Dědeček hluboce věřil v Masarykovu věc, popisuje vznik Československa vnuk oceněného Charlese Cranea

Daniel Anýž Daniel Anýž
29. 10. 2017 18:51
Mezi lidmi, které v sobotu ocenil český prezident Miloš Zeman, byl in memoriam i Charles Crane. Muž, který byl u vzniku Československa. "Hluboce věřil v Masarykovu věc," vysvětluje v rozhovoru pro Aktuálně.cz Thomas Crane, vnuk vyznamenaného Američana, který Řád T. G. Masaryka převzal.
Thomas Crane, vnuk oceněného Charlese Cranea.
Thomas Crane, vnuk oceněného Charlese Cranea. | Foto: Zbyněk Pecák

Praha - Mezi osobnostmi, které letos vyznamenal prezident Miloš Zeman u příležitosti výročí vzniku Československa, je také in memoriam americký podnikatel a filantrop Charles Crane.

Právě on v roce 1918 seznámil Tomáše G. Masaryka s tehdejším americkým prezidentem Woodrowem Wilsonem. Masaryk tak mohl v Bílém domě osobně lobbovat za ideu samostatného Československa.

"Ale bylo toho víc, než že by můj dědeček Masaryka jen uvedl k Wilsonovi. On hluboce věřil v Masarykovu věc, sám pracoval v zákulisí a působil na prezidenta Wilsona," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Thomas Crane, vnuk Charlese Cranea, za kterého v sobotu na Hradě převzal ocenění Řád T. G. Masaryka.

Charles Crane se narodil v roce 1858. "Jak je možné, že Charles Crane, který se narodil v roce 1858, je můj dědeček? To zní trochu divně, že?" žertuje Thomas Crane. "Ale jemu bylo už 42 let, když se narodil můj otec. A mému otci bylo 50 let, když jsem se narodil já."

Rozvětvená rodina Craneových měla obecně široký vliv na Československo.

Charles Crane měl dva syny. Richard byl před vznikem nového středoevropského státu náměstkem amerického ministra zahraničí. "A i z této pozice se snažil Masaryka podporovat," doplňuje Thomas Crane. Následně se Richard stal prvním velvyslancem USA v Praze.

Druhý syn oceněného filantropa John, který je otcem zpovídaného Thomase Cranea, byl zase ve 20. letech v Praze tajemníkem T. G. Masaryka.

A.cz: Není to tak, že vznik Československa a první republika se staly součástí vaší rodinné historie?

Thomas Crane: To rád přijmu. A nezapomeňte ani na mé tety, které taky sehrály významné role.

Kdo byl Charles Richard Crane

Charles Richard Crane

Charles Richard Crane (1858 - 1939) byl bohatý americký byznysmen z Chicaga, filantrop se zájmem o umění a velmi vlivný muž uvnitř americké demokratické strany.

V roce 1912 pomohl ke zvolení Woodrowa Wilsona prezidentem USA. A právě díky jejich vztahu Crane později zásadně přispěl ke vzniku Československa.

V roce 1902 se Crane v Paříži seznámil s Tomášem G. Masarykem a pozval ho, aby přednášel na Chicagské univerzitě. V roce 1918, kdy se rozhodovalo o poválečném uspořádání Evropy, Charles Crane uvedl T. G. Masaryka přímo k prezidentu Wilsonovi. Ten následně přijal Masarykův projekt samostatného Československa.

Charles Crane měl čtyři děti: dva syny a dvě dcery. Starší syn Richard Crane se stal prvním americkým velvyslancem v Československu. Mladší syn John (otec Thomase Cranea) ve 20. letech rovněž působil v Praze jako osobní tajemník prezidenta Masaryka.

Starší dcera Josephine se stala v roce 1908 předlohou obrazu Slavia od Alfonse Muchy, kterého v té době Charles Crane v USA sponzoroval. O deset let později byl právě tento portrét vybrán na první československou stokorunovou bankovku.

Mladší dcera Frances byla pět let (1925 - 1930) manželkou Jana Masaryka.

Moje starší teta Frances byla manželkou Jana Masaryka.

Už se ale možná zapomíná, že dalším důležitým pojítkem naší rodiny s Československem byl Alfons Mucha. Když přijel do Ameriky, ještě za Rakouska-Uherska, namaloval portréty Frances i mé druhé tety Josephine, která žila v Chicagu.

Prezident Masaryk pak umístil tento portrét z roku 1908 na první československou stokorunovou bankovku. Naše Josephine, což bylo normální americké děvče ze středozápadu USA, byla vymalovaná na stokoruně v Československu!

