Berlín - Migranti jsou zodpovědní za velkou většinu nárůstu násilné kriminality ve spolkové zemi Dolní Sasko. Vyplývá to ze studie, kterou si nechalo zpracovat německé ministerstvo práce a sociálních věcí.
O mapování situace v jedné z největších německých zemí informuje list Süddeutsche Zeitung, podle něhož se ale na základě studie nedá paušalizovat - mezi migranty z různých zemí jsou totiž často dramatické rozdíly.
Kriminalita migrantů, mezi které se počítají žadatelé o azyl, odmítnutí žadatelé o azyl nebo lidé s různým stupněm ochrany, je v Německu politicky ožehavým tématem. Policejní statistiky nebo odborné práce se jí opakovaně věnují.
Nyní ji na příkladu Dolního Saska, kde žije asi osm milionů lidí a kam jako do ostatních spolkových zemí v posledních letech přišlo množství uprchlíků, studovala trojice kriminologů Dirk Baier, Christian Pfeiffer a Sören Kliem.
Došli mimo jiné k závěru, že migranti jsou v této druhé největší spolkové zemi zodpovědní za téměř každý osmý násilný trestný čin a také za drtivou většinu nárůstu násilné kriminality. Počet policií registrovaných násilných trestných činů zde mezi lety 2014 a 2016 stoupl o 10,4 procenta - za 92,1 procenta nárůstu jsou přitom zodpovědní migranti.
Například v roce 2016 vyřešila policie v Dolním Sasku celkem 15 716 násilných trestných činů. Z 11 148 z nich byli podezřelí Němci a z 2091 migranti. Ještě v roce 2014 dosahoval počet násilných trestných činů ze strany migrantů jen 612.
Autoři studie však upozorňují, že se z výsledků jejich bádání nedá automaticky dovodit, že by migranti byli kriminálnější. Studie totiž prokazují, že pokud se cizinec dopustí trestného činu na Němci, je dvakrát větší šance, že bude případ ohlášen policii, než když jde o trestný čin mezi dvojicí Němců.
V řadách uprchlíků je pak nadprůměrně vysoký podíl mladých mužů, tedy skupiny, která i mezi Němci vykazuje výrazně nadprůměrné množství trestných činů.
V neposlední řadě je podle kriminologů nutné rozlišovat mezi migranty z různých zemí. Mezi podezřelými je výrazně méně Syřanů, Iráčanů nebo Afghánců, než by odpovídalo jejich podílu na celkovém počtu migrantů.
Opačný pól pak představují migranti z Maroka, Alžírska nebo Tuniska. V roce 2016 tvořili jen 0,9 procenta žadatelů o azyl registrovaných v Dolním Sasku, zároveň ale 17,1 procenta migrantů podezřelých z násilných trestných činů.
Pro předcházení kriminality migrantů a boj s ní mají autoři studie několik doporučení. Požadují širší nabídku jazykových nebo odborných kurzů. Jako důležitou součást problému vidí ale i to, že migranti v Německu žijí převážně jen v mužských skupinách. Zvláště na mladé migranty by podle nich mělo pozitivní a stabilizační dopad, kdyby žili se svými rodinami. Právě otázka slučování rodin migrantů ale dělí německou politickou scénu.
