První část reportáže Tomáše Forró z východní Ukrajiny najdete ZDE.
Marjinka/Novohrodivka (Ukrajina) - Čečenský muslim a aktivista Adam Osmajev taky bojuje mezi dobrovolníky na východní Ukrajině.
Přestože by mohl lehce patřit k dalším cílům ukrajinských nacionalistů.
Spolu se svou manželkou Aminou je elitním snajprem z čečenského dobrovolného praporu Džochara Dudajeva, který v roce 2015 pomáhal na Ukrajině zakládat.
Říká, že tady bojuje i za svobodné Čečensko. "Když prohrají oni, bude to i náš konec," myslí si.
Lidi, kteří s ním bojují proti Rusku, nepovažuje Adam za radikály. "Radikální nacionalisti se najdou všude na světě, ale to slovo teď na Ukrajině znamená něco úplně jiného než v případě evropských nebo ruských neonacistů," dodává.
(V čase našeho setkání ještě Adam netušil, že se za svůj boj proti Rusku stane za několik týdnů obětí atentátu a přímo v centru Kyjeva ho postřelí člen komanda, které pravděpodobně po celé Evropě unáší a vraždí oponenty režimu Vladimira Putina - pozn. aut.)
Podle profesora Olexije Harana z Kyjevské univerzity byli mezi dobrovolníky nacionalističtí radikálové spíš na začátku války.
V zemi teď dominuje úplně jiný typ nacionalismu než rasově nesnášenlivý z Evropy nebo Ruska, tvrdí Haran.
"Běžný nacionalista u nás neřeší, jestli jako loajální Ukrajinec mluvíte rusky, nebo ukrajinsky a zda vyznáváte pravoslaví, či muslimskou víru jako krymští Tataři," říká Haran.
A co Pravý blok? Profesor vzdychne. Ano, to jsou typičtí ukrajinští nacionalisté.
Ale žádní nacisté - jejich problém spočívá v tom, že radikalizují obyvatele nespokojené s korupcí, neefektivní armádou, chudobou a nezaměstnaností.
Jsou ochotní riskovat další revoluci a mají i zbraně a bojové zkušenosti, kterými ji mohou rozpoutat.
O čem svědčí legendy
Jiný ukrajinský novinář popisuje své první setkání s ukrajinským Pravým blokem v roce 2014.
Jednotka takzvaných kyborgů bránící doněcké letiště podle něj v době nejtěžších bojů napochodovala do štábu oficiální armády skoro beze zbraní a žádala výzbroj.
Marně.
Za dva dny se vrátili zpátky, zablácení a postříkaní krví, ale vybavení zbraněmi a bojovou technikou.
Šokovaným důstojníkům oznámili, že nejbližší nepřátelské pozice už jsou volné, stačí jen odklidit mrtvoly.
Kyborgové se tehdy stali legendou a Pravý blok získal reputaci odvážných vlastenců, nebo chladnokrevných fašistických bestií. Podle toho, na které straně fronty se nacházíte.
Realita z roku 2017 je ale o dost prozaičtější.
Bojovníci Pravého bloku trpí zoufalým nedostatkem a z atmosféry v kasárnách v týlu, kde odpočívají a připravují se na to, že své kolegy vystřídají na frontě, čiší deprese.
Život na základně
V baráku 1. útočné roty pátého praporu Pravého bloku je strašná zima, přítmí a všichni pokašlávají. Nacházíme se pár kilometrů od fronty, na okraji městečka Novohrodivka, které je obklopené úrodnou černozemí a uhelnými doly.
Vozový park, to jsou příšerně otlučená, tisíckrát opravovaná auta, která mají poruchu každých několik desítek kilometrů.
Zdá se, že hlavní náplní života na základně není bojový výcvik, ale oprava zbraní a vozidel. Zuboženě vypadají i nahnilé naklíčené brambory a cibule, které se válí na vlhkých chodbách.
Bojovníci kromě oprav techniky po večerech cvičí mladé rekruty, kteří vypadají na 16 let, přestože jejich na pohled jen o něco málo starší učitel přísahá, že každému je minimálně osmnáct.
Chlapci trénují techniku boje se samopaly, pak se učí nabíjet a rozebírat kalašnikov a těžký kulomet. Následuje lekce z opravy aut.