U vašeho strýce Richarda je to jasné. Byl na ministerstvu zahraničí a pak v roce 1919 přijel do Prahy jako velvyslanec USA. Jak se ale ocitl v Praze váš otec?

Bylo to díky prezidentovi Masarykovi. Při jedné příležitosti se dědečka Charlese, se kterým byl stále v kontaktu i po vzniku Československa, zeptal, co John dělá. A dozvěděl se, že John právě končí studium na Harvardu a přemýšlí o něčem v diplomacii. Prezident Masaryk řekl, ať tedy přijede do Prahy a pracuje pro něj.

Na Masarykovo pozvání pak můj otec mnoho let (od roku 1922 do 1930 - pozn. red.) pracoval jako jeho osobní tajemník.

Takže byl s Masarykem v denním kontaktu?

Samozřejmě. A z první řady sledoval, jak se tvořila vaše historie. Byl v Praze velmi rád.

Mimochodem si vedl deník, který byl opravdu detailní. Našel jsem ho poměrně nedávno, před dvěma lety, a dal jsem jej do knihovny Kolumbijské univerzitě.

To vypadá jako výzva pro české historiky. Je ten deník přístupný?

Jistě, jen k tomu musím dát svolení, což ale rád udělám.

Podpora Alfonse Muchy

Kdy jste se do Prahy poprvé podíval vy sám?

Poprvé jsem tady byl s otcem v roce 1977. Stáli jsme na Hradčanech.

Praha byla vždycky úžasné město, ale tehdy to byly depresivní komunistické časy. Zvlášť když jsme pak jeli s otcem do Moravského Krumlova, podívat se na Slovanskou epopej. Jeli jsme skrz vesnice a to bylo spíše skličující.

Váš dědeček Charles sponzoroval malíře Alfonse Muchu a i díky tomu vznikla epopej. Jaký byl váš první dojem, když jste přijeli do Moravského Krumlova?

Bylo to zvláštní. Přijeli jsme mimo otevírací dobu, ale otec měl kontakt na správce muzea, který nás pustil do sbírky.

Přijdeme do studené místnosti, správce rozsvítí a první, co vidím, je portrét mého dědečka od Alfonse Muchy. Samotná epopej, tedy instalace, se mi zdála stísněná.

Vyprávěl vám tehdy váš otec, během první návštěvy v roce 1977, o svém pobytu v Praze ve 20. letech?

Samozřejmě, hodně jsme chodili po Praze, po místech, která si velmi dobře pamatoval. Byli jsme na nádvoří Hradu a on ukázal na okna, kde byla jeho ložnice v letech, kdy pracoval pro prezidenta Masaryka.

Ale dovnitř jsem se samozřejmě dostal až po roce 1989, stejně jako jsem si pak mohl prohlédnout Černínský palác - i místnosti, kdy bydlel Jan Masaryk.

Váš otec John se spíše přikláněl k tomu, že Jan Masaryk spáchal sebevraždu. Je to tak?

Ano, společně s mojí matkou napsali knihu, ve které se věnovali i tomuto tématu. Otec měl k Janovi velmi blízko, byli stále v kontaktu.

Týden před tím, než Jan zemřel, mému otci volal. Byl v depresi. Za války byl ministrem zahraničí v exilu a řekl otci, že se nechce už znovu ocitnout v takové situaci. Mluvil o povinnosti vůči své zemi, ale zároveň nevěřil komunistům - věděl, že to nejde. Podle otce byl zcela rozpolcen, zdrcen. Otec si z toho odnesl pocit, že je dobře možné, že to byla sebevražda.

Ale pamatuji si také, že mi otec nakonec řekl, že komunisti by Masaryka samozřejmě bez problémů zabili, kdyby jim stál v cestě, a že pro Československo to navždy zůstane nevyřešená věc.

A sám pak dodal: "Kdo ví…"

Ocenění pro Charlese Cranea

Vy jste už před rokem daroval Hradu bustu T. G. Masaryka od sochaře Ivana Mestroviče, kterou u něho objednal ještě váš dědeček. Nebylo by to vašemu dědečkovi líto, že "poslední Masaryk" po tolika letech opustil váš dům?

Naším americkým prezidentem zakladatelem byl George Washington. A tohle je busta "vašeho George Washingtona". Ano, měli jsme ji dlouho u nás v domě na Cape Cod, ale usoudil jsem, že si zaslouží vrátit se tam, kam patří. Na Hrad, kde Masaryk pracoval jako váš první prezident.

Myslím, že i dědeček by byl rád, že to tak je - že se prezident Masaryk vrátil domů. 

