Reklama
Reklama

Tajemství hluché velitelky. V ženské četě Amazonek skrývá tvrdé tajemství

Zranění, těžká hluchota, velení čistě ženské jednotce a roky v armádě. Pětadvacetiletá Jana Zalevská se před válkou věnovala společenskému tanci, teď má na nohou kanady. Je drobná, ale odmítá úlevy, privilegia i dělení na pohlaví. „Nepřítel se na nic neptá. Buď jsi profesionál, nebo nepřežiješ,“ říká v rozhovoru pro ukrajinský deník Hromadske.

„Jen málo mužů na frontě se instinktivně nebojí soupeření se ženami. Co kdyby byly lepší než oni? A taky přišlo mužům v mé přítomnosti těžké mluvit o své únavě a svých problémech," popisuje své zkušenosti pětadvacetiletá vojačka Jana.
„Jen málo mužů na frontě se instinktivně nebojí soupeření se ženami. Co kdyby byly lepší než oni? A taky přišlo mužům v mé přítomnosti těžké mluvit o své únavě a svých problémech," popisuje své zkušenosti pětadvacetiletá vojačka Jana.Foto: instagram.com/multiiikk
Reklama

Před invazí žila Jana v Chersonu a byla na mateřské dovolené. Po měsíci a půl v ruské okupaci však utekla a okamžitě nastoupila do armády. Vystřídala pozici tiskové důstojnice i bojové medičky. Jako zdravotnice ale po osmi měsících emociálně vyhořela – kvůli neustálému tlaku a vyčerpání přestala spát a jíst. Rozhodla se proto radikálně změnit specializaci a úspěšně absolvovala kurz pro piloty dronů.

Dceru vidí Jana jen zřídka, při "opušťáku". Když je na frontě, stará se o ni babička.
Dceru vidí Jana jen zřídka, při "opušťáku". Když je na frontě, stará se o ni babička. Foto: Instagram.com/multiiikk

„Nevěděla jsem, co jsou drony. Prostě jsem souhlasila, protože jako zdravotník jsem byla v tu chvíli vyčerpaná. Poslali mě na kurzy, říkali, že je to jako hrát počítačovou hru. Bála jsem se, že to nezvládnu. Plakala jsem. Po hodinách se lidé procházeli a já pořád trénovala! Když jsem viděla, kolik kabelů a různého vybavení, kromě neprůstřelné vesty a pušky, musím nést, uvědomila jsem si, že mě oklamali, když říkali, že práce pilota dronu bude snadná,“ vzpomíná dnes Jana.

Jejím novým řemeslem se staly „sebevražedné“ FPV drony. Vyhledávání cílů, navádění dělostřelectva a přímá likvidace ruské techniky. Ze začátku byla v čistě mužské jednotce. Nevadilo jí být s muži ve stejném sklepě, ani střídání se ve společné sprše. Ale přesto ji muži vnímali jinak. „Jen málo mužů na frontě se instinktivně nebojí soupeření se ženami. Co kdyby byly lepší než oni? Také dvoření od ostatních vojáků začne být brzy otravné. A myslím, že mužům bylo v mé přítomnosti těžké mluvit o své únavě a svých problémech, nechtěli být v mých očích slabí. Ale být neustále silní je těžké.“

Zlom nastal 4. srpna 2024. Během ostrého nasazení na Doněcku zaútočil na její pozici ruský dron. Šrapnely jí zdevastovaly obličej, jak je vidět na selfie, které si po probuzení v nemocnici udělala.  Výbuch jí také těžce poškodil ušní bubínky. Následkem toho přišla o 50 procent sluchu.
Zlom nastal 4. srpna 2024. Během ostrého nasazení na Doněcku zaútočil na její pozici ruský dron. Šrapnely jí zdevastovaly obličej, jak je vidět na selfie, které si po probuzení v nemocnici udělala. Výbuch jí také těžce poškodil ušní bubínky. Následkem toho přišla o 50 procent sluchu. Foto: Instagram.com/multiiikk

Zlom nastal 4. srpna 2024. Během ostrého nasazení na Doněcku zaútočil na její pozici ruský dron. Šrapnely jí zdevastovaly obličej, jak je vidět na selfie, které si po probuzení v nemocnici udělala.  Výbuch jí také těžce poškodil ušní bubínky. Následkem toho přišla o 50 procent sluchu. Pro většinu vojáků by to znamenalo invalidní důchod a cestu do týlu. Jana to po sedmiměsíčním léčení a rehabilitaci odmítla a na frontu se vrátila. „Řekla jsem jak lékařům, tak i svým kamarádům, že do týlu nepůjdu. Nepřítel nikam neodešel, já také nepůjdu.“

Reklama
Reklama

Hluchotu dnes na digitálním bojišti eliminuje tím, že nosí naslouchátka a rozkazy od velení dostává zdvojeně v textové podobě na displeji tabletu. Přestoupila k 141. brigádě, kde se stala velitelkou jednotky pilotů. Její podřízení byli ze začátku skeptičtí, ale když s nimi odlétala několik misí, akceptovali ji.

Loni v listopadu si ji zavolal velitel brigády a navrhl jí vytvoření ženské čety. Informaci o nové jednotce zveřejnila na Instagramu pod heslem „Holky, přidejte se.“  Její postoj k náboru je brutálně pragmatický. „Pokud sem přijdete, bojujte. Slabost, lítost, osobní život, to vše je mimo mísu. Pokud si s tím nedokážete poradit, pokud to tady nezvládnete, najdu vám práci, kterou zvládnete. A na vaše místo dosadím nějakou, která si s tím poradí,“ sdílí Jana své velitelské metody.

Svým holkám říkám: „Pokud sem přijdete, bojujte. Slabost, lítost, osobní život, to vše je mimo mísu."
Svým holkám říkám: „Pokud sem přijdete, bojujte. Slabost, lítost, osobní život, to vše je mimo mísu."Foto: Instagram.com/multiiikk

Dnes tak Jana velí četě operátorek dronů. Říkají si Amazonky. Jde o specifickou, čistě ženskou jednotku. Jejímu velení podléhají ženy ve věku od 18 do 51 let. Všechny ostatní příslušnice čety jsou zdravé – Jana je v jednotce jediná s takto těžkým postižením. Respekt si musela vybudovat okamžitě a nekompromisně, aby nikdo v jednotce neřešil fakt, že velí ženám, které jsou často dvakrát starší než ona sama.

Ve své ženské četě Jana prosazuje striktní pravidlo: žádné úlevy. Vyžaduje od svých podřízených úplně stejnou tvrdost, disciplínu a nasazení jako od mužů v první linii. Jakýkoliv náznak privilegovaného zacházení v její jednotce končí hned v zárodku. „Dokonce říkám klukům, aby ženám nepomáhali s vybavením pozic nebo nošením vybavení. Ženy by to měly dělat samy, protože jsou stejně tak vojenský personál jako muži. Ruský dělostřelecký granát ani kamikadze dron totiž podle ní nerozlišují, zda sedíte v krytu jako muž, nebo jako žena.

Reklama
Reklama

Mohlo by vás zajímat: Kaplan promluvil o temné stránce života na ukrajinské frontě. Popsal největší problém

Hlasy z fronty - vojenský kaplan | Video: Matyáš Zrno

Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?
Přidat jako preferovaný zdroj
Reklama
Reklama
Reklama