Zbraně kupují na černém trhu a riskantně je pašují na frontu, ty zbývající na základně donekonečna čistí a opravují.
Jeden z bojovníků dokonce přiznal, že ukradli minomet z vojenského muzea - byl vyrobený v roce 1947.
Ukrajinská vláda i armáda bojovníky Pravého bloku ignorují, ti jsou proto odkázaní na dárce a podporovatele.
Navzdory zjevnému nedostatku techniky a za cenu neustálé improvizace se pořád účastní nejtěžších bojů na klíčových frontových úsecích. Nezávislosti na oficiální armádě se nechtějí vzdát za žádnou cenu.
Bojovníci
Lidé na základně mluví bez zábran.
Do Pravého bloku často přišli bojovat proto, že je znechutily poměry v ukrajinské armádě - nefunkčnost, korupce a šikana. Jiné armáda nepřijala kvůli zdraví, věku nebo problémům se zákonem.
Pravý blok znamená pro tyhle lidi soudržnou komunitu, některým mladým chlapcům zřejmě nejednou nahrazuje rodinu, jakou možná v dětství nepoznali.
Nejsou tu vidět žádné náznaky radikálního nacionalismu a netolerance. Právě naopak: mezi členy organizace patří ortodoxní židé, muslimové včetně Čečenců a krymských Tatarů, ale i lidé s výrazně asijskými rysy.
Potvrzuje to Craig Lang (26), bývalý voják americké armády a veterán z afghánské i irácké války.
Na Ukrajinu přišel před jedním a půl rokem a nejdříve sloužil v oficiální armádě, nedovolili mu ale bojovat, pouze jej hrdě ukazovali v médiích jako Američana.
Craig působí jako mlčenlivý introvertní militarista - takových je v Pravém bloku spousta.
O politiku se nezajímá, ale má jasno v tom, že Rusko je agresor a hrozba nejen pro Ukrajinu, ale i pro Evropu a celý svět. Všechno ostatní, tedy válka, je pro něj už jen technická záležitost.
A samozřejmě, on je jako profesionál jedním z těch, kdo ji dokážou řešit.
Tady v Pravém bloku s ním bojují další tři Američané, jeden z nich je čistokrevný černoch. Je tu i šest Britů, Rakušan, dva Němci a Ital.
Nikdo z nich se nesetkal s diskriminací, prý si jich tu naopak váží. Protože místní bojovníci sice mají velké zkušenosti z bojů, ale nevědí si rady s ošetřováním ran a první pomocí.
Profesionálové ze západních armád jsou tady k nezaplacení.
Při přímé otázce, jestli se v dobrovolnických jednotkách skutečně nesetkal s žádným pravicovým radikálem, Craig na chvilku znejistí. Pár jich potkal, přiznává: "Ale pokaždé to byli cizinci. A pokud vím, skoro všichni už odešli."
Velitel
Oleg ještě před pár lety spolu se ženou podnikal na západě Ukrajiny. Teď se o firmu i děti stará jen ona a zisky navíc posílá do jednotky, které Oleg velí.
Co podle něj znamená slovo nacionalismus? Svobodu. Od Ruska, od zkorumpovaných ukrajinských politiků a oligarchů, od Evropy.
"Před 25 lety jsem byl v Bratislavě," říká. "Už tehdy, po pádu komunismu, to u vás vypadalo líp než u nás dnes. Co od nás chcete? Byli bychom pro (Evropskou) unii jen na levnou práci, zabírání naší půdy a nerostných surovin. Ukrajina si musí pomoct sama," říká Oleg.
Ultrapravicová ideologie?
"Ano, měli jsme tu i takové. Fašisti, skinheadi… velmi agresivní, ale já jsem je respektoval. Když k nám někdo přijde s cílem bránit svou vlast, nezajímá mě, jestli je fašista, nebo muslim," vypráví Oleg.
Za mnohem větší problém považuje ukrajinskou armádu.
Na zásluhy Pravého bloku z prvních týdnů války generálové rychle zapomněli a teď už otevřeně škodí, blokují přísun zbraní.
"Oficiálně jsme tady nelegální držitelé zbraní," vzdychne Oleg. "Na frontě jsme jim dobří, ale zároveň na silnicích zatýkají naše lidi kvůli zbraním, nebo jim dokonce podstrkávají drogy, aby je mohli zatknout."
