Velkou salvu smíchu převážně mezi mladším mužským osazenstvem vyvolal projev půvabné Tseten Jangsom. Ta ve svém krátkém příspěvku hovořila o tom, "jakou roli hrají tibetské ženy v boji o svobodu Tibetu".
Jedenadvacetiletá Jangsom se s touto nepříjemnou situací sice vypořádala statečně, jenže já jsem nebyl rozhodně jediný z přítomných diváků, které tím přivedla do rozpaků.
Šlo totiž o proslov během soutěže Miss Tibet 2006, která měla podtitul "soutěž krásy trochu jinak". Podle organizátorů měla být oslavou tibetských dívek a hlavně podporou boje proti čínské nadvládě, což zní poněkud absurdně.
Krásná těla vs. politické projevy
Skupina mladých tibetských uprchlíků, žijící v exilu v severoindické Dharamsale, se na tuto soutěž přijela hlavně pobavit a pokochat krásnými těly dívek, a ne poslouchat politické projevy.
Jangsom, oděna v krátké sukýnce ve své volné disciplíně o několik chvilek dříve úspěšně předvedla ukázku erotického tance za doprovodu hindských písní.
Dav jásal a fandil jí, i když nakonec korunku nezískala, stejně jako Metok Lhanzej, která z okupovaného Tibetu uprchla teprve nedávno.
Nedostatek nápadů
Média hodnotí tuto soutěž krásy, která každoročně přitahuje sice jen hrstku soutěžících, jako velmi úspěšnou, ač mírně amatérskou. Přesto neunikla zájmu zahraničních médií, jako je BBC, CNN, Time nebo Reuters.
Po více než padesáti letech od vstupu komunistických vojsk do Tibetu tato soutěž v určitém slova smyslu symbolizuje pocit beznaděje mezi uprchlíky a nedostatek nápadů, jak pokračovat v boji za svobodu.
"Je to jako stavět dům bez plánů," uvedl Lhasang Tering, tibetský vědec a majitel knihkupectví. "Dělá se to všechno bez jakéhokoli výsledku, protože tento politický boj v Tibetu nemá žádný cíl."
Jediný spasitel: Dalajlama
Miliony Tibeťanů vkládají veškeré naděje v boji za svobodu do jediného muže, dalajlamy. Toho jsem týden před odjezdem do Dharamsaly spatřil v Dillí, kde oslovil skupinku zahraničních novinářů.
Zarazil mě však jeho projev, ve kterém se zdráhal říct cokoli, co by mohlo nějak rozčílit Číňany.
"Mé postavení mi zatím nedovoluje odejít do ústraní," uvedl a dodal, že stále čeká na den, kdy Čína uzná autonomii Tibetu a on se bude moct vrátit zpět.
"Pokud se ovšem tento den během mého současného života neuskuteční, a to je mi už 71 let, pak si myslím, že nastane ten pravý čas odejít na odpočinek."
Tato "Střední cesta" má za úkol ujistit Číňany, že spíše než o nezávislost Tibetu dalajlama usiluje o autonomii v rámci Číny.
Když čínský vůdce vyráží na zahraniční cesty, dalajlama Tibeťanům radí: neprotestujte a nedělejte nic, kvůli čemu by Peking ztratil tvář.
Trpělivost dochází a čas se krátí
Ne všichni mladí lidé však jsou ke 14. dalajlamovi shovívaví. Jsou přesvědčeni, že Tibet a jeho boj za svobodu pomalu, ale jistě mizí z povědomí celého světa.
Na pětidenním setkání v buddhistickém klášteře nedaleko Dharamsaly jsem pozoroval spoustu mladých Tibeťanů, kteří se zde učili, jak organizovat "nenásilnou akci k prosazení politických cílů".
Pálili čínské vlajky, lezli po stromech a skandovali protičínská hesla. Nebyla však přítomna ani policie, se kterou by bojovali, ani rozčilení čínští funkcionáři, kterým by se postavili.
Byly zde pouze hadice s vodou symbolizující vodní dělo, jemuž by mohli jednoho dne čelit.
Organizace Studenti za svobodu Tibetu se rozhodla využít olympijské hry v Pekingu 2008 k podpoře svého boje.
Je ale opravdu tak pozdě?
V hlavním městě Tibetu Lhase žije nyní více Číňanů než Tibeťanů a čínské držení státu vysoko v Himálaji se zdá pevnější než kdy předtím.
Nová generace Tibeťanů žijících v Indii a vůbec kdekoli jinde na světě nikdy neviděla svou rodnou zemi.
Pod jedním stromem poblíž tábora sedí Karma Jeshi, člen tibetského parlamentu v exilu a bývalý vůdce Tibetského kongresu mládeže, který usiluje o úplnou samostatnost.
"Pokud budeme pouze tiše přihlížet a čekat, Tibet jednoho dne zanikne," prohlásil. "Náš jazyk a kultura pomalu, ale jistě mizí. Musíme se proto hlasitě ozvat, aby se Čína konečně přestala o Tibet zajímat."
Všichni Tibeťané, včetně Jeshiho, se obávají, co se stane po dalajlamově smrti. On je totiž nejvýznamnějším symbolem boje za svobodu Tibetu.
"Tibetský kongres mládeže doposud neodsouhlasil použít násilí, ale tato volba je stále v jednání," uvedl. "Pokud už zítra žádný dalajlama nebude, může tato situace nabrat zcela jiný spád."
