Jak hodnotíte politiku Joea Bidena vůči Rusku? Za prvé před Putinovou invazí na Ukrajinu a následně v době války?
Před válkou bylo chybou, že se Bílý dům snažil, aby Putina nijak neprovokoval. Doufal, že ruský prezident invazi nepodnikne, ale byla to spíše strategie naděje nežli skutečný plán. Putina to neodstrašilo, v tom selhali, a já vidím dva důvody.
Za prvé, USA a Západ neřekly, jak tvrdá by byla v případě invaze odpověď. Nevyjmenovali jsme, jaké uplatníme sankce, ani jsme zcela jasně neřekli, že Ukrajině dodáme zbraně. To byla chyba. Aby odstrašení fungovalo, museli by Rusové pochopit a vzít vážně, jak velká rizika pro ně vyplývají z případné invaze. Druhou chybou pak naopak bylo, že jsme sami některé kroky proti Rusku předem vyloučili, sami jsme Putinovi oznámili, co všechno neuděláme.
Po začátku války ovšem už musím Bidenovu administrativu pochválit. Odvedla velmi dobrou diplomatickou práci v tom, jak sjednotila Západ a upevnila NATO. Částečnou pochvalu si zaslouží i za zaměření sankcí, i když tady už to je opět s výhradou.
Sankce oznámené v reakci na invazi nejsou dostatečné, aby Rusko potrestaly. Neukončili jsme platby za ropu a plyn. To musíme udělat. Poskytujeme pomoc Ukrajině, ale zároveň dáváme Putinovi miliardu dolarů denně. Je mi jasné, že pro Evropany je to těžké, jste na ruské ropě a plynu hodně závislí a nikdo si nechce zruinovat ekonomiku. Ale musíme najít řešení, jak přestat krmit Putinův válečný stroj.
Donald Trump tvrdí, že kdyby byl v Bílém domě, k Putinově invazi na Ukrajinu by nedošlo. Je to sice hypotetická otázka, ale jak to vidíte?
To není hypotetická otázka, to je zřejmá věc. Když byl Trump v Bílém domě, tak Putin na Ukrajinu nezaútočil. Důvodem bylo, že prezident Trump byl nepředvídatelný v tom, jak by reagoval. Putin si nemohl být jistý, zda by tam neposlal americké vojáky. A když teď vidíme ruské vojenské potíže, s americkými vojáky na Ukrajině by do týdne bylo po válce. Není pochyb, že se svojí leteckou a pozemní silou by to Američané vyřídili zatraceně rychle, a Putin to podle mě velmi dobře ví.
Kdo je Robert O'Brien
Robert O'Brien byl od září 2019 do ledna 2021 poradcem pro národní bezpečnost amerického prezidenta Donalda Trumpa. V zahraničně-bezpečnostní politice USA jde o jeden z klíčových postů, na úrovni ministerstva zahraničí a ministerstva obrany. Předtím O'Brien působil jako zvláštní vyslanec prezidenta USA pro rukojmí. Během tohoto působení se mu podařilo úspěšně vyjednat návrat 25 amerických občanů neoprávněně zadržených v zahraničí. Za prezidenta George Bushe mladšího pracoval ve Valném shromáždění OSN. Byl také ve vedení zvláštního útvaru v rámci ministerstva zahraničí, který se zabýval reformou justičního systému v Afghánistánu a školil místní soudce, prokurátory i obhájce. Prahu navštívil na pozvání pražského Centra transatlantických vztahů při vysoké škole CEVRO.
Nemohl si být jistý, co Trump udělá. Na rozdíl od prezidenta Bidena, který už před invazí řekl, že vojáky na Ukrajinu v žádném případě nepošle. To byla chyba. Prezident Trump by tohle nikdy neudělal.
Jenže Trumpova ruská politika byla, řekněme, hodně nečitelná. Počínaje tím, že uznával Putina jako silného lídra, který má ve své zemi pořádek.
Já jsem to už mnohokrát řekl v amerických médiích: od doby Ronalda Reagana nebyl nikdo na Rusko tvrdší než Trump. Odešli jsme od dohody INF (o kontrole raket středního doletu, pozn. red.), protože ji Rusko opakovaně porušovalo. Stejně tak jsme se stáhli z dohody Open Sky (umožňovala oběma stranám letecky kontrolovat území druhého státu, pozn. red.), protože tam Rusové také podváděli. A za třetí jsme odmítli automaticky obnovit dohodu Nový start (o kontrole strategických jaderných zbraní, pozn. red.), protože jsme měli velký problém s tím, jak Rusko vedle toho mohutně budovalo arsenál taktických zbraní, které Nový start nepokrýval. Prezident Biden ale pak přišel a obnovil tuto smlouvu bez jakýchkoli podmínek. Bez toho, že by trval na tom, aby Rusové přestali vyrábět taktické jaderné zbraně, což byl naopak náš požadavek.
V amerických médiích si lze ovšem přečíst, že za Trumpa nemusel Putin vést proti Ukrajině válku, protože by ji dříve či později s tichým souhlasem Bílého domu získal bez boje.
Americká média byla zmatená tím, že prezident Trump umí být ve svých diplomatických vztazích srdečný, vřelý. Ať už to byl Kim Čong-un, čínský prezident Si Ťin-pching, nebo Vladimir Putin, Trump k nim byl velmi otevřený. Ale lidé, novináři, si to pletli s jeho skutečnou politikou. Ta byla vůči Rusku naprosto skálopevná.
Jiným příkladem je NATO. Byli jsem mocně kritizováni, když Trump po členských zemích tvrdě, nátlakově vyžadoval zvýšení obranných výdajů. Jemu se to ovšem podařilo, vynutil si navýšení o 400 miliard v horizontu deseti let. To bylo bezprecedentní. Předchozí prezidenti to zkoušeli jeden za druhým, slibovali to americkým voličům, ale nikdo to pak nedokázal. Až prezident Trump. Jeho metoda byla trochu neortodoxní, byl tvrdý na lidi, byl tvrdý i na naše přátele. Ale ze zpětného pohledu jsme si myslím vedli dobře.
Váš předchůdce ve funkci poradce pro národní bezpečnost, zkušený diplomat John Bolton, ale tvrdí, že Trump skutečně uvažoval o odchodu z NATO.
Donald Trump je vyjednavač, byznysmen. Lidé mohou spekulovat, jak chtějí, ale jak už jsem řekl, jaký je výsledek? Členské země platí více peněz, USA a NATO si nikdy nebyly blíž. A musím připomenout, že Trumpova administrativa také nesouhlasila s projektem Nord Stream 2.
To byly společně s tlakem na obranné výdaje dvě věci, které Evropané kritizovali. Ale dnes jsou to ve výsledku věci, které oslabily Rusko a posílily Západ. A mediální story, že byl nějaký kamarád s Putinem, je naprostý nesmysl.
Já jsem vyjednával s Nikolajem Patruševem, ruským poradcem pro národní bezpečnost (oficiálně zastává funkci šéfa Bezpečnostní rady Ruské federace, pozn. red.). Věděli, že jsme tvrdí, ale především věděli, že když něco řekneme, tak to tak myslíme. A v tom je určitá stabilita. Zatímco když se snažíte číst americkou administrativu, která velmi tvrdě mluví, ale její činy jsou slabé, tak to je pro všechny matoucí.
Když Kongres před dvěma týdny schvaloval pomoc pro Ukrajinu ve výši 40 miliard dolarů, byla část republikánských zákonodárců proti. Nebude politická vůle a zájem veřejnosti o Ukrajinu v USA oslabovat?
Musíme si na to dát pozor, ale já myslím, že velká většina Američanů je inspirována prezidentem Volodymyrem Zelenským a odvahou, duchem Ukrajinců, jejich odolností proti Rusům. Cestuju po celé Americe, po sponzorských akcích, přednáším na politických akcích republikánských kandidátů před podzimními guvernérskými a kongresovými volbami a velká většina republikánů i voličská základna Ukrajinu silně podporují. Američané vidí, že Ukrajinci bojují sami za sebe. Kyjev chce zbraně, ale nevolá po amerických vojácích. A to Američanům imponuje.
Já jsem s jedním ze senátorů, kteří hlasovali proti vámi zmíněnému balíku, mluvil a on mi namítl: "Podívejte, my dáváme 40 miliard dolarů z peněz našich daňových poplatníků, a Němci mezitím dávají Rusku 30 miliard dolarů měsíčně za ropu a plyn?" Podle mě je to férová námitka.
A zároveň příležitost ještě jednou připomenout Donalda Trumpa, který ještě jako americký prezident prohlásil, že Německo je vlastněné Ruskem.
Je vlastněné Moskvou a Pekingem. Není to vina obyčejných Němců, ti rozumějí tomu, co se děje v Číně, co se děje v Rusku, a myslím, že se jim to nelíbí. Ale německé elity, průmyslníci, samozřejmě předchozí administrativy Angely Merkelové a pravděpodobně i vláda Olafa Scholze jsou z komerčních důvodů velmi navázáni na Čínu a Rusko.
Německo kritizovalo Trumpa za jeho politiku "Amerika na prvním místě" (America First), ale sami Němci přitom dělají tvrdou politiku "Německo na prvním místě". Berou si levnou ropu a plyn z Ruska a používají tyto zdroje k tomu, aby vyráběli obrovské množství aut, která posílají do Číny. Když přijedete do Pekingu, tak tam vidíte moře černých Audi, Mercedesů, BMW a tak dále.
A zatímco USA platí čtyři procenta HDP na obranu a řada evropských zemí pak nejméně dvě procenta, Němci se vezou zadarmo. Není to prizmatem Berlína skvělý deal? Levné energie z Ruska, export do Číny a Američané vás ochraňují.
Kancléř Olaf Scholz oznámil změnu německé politiky. Věříte tomu?
Prohlásil, že Německo bude vydávat dvě procenta HDP na obranu, ale uvidíme, zda se to skutečně stane. A také řekli, že Ukrajině dodají zbraně. To se ovšem také zatím zadrhlo v německé byrokracii.
Berlín je spojencem USA, je integrální součástí NATO. Potřebujeme silné Německo jako v dobách, kdy hlavním městem byl ještě Bonn, kdy Německo bylo pevně zakotveno uvnitř Západu. Doufám, že Ukrajina teď Berlínu otevřela oči, že vidí "ovoce" své spolupráce s Ruskem. Německé elity musí pochopit, že nemohou sedět na dvou židlích - s Moskvou a Pekingem na jedné a zároveň se Západem na druhé. Budou si muset vybrat.
