariéry obcházel daňové zákony, tak Trump na tom půdorysu "nedůvěryhodnosti médií", který záměrně vytvořil, může své voliče snadno přesvědčit, že jsou to všechno vymyšlené nebo přinejmenším hodně "cinknuté" informace.

Řekla jste, že Trump ničí důvěru mezi médii a publikem. Ale on přece naskočil do rozjetého vlaku. Důvěra Američanů v média začala klesat ještě před jeho příchodem do politiky…

Ano, ale s ním to nesmírně posílilo. Jak v obecném propadu důvěry, tak v tom, že Američané se ohledně výběru médií, která sledují a kterým ještě trochu věří, nesmírně polarizovali. Jedna polovina země věří televizi FOX News, druhá polovina sleduje televizi MSNBC. Nezačalo to sice s Trumpem, ale ty zákopy se teď prohlubují, jedna i druhá strana se v nich více uzavírají a zvyšuje se vzájemná nevraživost.

Jinými slovy tím ovšem i říkáte, že Trump má částečně pravdu v tom, když upozorňuje, že některá média jsou proti němu neférově zaujatá. A nejde jen o CNN, ale třeba i deník New York Times

To je pravda, stává se to, a především u New York Times mě to nepříjemně překvapuje. Například v kauze soudce Bretta Kavanaugha existovala petice profesorů práva, kteří byli proti jeho nominaci do Nejvyššího soudu USA. Deník New York Times petici otiskl, což bylo v pořádku. Ale pak na své webové stránce živě informoval, jak roste počet podepsaných, a to už působilo, jako by sám petici organizoval. To už byl aktivismus, který novinám nepřísluší.

Proč to dělají? V New York Times jsou přece zkušení redaktoři a editoři, kteří pracují v novinách desítky let…

Sám víte, že žurnalistika se mění. Všichni se snaží udržet si a rozšířit své obecenstvo. Taky má vliv pocit, že musejí být tvrdí, kritičtí, a jsou v tom i osobní ambice jednotlivých novinářů, kteří si budují svůj profil. Což potom vidíme i na Twitteru a na Facebooku, snahu přilákat a zavázat si své čtenáře. Někdy to vede k tomu, že dosavadní, tradiční pravidla žurnalistiky jsou porušována.

Na "zpravodajských" kabelových televizích zašlo prolínání zpráv a "mluvení o zprávách", jak já tomu říkám, zdaleka nejdál. Probírají se tam zprávy, ale všechno je spečené dohromady s názory a komentáři. Máte třeba panel šesti lidí, ale jen jeden, možná dva z nich, přinesli nějakou skutečnou zprávu. Všichni ostatní už jen komentují a není tam žádná jasná čára. Běžný divák ani nemusí vědět, že jeden z těch komentátorů je třeba členem demokratické nebo republikánské strany.

Neutopit se v informačním oceánu

Zmínila jste Twitter a Facebook, sociální sítě, které posilují uzavírání se do bublin, do zákopů. Není nebezpečné, že už celá jedna mladá generace vyrostla v tomto polarizovaném mediálním prostředí a asi jí to přijde i normální?

Myslím, že vědí, že to není v pořádku, není to tak temné, jak říkáte. Problémem ale je, že tady vyrůstá generace, která je špatně vybavena na to, aby uměla informace vyhodnocovat nebo poznat, podle jakých kritérií jde o věrohodnou zprávu.

Generace, která neví, nebo o tom ani nepřemýšlí, jak si věci sám ověřit a případně si udělat svůj vlastní průzkum. A přitom by to dnes mělo patřit k základní výbavě. Měl by to být moderní ekvivalent toho, jako když bylo dříve samozřejmě, že se děti učily číst a psát.

Je to jako naučit je plavat v informačním oceánu. Když nebudou mít znalosti, nebudou vědět, jaké nástroje použít, a tak se utopí.

Není už pozdě? Je v USA mediální výchova součástí vzdělávání na základních a středních školách?

Velmi málo, máme velké zpoždění. Probudili jsme se teprve v několika posledních letech. Ale věřím, že to do určité míry lze dohnat, je potřeba se na to soustředit. Říkejme tomu třeba informační gramotnost, ale v zásadě na tom stojí demokracie - na schopnosti rozlišovat informace od lží, a pak se podle toho rozhodovat.

Posláním PEN America je obrana svobody projevu. A když to vezmeme z druhé strany, není nebezpečné, když Facebook nebo Google mohou zásadně ovlivňovat šíření informací? Vyhledávač Google a videoportál YouTube například cenzurují známého amerického konspirátora Alexe Jonese. Asi se shodneme, že plácá hlouposti, ale je to důvod ho zakazovat?

Jsme v situaci, kdy náš veřejný diskurs je v rukách několika málo velkých platforem, které mají moc takřka jako vláda. Nemohou vás sice poslat do vězení, ale mají velkou kontrolu, jaké publikum zasáhnete. A to s právem na svobodu projevu souvisí. Když vás tyto platformy zásadně omezí a vy nikoho neoslovíte, tak tohle vaše právo moc neznamená.

Co ale například ruská propaganda, která se snaží ovlivnit americké volby? Vztahuje se na ni právo na svobodu projevu, a proto bychom neměli nic dělat? Tomu nevěřím. My se snažíme být strážci veřejné debaty, ale co když jsou její součástí právě věci, které ji přímo ohrožují? Jsou to velmi složité otázky, ale podle mě není možné, a to ani v Americe, kde jsou na svobodu projevu citlivější než ve většině evropských zemí, pohlížet na všechny veřejné projevy jako na zcela rovnocenné. Musíme si zachovat možnost umlčení těch projevů, jejichž cílem je poškození a zničení veřejné debaty.

Video: Tím, že nás vykreslují jako nepřátele lidu, vytvářejí nebezpečné prostředí, říká americký investigativní novinář Adam Entous

Tím, že nás vykreslují jako nepřátele lidu, vytvářejí nebezpečné prostředí, říká americký investigativní novinář Adam Entous. | Video: DVTV, Filip Horký |  13:40

autor: Daniel Anýž | 22. 10. 2018 11:35

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama