Rusy by při útoku čekal tvrdý odpor a velké ztráty na životech, říká znalec Ukrajiny

Martin Novák Martin Novák
28. 1. 2022 5:30
Rusko se zaměří na destabilizaci Ukrajiny spíš diverzními akcemi než totální ofenzivou, tvrdí v rozhovoru pro Aktuálně.cz slovenský novinář a velký znalec tohoto konfliktu Tomáš Forró. V zemi strávil mnoho času na obou stranách fronty a napsal o tom knihu s názvem Donbas. Před pěti lety jako první reportér hovořil s Čechy bojujícími v řadách proruských separatistů.
Ukrajiští vojáci na frontové linii v Donbasu.
Ukrajiští vojáci na frontové linii v Donbasu. | Foto: Reuters

Ukrajinci říkají, že se v případě napadení Ruskem budou tvrdě bránit. Na základě vašich zkušeností z cest po Ukrajině: domníváte se, že je to pravda? Narazila by ruská armáda na tvrdý odpor?

Ano, myslím si, že kdyby ruská armáda zaútočila, měla by velké ztráty. Nejspíš by Rusko podniklo masivní letecké bombardování a pak nějaký pokus o bleskovou ofenzivu s cílem poškodit ukrajinskou infrastrukturu a oslabit zemi na dalších deset let.

Slovenský novinář Tomáš Forró.
Slovenský novinář Tomáš Forró. | Foto: DVTV

Je třeba si ale uvědomit, že Ukrajina dnes už disponuje dost vyspělými zbraněmi, má nové systémy ze západu. V případě pozemní ofenzivy by Rusko rozhodně muselo počítat se ztrátami. Ale třeba Kreml má nějaký plán, nějakou strategii, o které nevíme…

Ovlivnily by ruské veřejné mínění informace o velkých ztrátách na životech ruských vojáků?

Určitě. A právě to si myslím, že hraje roli v uvažování prezidenta Vladimira Putina. Když v roce 2014 začala válka na Donbasu, situace byla jiná. Ruské ztráty na životech nebyly příliš velké a navíc v zemi zavládlo nadšení, protože armáda obsadila Krym a vypadalo to, že část východní Ukrajiny se připojí k Rusku. Dnes je ale nálada v Rusku podstatně horší, ekonomická situace se zhoršila. Čili předpokládám, že zprávy o mnoha mrtvých ruských vojácích by měly negativní efekt.

Nicméně je opravdu složité odhadovat, jestli válka bude, nebo ne. Mám například zprávu od jednoho svého ukrajinského zdroje, že na běloruské straně hranice přistavila ruská armáda nákladní vozy, které jsou speciálně upravené na transport rakví. Ale jak se to vyvine, nevím. Mnoho Ukrajinců, se kterými jsem v kontaktu, se domnívá, že Rusko se bude pokoušet Ukrajinu destabilizovat nějakými sabotážemi a diverzemi spíše než velkou ofenzivou.

Pokud by ruská armáda něco podnikla, ať to bude cokoliv, cílem podle vás tedy bude ochromení ukrajinské obranyschopnosti a ekonomiky, ne obsazení dalšího území?

Domnívám se, že to tak je. Ruským cílem je v obecné rovině politická a řekněme společenská destabilizace Ukrajiny podobným způsobem, jaký použili v Gruzii v roce 2008, když tam tehdy propukla válka. Vcelku uspěli, protože později gruzínský prozápadní režim Michaila Saakašviliho padl a dnešní vládní strana Gruzínský sen je dost nakloněná Rusku.

Za posledních deset let se Gruzie v tomto směru dost změnila. Rusové ovládají gruzínskou energetiku, podařilo se jim dosáhnout obratu a dnes je tato země víceméně proruská. Myslím, že to je i scénář, o který se Kreml pokouší nebo pokusí na Ukrajině.

Na Ukrajině to ale Rusko nejspíš bude mít o hodně těžší než v Gruzii…

Kdybyste se mne zeptal třeba před deseti lety na Gruzii, taky bych nevěřil, že by se jim něco takového mohlo podařit. Dnes je tam prozápadní demokratická opozice sledována tajnou službou a míra penetrace gruzínské tajné služby ruskou je dost vysoká. A to se bavíme o státě, který válčil s Ruskem a lidé tam k němu měli velký odpor. Přesto se ta země změnila. Proto jsem opatrný v názoru, že by se něco podobného nemohlo podařit i jinde.

Obyvatelstvo východní Ukrajiny je ruskojazyčné a dříve mělo vazby na Rusko. Dnes Ukrajinci tvrdí, že se situace dost změnila a málokdo by tam nyní dal přednost Moskvě před Kyjevem. Můžete to jako člověk s velkými zkušenostmi z východní Ukrajiny potvrdit?

Neřekl bych, že mnoho lidí na Ukrajině najednou začalo milovat Kyjev nebo se z nich stali nějací zapálení ukrajinští patrioti. Spíš si uvědomili, že ruská vláda není pro ně lepší alternativou. Podívejme se třeba na Mariupol (strategický východoukrajinský přístav v Azovském moři, pozn. red.). Dřív byl opravdu tak z osmdesáti procent proruský, ale v letech 2014 a 2015 se proruští separatisté dvakrát pokusili město obsadit a i lidé, kteří sympatizovali s Ruskem, si uvědomili, že tohle prostě není cesta. Že radši zůstanou s Ukrajinou, aby žili normální život.

Dá se zpětně říci, jak silný byl exodus obyvatel z části východní Ukrajiny, kterou v roce 2014 obsadili proruští separatisté a Rusko? Například z Doněcku…

Odešlo mnoho mladých lidí. Zůstali senioři nebo ti, kteří prostě neměli kam jít nebo si už netroufali někde začínat znovu. Pokud vím, podle odhadů odtamtud odešlo zhruba šedesát procent lidí, kteří tam žili do roku 2014.

Tomáš Forró: Donbas (Paseka, 2020)

Obal knihy Donbas
Foto: Agáta Faltová, Paseka

Válečný reportér Tomáš Forró se na východní okraj Ukrajiny vypravil mezi lety 2016 až 2018. Podařilo se mu získat si důvěru lidí z obou bojujících stran. Vzali ho mezi sebe do zákopů i do bytů, kde společně prožívali bombardování a kde si vyslechl jejich příběhy. Reportážní kniha Donbas, která již zaznamenala velký ohlas na Slovensku, vyšla v roce 2020 česky v překladu Ondřeje Mrázka.

Slovenský reportér Tomáš Forró (1979) se zabývá krizovými oblastmi a vojenskými konflikty po celém světě. Je držitelem tří slovenských novinářských cen, mimo jiné za sérii reportáží z Latinské Ameriky o zemětřesení v Ekvádoru, občanské válce v Kolumbii a všeobecné krizi ve Venezuele.

Jeho reportáže zachycují od roku 2016 zejména ukrajinský konflikt, a to z perspektivy obou bojujících stran. Za ně byl dvakrát nominován na českou novinářskou cenu. Jeho texty vycházejí v Česku, Polsku, Rusku a na Ukrajině.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 21 minutami

První odhady australských voleb ukazují, že opozice zřejmě odstaví od moci vládnoucí kabinet

Opoziční Labouristická strana v Austrálii patrně odstaví od moci kabinet současného konzervativního premiéra Scotta Morrisona. Ukazují to projekce australských televizních stanic. Výsledek dnešních parlamentních voleb je zatím nejistý a zřejmě bude velmi těsný, Morrison ale s největší pravděpodobností nebude mít dost křesel na to, aby mohl sestavit vládu i pro čtvrté volební období. Dosavadní sčítání hlasů naznačuje, že lidé tentokrát více volili i menší politické strany.

Poslední volební místnosti se na západě země uzavřely v 18:00 místního času (poledne SELČ). Dnešní průzkum společnosti Newspoll přisuzoval labouristům podporu 53 procent hlasů.

Morrisonova koalice nyní ve 151členné Sněmovně reprezentantů drží nejtěsnější většinu 76 křesel. Labouristická strana slibuje větší výdaje na péči o děti i seniory, stávající koalice pak lepší řízení ekonomiky v době, kdy se v Austrálii kvůli pandemii covidu-19 prohloubil rozpočtový deficit. Morrison slíbil, že pokud bude znovuzvolen, jeho vláda sníží daně a zmírní tlak na růst životních nákladů.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Na pochod Praha-Prčice se dnes po dvouleté pauze vydalo přes 17 500 turistů

Na trasy pochodu Praha-Prčice se dnes po dvouleté covidové pauze vydalo 17 508 turistů. První z nich vyrazili na trať už před 05:00. Po poledni se začali vracet účastníci kratších tratí a cyklisté. Před 13:00 zatím do cíle nedorazil žádný z účastníků nejdelší sedmdesátikilometrové trasy. Všichni se musí vrátit do dnešních 20:00.

Pořadatelé museli počet účastníků omezit kvůli výluce železničního provozu mezi Olbramovicemi a Chotovinami. Na trasy se tak vydali jen ti, kteří se dopředu elektronicky zaregistrovali, informovala za pořadatele Dana Horáková.

Letos se tak zájemci nemohli registrovat až na startu, jak byli zvyklí, pouze ukazovali QR kódy. "Potřebovali jsme zastropovat trasy, proto jsme registraci uzavřeli dva dny před pochodem. Kvůli rekonstrukcím železniční trati jsou trasy kyvadlové dopravy delší, posílili jsme i dopravu na jih," uvedla Horáková. Pořadatelé ocenili, že jim letos ubyla práce s penězi.

Trasy pro pěší měří od 23 do 70 kilometrů, přičemž nejdelší začíná v Praze. Část z 21 tras je vyhrazena pro cyklisty. "Cyklisti mají samostatné trasy od roku 2006, chtěli jsme zabránit nebezpečí, protože se míchali do tras pro pěší," doplnila Horáková.

Nejoblíbenější je dětská trasa z Votic dlouhá 23 kilometrů. "Využívají ji i senioři, kterým už to tolik nechodí. Vozíčkářská trasa začínala v Miličíně, vyrazilo na ni 98 vozíčkářů.

Zdroj: ČTK
Další zprávy