reklama
 
 

Tajná akce na komunistické Kubě. Děti fotily, jak žijí

14. 4. 2008 0:00
Humanitární pracovníci rozdali dětem fotoaparáty

Kuba - Které věci mám nejradši? Panenku, banán, citron a rýži, říká třináctiletá Esmeralda z třísettisícového města ve vnitrozemí Kuby.

Ze svých oblíbených věcí vyfotila zátiší. Svět očima kubánských dětí si můžete prohlédnout ve fotogalerii spolupracovníka Aktuálně.cz Jana Langera.

Ten spolu s přítelkyní Nikolou Tenevovou vycestoval na čtrnáct dní na Kubu - jen pár týdnů po odstoupení Fidela Castra - pod hlavičkou slovenské humanitární organizace Človek v ohrození.

S pomocí místních aktivistů a ochránců lidských práv uspořádali fotografický kroužek pro tamní školáky. Tajně. Na Kubě totiž nesmí cizinci "příliš dlouho" komunikovat ani s malými dětmi.

Fotit s cizinci? Neslýchané

"Kurz trval jen týden, což může někomu připadat jako krátká doba, jenže pracovat s dětmi déle by znamenalo budit zbytečnou pozornost," vysvětluje Langer.

Ve městě s třemi sty tisíci obyvatel našel místní aktivista čtyři děti, jejichž rodiče byli ochotni nechat své děti ve společnosti s cizinci. "Vesměs to byly děti jeho rodiny a nejbližších známých. Tedy lidí, jimž mohl důvěřovat," popisuje.

Jedna rodina se přesto nakonec rozhodla, že styk s mladými Čechy není pro jejich syna bezpečný. "A tak jsme s Gustavem pracovali na dálku. Posílali jsme mu výukové materiály a on nám zpět fotky, které udělal."

Třináctiletý chlapec fotil hlavně toulavé psy a kočky. "Mám rád zvířata. Dá se jim důvěřovat," říkal Gustavo.

S ostatními třemi dívkami se jejich noví učitelé fotografování setkávali postupně a pokaždé na jiném místě. Tak aby nebylo nikomu podezřelé, že se děti s Evropany scházejí pravidelně.

"Ukázali jsme jim nejprve úplně základní věci jak foťák zapnout, jak nabít baterie. Učili jsme je o barevnosti a kompozici. A pak jsme jim dali na výběr, které téma by nejraději fotili."

To byl ale kámen úrazu. Děti nepochopily, že si můžou z nabídnutých sedmi okruhů samy vybrat. "Naše španělština sice není dokonalá, ale zdůraznili jsme jim to třikrát a oni nám to odkývaly. Jenže kubánské děti zkrátka nejsou zvyklé mít na výběr," popisuje Langer.

Ve školách děti dostávají jasné příkazy. Některé vyučovací hodiny probíhají před televizí. Ta vysílá celé výukové programy. Školáci je sledují a zapisují si. Na debaty není čas.

"Proto byl taky někdy problém diskutovat s dětmi o tom, které fotografie se jim líbí. Nebyly vůbec zvyklé, že se jich někdo ptá na jejich názor."

Odkud jsou ty foťáky?

Na kubánských školácích naopak Češi obdivovali jejich svědomitost a zodpovědnost.

"Nejmladší dívka si hned na začátku týdne pořídila složky, do kterých si zakládala všechny materiály, které od nás dostala. Na setkání chodila s babičkou. Ta jen zpovzdálí pozorovala, co s dětmi děláme a občas vypomohla s dorozuměním."

Aby děti nebudily na ulicích s kvalitními fotoaparáty přílišnou pozornost, vymysleli Honza s Nikolou a jejich průvodcem historku o původu fotoaparátů. Některé "zaslali příbuzní ze zahraničí", jiné měly být přímo místního aktivisty.

Děti, zvyklé chovat se za každé situace obezřetně, přesto raději fotily doma nebo na návštěvách u příbuzných.

Fotky tak zachycují hlavně život v běžných kubánských domácnostech. Človek v ohrození se je chystá představit veřejnosti na výstavě v Bratislavě.

"Přemýšlíme také o tom, že se na Kubu vypravíme znovu, abychom sbírku Kuby očima dětí rozšířili," nastínil Langer.

autor: Lenka Smyčková a Jan Langer | 14. 4. 2008 0:00

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama