Mnichov - Obchodníci na světovém trhu s uměním tají dech. Už třetí den spekulují, co všechno se našlo v mnichovském bytě Cornelia Gurlitta, syna jednoho ze čtyř lidí, kteří směli za třetí říše prodávat obrazy nacisty označované jako "zvrhlé umění".
Tedy (mimo jiné) tolik ceněná díla impresionistů a expresionistů. První detaily odhalili experti na výtvarné umění na úterní tiskové konferenci v německémAugsburgu.
V moci úřadů jsou přitom unikátní díla už rok a osm měsíců. Veřejnost - ani laická, ani odborná - ale o jejich existenci nevěděla.
Podle odhadů má sbírka 121 zarámovaných a 1285 nezarámovaných obrazů, mezi nimiž jsou jak díla klasické moderny, tak mnohem starší malby s hodnotou kolem miliardy eur. Tedy zhruba 26 miliard korun.
Zločin nacistů
Nejstarší součást fantastického nálezu pochází z 16. století, prozradila berlínská kunsthistorička Meike Hoffmannová. Objev znovu ukázal, že ani 68 let po skončení druhé světové války nejsou nacistické zločiny uzavřenou kapitolou.
Krádež uměleckých děl, jedna z největších v dějinách, začala už v roce 1933. "Před válkou (němečtí nacisté) vykradli židovské sbírky, za války pak v Evropě vyklidili celá muzea a donutili mnohé majitele, aby jim díla prodali za minimální cenu," připomíná list Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Podle britského Art Loss Register, největší databáze ztracených nebo uloupených uměleckých předmětů na světě, zmizelo 100 000 z celkem 400 000 pohřešovaných děl právě vinou nacistů. To, co se našlo v Bavorsku, je jen malá část z nich.
Tajemný pan G.
Stejně neuvěřitelná jako samotný nález je i cesta, která k němu vedla.
Když v rychlíku z Curychu do Mnichova celníci 22. září 2010 kontrolovali jednomu z cestujících pas, netušili, kam až je nakonec dovede. Pasažér byl viditelně nervózní, navíc měl u sebe 9000 eur v hotovosti.
Převážet přes hranice se smí 10 000 eur. Nelegální to tedy nebylo, zato podezřelé ano. A tak začalo vyšetřování. Jako nepravděpodobnější přečin se zprvu jevily daňové úniky.
Tím cestujícím byl tehdy šestasedmdesátiletý Cornelius Gurlitt. Jeho otec Hildebrand Gurlitt nechvalně proslul coby obchodník profitující ve třicátých a čtyřicátých letech z oficiální nacistické konfiskační politiky.
Osudná domovní prohlídka
Na čem přesně Gurlitt junior vydělává, se zjistilo až při domovní prohlídce 28. února 2012 v Mnichově-Schwabingu. Dodnes však policie odmítá říct, na základě jakých indicií k ní soud vydal povolení.
Podle magazínu Spiegelvyšetřovatele možná "trkl" jeden z obrazů Maxe Beckmanna, které dal Cornelius Gurlitt do dražby v aukčním domě Lemperz. To se psal podzim 2011.
V únoru pak policisté objevili v Gurlittově bytě místnost, v níž stál regál a skříň plná obrazů. "Obrazy byly odborně uložené a ve velmi dobrém stavu," řekl novinářům Siegfried Klöble, vedoucí Celního vyšetřovacího úřadu v Mnichově.
Díla byla sice zašpiněná, ale ne poškozená, potvrdila včera v Augsburgu i kunsthistorička Hoffmannová.
Obchodník zmizel, neví se kam
Úřady v Německu teď zkoumají, zda mají "majitele" ukradených obrazů trestně stíhat, nebo ne. A pokud ano, za co.
V úvahu připadají daňové úniky, možná zpronevěra. Skutky však mohou být dávno promlčené. Cornelius Gurlitt, který měl u sebe desítky let díla ukradená nacisty, tak možná vůbec potrestán nebude.
Některá německá média dokonce upozorňují, že třeba ani není koho trestat. "Možná už je dokonce mrtvý," píše Spiegel Online.
"Nevíme, kde je, a teď to ani vědět nepotřebujeme," uvedl německý vrchní státní zástupce Reinhard Nemetz.
Poklad na utajeném místě
Kromě místa pobytu potomka nacistického obchodníka se veřejnost nedozví ani to, kde se senzační nález momentálně nachází. Místo se pečlivě tají.
Na webu nejsou ani kvalitní fotografie objevených děl, pouze obrázky promítané na plátno během úterní tiskové konference. Ví se jen to, že mezi obrazy jsou i dosud neznámá mistrovská díla. Třeba alegorie od Marca Chagalla, autoportrét Otty Dixe či malba Henryho Matisse.
Podobná díla se v minulých letech na trhu prodávala za desítky až stovky milionů dolarů.
