Tajfun ho téměř srovnal se zemí. Teď město duchů ožívá

ČTK ČTK
10. 3. 2015 10:44
Město Guiuan na filipínském ostrově Samar v listopadu 2013 tajfun téměř srovnal se zemí. Starostovi se naštěstí podařilo obyvatele evakuovat.
Zkáza, kterou má na svědomí tajfun Haiyan. Snímek z roku 2013.
Zkáza, kterou má na svědomí tajfun Haiyan. Snímek z roku 2013. | Foto: Petr Štefan, Člověk v tísni

Guiuan (Filipíny) / Praha - Město Guiuan na filipínském ostrově Samar leželo před více než rokem jako první v dráze tajfunu Haiyan (tady známého jako Yolanda). Obrovská zkáza přišla brzy ráno a město bylo téměř srovnáno se zemí, ušetřen nezůstal žádný z domů.

Oproti sousednímu Taclobanu, kde byl obrovský počet mrtvých, zemřelo tehdy v Guiuanu jen 101 lidí, 4000 dalších ale bylo zraněno.

Nižší počet mrtvých je podle mnohých zásluha starosty města Christophera Sheena Gonzalese, který donutil lidi se evakuovat, a ze dne na den se tak z něj stal hrdina pro celé Filipíny.

Město duchů

"Přežili jsme, neměli jsme ale domy, školy, jídlo. Věřili jsme ale stále v Boha a pomocnou ruku ostatních," uvedl starosta na únorovém setkání s evropskými novináři.

V době, kdy tajfun udeřil, bylo starostovi 33 let a ve funkci byl teprve čtyři měsíce. "Po tajfunu to bylo město duchů, celé naprosto zaplavené," popisuje Gonzales. Pod oblast, kterou spravuje, patří jak město Guiuan, tak i 60 vesnic v jeho okolí.

Devatenáct z těchto vesnic se pak nachází na dalších menších ostrovech, celkem zde žije více než 50 000 lidí. Jejich obživou je z 80 procent rybaření a z 20 procent zemědělství. Provincie Samar je přitom druhou nejchudší z celých Filipín.

"Bylo to jako konec světa"

Jak prožíval osudný pátek 8. listopadu 2013 on osobně? Už den předtím prý vyzvali lidi, aby se evakuovali, mnoho evakuačních center ale stejně spadlo. "Bylo to jako konec světa, jako z filmu Armageddon. Měl jsem tehdy dvě děti ve věku dva roky a jeden měsíc a byl jsem zoufalý. Musel jsem se starat o rodinu a zároveň i o město. Jsou to hrozné vzpomínky, snažím se na to zapomenout," říká starosta. Stál tehdy před velmi těžkým rozhodnutím.

"Když jsem odešel z domu, nechal jsem tam rodinu. Manželka i děti tehdy brečely. Věděl jsem ale, že to zvládneme a přežijeme," dodává.

Celá jeho rodina zkázu přežila, nikoli však bez úhony. "Byl jsem zraněný na noze a měl jsem zlomenou ruku, nemohl jsem chodit, říkal jsem si ale, že někdo musí řídit město," vypráví Gonzales. Jak dodává, i když si toho jeho město a místní obyvatelé mnoho protrpěli, díky modlitbám a pomoci ostatních se z toho postupně vzpamatovávají.

"Klíčové je vzdělání"

"Jsme odlehlá a chudá oblast. Musíme určitě zlepšit vzdělávací systém, věřím tomu, že vzdělání je klíčové v boji s chudobou. Druhou důležitou věcí je vylepšení zdravotní péče," vyjmenovává starosta Guiuanu, oblečený ležérně jen v tričku a džínech.

Hlavní je ale zatím stále obnova města po řádění Yolandy. "Začínáme se z toho dostávat a postupně fungujeme zase v normálním režimu. Každý den se Guiuan rozrůstá a já doufám, že do konce roku bude z 80 procent vše opravené. Neztrácím naději," dodává.

Pomáhají i Češi

Už pár dní po katastrofě začala v oblasti Východní Samar působit i česká organizace Člověk v tísni. Hlavní kancelář má právě ve městě Guiuan. Hned po tajfunu se zaměřili hlavně na rychlou humanitární pomoc, tedy distribuci jídla či hygienických potřeb.

"Během roku 2014 jsme se pak soustředili na zajištění alespoň nějakého příjmu na pokrytí základních potřeb nejzranitelnějších rodin v rámci programu veřejných prací a také na pomoc s obnovou živobytí drobných farmářů a živnostníků, jimž tajfun buď zcela zničil jejich malé podnikání, či přišli o příjem poté, co tajfun srovnal se zemí kokosové plantáže," říká Denisa Bultasová z Člověka v tísni, která pracuje přímo na Filipínách.

Celkově se jim dosud podařilo pomoci asi 75 000 lidí. V prvních týdnech po tajfunu byly rozdány potravinové balíčky pro 10 000 lidí, dalších 5000 lidí pak dostalo sady na opravu provizorních přístřeší. Více než 7600 domácností si vydělalo na zajištění základních potřeb účastí v programu "cash for work".

"Lidé odklízeli trosky a popadané stromy z veřejných prostranství, škol, zemědělské půdy a přístupových cest či stavěli latríny. Za vydělané peníze měli možnost pořídit si, co sami nejvíce potřebují, a zároveň tak podpořili místní trh, který se poměrně rychle vzpamatoval," popisuje česká humanitární pracovnice.

Po úderu Yolandy zůstaly v oblasti nefunkční školy ve zhruba třetině vesnic. Češi je proto nejprve provizorně zastřešili plachtami, odklidili sutiny a polámané stromy a provedli základní opravy. Následně došlo i na celkové rekonstrukce školních budov. "Více než 4000 dětí se mohlo vrátit zpět do škol díky 125 opraveným třídám," říká Bultasová.

Dvacet tajfunů ročně

Oblast Filipín zasáhne až dvacet tajfunů ročně, z nich kolem sedmi bývá ničivějších. Loni v prosinci byl jedním z nich Hagupit, na Filipínách známý jako Ruby. Byl sice slabší než Yolanda, ale v oblasti Východního Samaru stejně způsobil obrovské škody.

Češi tehdy podle Bultasové pomáhali zejména s prořezáváním přístupových cest do odlehlých vesnic, kam se kvůli popadaným stromům nemohla dostat základní potravinová pomoc, distribuovali ale i hygienické potřeby a sady na čištění vody.

Nyní se Člověk v tísni v oblasti soustředí hlavně na dlouhodobější práci s drobnými zemědělci, aby jim pomohl zajistit stabilní příjem skrze pěstování alternativních plodin, zvýšení produktivity zemědělství a chovu hospodářských zvířat či lepšího napojení na trhy a zvýšení odbytu.

"Další prioritou je pro nás podpora nejchudších v zajištění přístupu k půdě či právu půdu vlastnit a obhospodařovat. Právě fakt, že většina půdy je vlastněna feudály a místní ji často mohou používat za neférových podmínek nebo jim je v horších případech zabírána, je zde jednou z překážek rozvoje a zdrojem porušování lidských práv," dodává Bultasová.

 

Právě se děje

Další zprávy