A jsem také velmi poctěn, že byl Charles Crane teď vyznamenán, beru to i jako důležité upozornění na hluboké historické vazby mezi USA a českými lidmi a na roli, kterou sehrála Amerika při vzniku vašeho samostatného státu.

Už vícekrát jsme zmínili vašeho dědečka a Alfonse Muchu. Váš otec John se pak přátelil s Jiřím Muchou. Pokračuje toto rodinné propojení?

Letos už přesáhlo do čtvrté generace.

Dědeček se přátelil s Alfonsem Muchou, můj otec měl velmi blízko k Jiřímu Muchovi a já jsem na tom podobně s jeho synem Johnem. A letos se moje dcera tady v Praze seznámila s Johnovým synem, takže to je už čtvrtá generace.

 

Právě se děje

před 50 minutami

Airbus reorganizuje výrobu, ve Francii závody spojí, v Německu naopak rozdělí

Evropský výrobce letadel Airbus ohlásil největší reorganizaci svých výrobních závodů ve Francii a Německu za více než deset let. Informovala o tom agentura Reuters, podle níž Airbus výrobu uskupí do tří celků. Ve Francii výrobu sloučí, v Německu rozdělí. O provozu ve Španělsku se vede debata.

Ve Francii výrobce letadel spojí výrobu aerostruktur do jednoho subjektu. Závody v Saint-Nazaire a Nantes, kde se montují trupy letounů, se tak sloučí s divizí Stelia s globální působností.

V Německu Airbus rozdělí divizi Premium Aerotec. Část z ní sloučí se závody ve městech Stade a Hamburk, z části vznikne samostatná divize, která se bude zabývat výrobou detailních součástek v omezeném množství.

"Posuzujeme různé vlastnické struktury s cílem najít to nejlepší řešení," uvedl mluvčí společnosti ohledně naposledy zmíněné divize. Ta produkuje jak jednoduché součástky za pár dolarů, tak i ty složitě obráběné, co stojí desítky tisíc dolarů. Spadat by pod ní měla i část továrny v Augsburgu a rumunský závod v Brašově.

Šéf podniku Guillaume Faury před dvěma měsíci označil výrobu aerostruktur, do nichž se řadí i trupy letadel, za hlavní předmět podnikání Airbusu.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Sevilla vyhrála na hřišti Levante, Vaclík se do branky nedostal

Sevilla zvítězila v 31. kole španělské fotbalové ligy 1:0 na hřišti Levante. Český brankář Tomáš Vaclík strávil utkání na lavičce úspěšného týmu.

Seville vystřelil výhru podruhé za sebou Júsuf En-Nesjrí, který dal v 50. ligovém utkání za klub 21. branku - pouze Julio Baptista (31) a Carlos Bacca (24) měli ve stejném dresu lepší bilanci. Andaluský celek vyhrál venku podesáté v sezoně, čímž vyrovnal klubový rekord.

Sevilla se v neúplné tabulce dostala na třetí místo o dva body před Barcelonu, která má ale dvě utkání k dobru. Levante je jedenácté.

Španělská fotbalová liga - 31. kolo:

Levante - FC Sevilla 0:1 (53. En-Nesjrí), Pamplona - Valencie 3:1 (13. Martínez Calvo, 32. Calleri, 67. Torres z pen. - 30. Gameiro), Betis Sevilla - Bilbao 0:0,

21:00 Alavés - Villarreal, Elche - Valladolid,

22:00 Cádiz - Real Madrid.

Tabulka:

1. Atlético Madrid 31 21 7 3 57:20 70
2. Real Madrid 31 20 7 4 53:24 67
3. FC Sevilla 32 21 4 7 47:25 67
4. FC Barcelona 30 20 5 5 69:26 65
5. Villarreal 31 12 13 6 48:34 49
6. Betis Sevilla 32 14 7 11 42:45 49
7. San Sebastian 31 12 11 8 48:33 47
8. Pamplona 32 10 10 12 30:37 40
9. Granada 30 11 6 13 36:50 39
10. Bilbao 31 9 11 11 39:33 38
11. Vigo 31 9 11 11 41:48 38
12. Levante 32 9 11 12 38:45 38
13. Cádiz 31 9 9 13 27:45 36
14. Valencie 32 8 11 13 40:47 35
15. Getafe 31 7 10 14 22:34 31
16. Valladolid 30 5 12 13 27:41 27
17. Huesca 31 5 12 14 31:46 27
18. Alavés 31 6 9 16 25:47 27
19. Elche 31 5 11 15 27:48 26
20. Eibar 31 4 11 16 22:41 23
Další zprávy