Den, kdy se zastavily vlaky
Bojující dobrovolníci, kteří nejsou součástí žádné armády.
To je vlastně ukrajinská odpověď na hybridní válku, kterou rozpoutali ruští "zelení mužíci", často bez uniforem. Dobrovolnické jednotky se ocitly v právním a politickém vakuu, což jen umocňuje jejich frustraci a pocit, že jejich situace je bezvýchodná.
Jejich nálepka fašistů je zveličeným výplodem ruské propagandy, která se snaží ukrajinský konflikt vykreslit jako ideové pokračování války proti nacistickému Německu.
To však neznamená, že neexistují radikálové a že nejsou nebezpeční i pro Ukrajinu.
Jejich vojenský význam je dnes téměř nulový, zato často organizují občanské a i násilné protesty a demonstrace, které polarizují společnost.
Důsledky jejich působení jsou vidět pouhým okem. Skupiny jako Pravý blok tlačí vládu do čím dál radikálnějších kroků.
Příkladem jsou nedávné blokády nákladních vlaků z Doněcku.
Od března 2017 skupinky ozbrojenců včetně Pravého bloku začaly blokovat vlaky s uhlím, které známý oligarcha Rinat Achmetov těží ve svých dolech na území separatistů a převáží je do svých metalurgických továren na ukrajinské straně.
Ukrajinská vláda pod tlakem protestů a blokády vyhlásila oficiální embargo na doněcké uhlí.
Výsledek: nedostatek uhlí pro ukrajinské továrny, a co bylo ještě horší - doněcká vláda v odvetě znárodnila závody a firmy na svém území.
Rusové se tak dostali ke zdrojům a prostředkům, které doteď neměli.
Jeden z velitelů Pravého bloku na přímou otázku přiznal, že se snažili zastavit přísun financí pro Doněck a jeho separatistickou armádu, aby nemohly za ukrajinské peníze nakupovat zbraně a zabíjet jimi ukrajinské vojáky.
Na námitku, že ze stejného uhlí žijí i desítky tisíc ukrajinských dělníků závislých na továrně, velitel mávl rukou.
Důležité je prý přiškrtit separatisty a pak je dorazit. Všechno ostatní musí jít stranou.
"Pravý sektor a podobné skupiny jsou velmi snadnou kořistí ruských zájmů a nátlaků. Manipulují s nimi, protože jsou lehko vypočitatelní. Stačí sebemenší provokace a Pravý sektor reaguje přesně tak, jak nepřítel očekává," tvrdí ukrajinský profesor Oleksij Haran.
"Ekonomická situace a korupce jsou na Ukrajině špatné, ale to poslední, co teď potřebujeme, je destabilizace, masové protesty a politická krize. A přesně k tomu směřují akce Pravého bloku. Rusové si musí spokojeně mnout ruce," dodává.
Pravý blok se tak po revolučních časech Majdanu mění v typické antisystémové radikální hnutí, jaké známe i ze západních demokracií.
Na rozdíl od nich ale má reálnou palebnou sílu mimo kontrolu státu a bojovníky vycvičené a připravené na všechno. Zoufalství lidí se zbraní navíc vede k situacím, kdy jsou už nyní hrozbou pro své okolí.
Pro příklad není třeba chodit daleko.
Při kontaktu s jinou ze skupin - bojovým oddílem Arrat - jsem byl vystavený situaci, kdy jejich tisková důstojnice Taťjána Čerkašinová přinutila moji asistentku zpřístupnit svůj profil na sociální síti "kvůli bezpečnostní kontrole".
Když důstojnice zjistila, že její rodiče žijí v Moskvě (drtivá většina Ukrajinců má přitom v Rusku příbuzné), označila ji za potenciální špionku a začala jí vyhrožovat.
Hrozila i mně, přestože jsem jako zahraniční reportér měl oficiální akreditaci od ukrajinské vlády. Říkala, že když mě při pobytu na bojišti jejich jednotky zabijí nebo budu těžce raněný, moje tělo pohodí daleko odtud a budou tvrdit, že šlo o neznámého dobrovolníka.
Takto to prý bude jednodušší pro všechny.