Náboženská sekta na něj zaútočila v metru sarinem. Japonec teď o útoku natočil film

Jana Václavíková Jana Václavíková
17. 10. 2020 14:09
Jedno z nejčastěji připomínaných výročí v Japonsku připadá na 20. března. V ten den roku 1995 náboženská sekta Óm šinrikjó spáchala sérii teroristických útoků v tokijském metru nervovým plynem sarin. Připravila o život třináct lidí a další tisíce musely být hospitalizovány. Jedním z nich byl i Acuši Sakahara, který natočil o útoku dokument Já a vůdce sekty.
Útok sarinem v tokijském metru. | Video: Reuters

Události z 20. března 1995 si Sakahara pamatuje dodnes velmi přesně. Byl slunečný den a on, tehdy 29letý, spěchal do práce na důležitou prezentaci.

Pamatuje si i jednoho z cestujících v metru, staršího muže, který vypadal, že podřimuje. Pod ním ležel plastový sáček obalený novinami, ze kterého se vylévala nějaká tekutina. "Normálně mi nevadí ani sedět v nočním metru vedle zvratků, ale tehdy jsem si sedl jinam," vzpomíná na osudovou jízdu nyní čtyřiapadesátiletý Japonec Sakahara.  

"V metru jsem si četl noviny, kde byl článek o zatčení jednoho z členů sekty Óm šinrikjó. Pak jsem začal mít problémy s vnímáním, myslel jsem si, že jsem přepracovaný nebo že jsem si špatně vyčistil kontaktní čočky. Až později jsem ucítil zvláštní zápach, takový ovocný, jako je cítit nátěrová barva. Bylo to nepříjemné," vzpomíná v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Přesedl si proto do vedlejšího vagonu. 

O pár stanic dál podřimující muž omdlel a vlak se zastavil. "Měl jsem jeden z těch momentů, kdy si všechno spojíte - sáček na zemi, článek, co jsem právě četl, a taky několik týdnů starou zprávu o tom, že se Óm snažila provést už v létě útok sarinem," vysvětluje Sakahara, proč metro raději opustil a jel taxíkem.

"Když jsem přijel do práce, necítil jsem se dobře a přišlo mi, že se postupně zatahuje nebo že máme nějaké problémy s elektřinou," popisuje své první zdravotní potíže. Šel proto do nemocnice, která ale byla plná lidí - dalších pasažérů z metra.

Problémy s očima ho dodnes neopustily, ani čtvrt století po útoku. "Rychle se mi unaví a musím pravidelně používat speciální kapky na recept, které jsou docela drahé," říká s tím, že malá lahvička ho vyjde v přepočtu na 350 korun. "Kvůli tomu si musím chodit pravidelně lehnout, třeba i dvakrát nebo třikrát denně, takže nemůžu mít normální práci. Dělám, co se dá - píšu knihy a točím filmy. To můžu dělat ve svém tempu," vysvětluje autor sedmi publikací.   

Otázky, na které se těžko odpovídá

Jeho debutový celovečerní film, na kterém posledních několik let pracoval, měl premiéru letos a představí se i na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava. Ten nakonec kvůli pandemii koronaviru proběhne pouze on-line. Více než 220 filmů a živých debat bude po dobu konání festivalu, od 27. října do 8. listopadu, k vidění na portálu Dafilms za 350 korun.

Sakahara ve snímku "Já a vůdce sekty - současná zpráva o banalitě zla" nepopisuje, jak teroristický útok probíhal a jak si na něj pamatuje, ale snaží se pochopit, proč některé lidi láká přidat se do sekty a vzdát se všeho, co dosud znali. Členové Óm šinrikjó museli opustit své rodiny, přátele, pohodlí i peníze. 

Režisér dokumentu Acuši Sakahara (vlevo) s mluvčím sekty Arakim Hirošim.
Režisér dokumentu Acuši Sakahara (vlevo) s mluvčím sekty Arakim Hirošim. | Foto: Záběry z dokumentu Já a vůdce sekty / MDFD Ji:hlava

Odpovědi hledá spolu s Arakim Hirošim, současným mluvčím sekty. Ta pod změněným názvem Aleph funguje dodnes, přestože její zakladatel a organizátor útoku Asahara Šókó byl odsouzen k trestu smrti, který byl před dvěma lety vykonán.

S Hirošim má režisér mnoho společného - oba jsou podobného věku, pocházejí ze stejné oblasti a studovali na stejné univerzitě. Ve filmu navštěvují místa, která je spojují, a Sakahara svému druhovi pokládá řadu otázek. Hiroši ale odpovědi někdy nenachází, jako v případě, proč sekta útok vůbec spáchala.

"Beru ho jako kamaráda, ale nevím, jestli on bere mě stejně. Občas jsem z něj frustrovaný a občas jsem na něj naštvaný za to, že nevyužívá svůj život pro něco lepšího. Mimo kameru jsem mu navrhoval, že by měl sektu opustit. Pomohl bych mu," popisuje vzájemný vztah režisér. "Tlačil jsem na něj, určitě víc než jeho rodiče a bratr, možná jsem k němu byl i krutý." Jak ale dodává, žádný vliv to nemělo.

Doživotní stigma 

Araki Hiroši není prvním členem sekty, se kterým se Acuši Sahakara zná. Pár let po útoku si vzal ženu, která dříve v sektě byla a řekla mu to jen pár dní před svatbou. Jejich manželství však záhy skončilo. "I když nebyla do útoku zapojena, pořád cítila vinu. Poté co jsme se vzali, získala práci v Lucembursku, protože ovládala spoustu jazyků - japonštinu, angličtinu, francouzštinu, řečtinu i latinu. Nakonec jsme ale neodjeli, protože se její jméno objevilo na seznamu lidí spojených se sektou, a byla proto vnímaná jako teroristka. Začala z toho být frustrovaná," popisuje. 

Sakahara proto doufá, že film bude částečně působit i jako obhajoba lidí, kteří po opuštění sekty mají v životě problémy. "Nechci, aby se tyhle věci opakovaly i v životě jiných lidí," říká. 

S tím se shoduje s japonskou vládou, která sektu po útoku nezakázala, ale neustále ji monitoruje. "Máme svobodu víru, takže je vláda nemůže zakázat. Kdyby to navíc udělala, tak by se členové rozprchli po Japonsku a šlo by je hůř kontrolovat. Vláda proto čas od času schválí nařízení, které jí umožní nechat prohledat sídla sekty, zkontrolovat situaci uvnitř a prostudovat finanční výpisy," dodává Sakahara. 

Na čem se ale filmař s vládou neshodne, je postoj k obětem útoku, které podobně jako on dodnes trpí zdravotními problémy. Původně jim měly pomáhat organizace napojené na vládu, podle Sakahary už ale nefungují nebo se starají jen o zlomek obětí. "Nikdo nás neposlouchal. Pak mi jeden novinář řekl, že když budu slavný, nikdo mě už nebude moct ignorovat. I proto jsem natočil tento dokument," vysvětluje svou motivaci režisér. 

Koncem letošního října chce popsat své zkušenosti na tiskové konferenci a představit konkrétní výsledky vědeckých studií, které sledovaly dlouhodobé následky. Doufá, že to pomůže situaci obětí změnit. "Strávil jsem na tom pět let, a tak cítím velkou odpovědnost, protože mnoho lidí stále trpí. Pro tenhle film není podstatné, na jaké festivaly se dostane, je ale důležitý kvůli obětem," dodává. 

Podívejte se na trailer k dokumentu:

Já a vůdce sekty | Video: MFDF Ji.hlava
 

Právě se děje

před 1 hodinou

Evropský parlament odsoudil polský zákaz potratů. Ohrožuje podle něj zdraví žen a povede k tajným interrupcím

Evropský parlament ve čtvrtek odsoudil říjnové rozhodnutí polského ústavního soudu zásadně omezit možnost umělého přerušení těhotenství. Podle europoslanců tento de facto zákaz potratů ohrožuje zdraví polských žen a povede k výraznému rozšíření tajně prováděných a méně bezpečných interrupcí. Omezení je podle evropských zákonodárců dalším důkazem posilování vlivu polských vládnoucích politiků na justici.

Zdroj: ČTK
před 2 hodinami

Ve věku 63 let po krátké těžké nemoci zemřel prezident Exekutorské komory ČR Vladimír Plášil

Ve věku 63 let po krátké těžké nemoci zemřel prezident Exekutorské komory ČR Vladimír Plášil. V tiskové zprávě to oznámila mluvčí komory Lenka Desatová. Plášil působil od roku 2001 jako soudní exekutor v Praze 7 a v minulosti byl mimo jiné členem Legislativní rady vlády. Byl zakládajícím členem Exekutorské komory ČR a také dlouholetým členem jejího prezidia. V čele komory pak stál od roku 2018.

"Zasadil se o další transparentnost a elektronizaci komory, která za jeho působení významným způsobem zefektivnila svou činnost. Významným způsobem také přispěl k zapojení komory do legislativních procesů a k užší spolupráci s orgány veřejné moci," sdělila Desatová. Za Plášilova působení v prezidiu také podle ní posílila Exekutorská komora ČR svou pozici v Mezinárodní unii soudních exekutorů.

Exekutorská komora České republiky sdružuje soudní exekutory, vykonává jejich samosprávu a dohlíží nad jejich úřední činností. Členství v komoře je pro všechny exekutory ze zákona povinné. Komora sídlí v Praze a má pobočku v Brně.

Zdroj: ČTK
Další zprávy